“Muž, který prodal Eiffelovu věž. Dvakrát.” Tak přesně takhle znal Viktora Lustiga téměř celý svět. Obyčejný kluk z Hostinné dokázal díky lidské hlouposti neuvěřitelné věci. Jeho nejznámější kousek je pochopitelně prodej Eiffelovky, ale měl toho na kontě mnohem, ale mnohem víc. Byl to mistr v padělání bankovek a dokumentů, které se mu zrovna hodily. Nebál se dokonce obelhat ani jednoho z největších gangsterů všech dob, Al Caponeho. Charismatický a vždy řádně upravený Viktor Lustig byl, je a bude považován za jednoho z největších podvodníků všech dob.
Dluhopisy & Stroj na peníze
Lustig se narodil v lednu roku 1890. Narodil se do poměrně bohaté rodiny, takže o vzdělání neměl nouzi. Naučil se celkem pět jazyků, které se mu později náramně hodily. Lustig totiž neměl v plánu zůstávat doma dlouho, vycítil, že jsou pro něj Čechy moc malé a může se se svým talentem prosadit i za oceánem. Rodiče ho poslali studovat do Francie, kde také dlouho nezůstal, ale za tu dobu stihl padělat několik bankovních dluhopisů, které mu otevřely brány k větším podvodům. Jedním takovým větším kouskem byl stroj na peníze, které sám Viktor řadil mezi jeho první velké úspěchy.
Lustig často cestoval, nikde se moc dlouho neohřál, protože se bál, že by na jeho podvod někdo zavčas přišel. Jednou při cestě do New Yorku se plavil na parníku, který byl od shora až dolů plný zámožných lidí. Napadl ho geniální nápad. Představil jedné takové skupince boháčů malou skříňku, kterou tituloval jako stroj na peníze. Dále uvedl, že tisk jedné bankovky bohužel trvá šest hodin. Jeho publikum po něm logicky chtělo, aby ukázal funkčnost stroje. Viktor tedy do něj vložil sto dolarovou bankovku. Po šesti hodinách ze skříňky skutečně vypadly dvě sto dolarové bankovky. Boháči byli nadšení. Lustig prodal strojů hned několik a za jeden si naúčtoval třicet tisíc dolarů.
Zbohatlíci byli nadšení, jak vydělají obrovské peníze díky zázračné tiskárně. Vložili do něj sto dolarovou bankovku a po šesti hodinách tam byly skutečně dvě. Když to však zkusili po druhé, po dalších šesti hodinách z toho vypadla jen jejich vložená bankovka a bílý papírek. Bylo pozdě, Viktor Lustig byl s jejich penězi už dávno pryč.
Prodej Eiffelovky. Dvakrát.
O několik let později se Viktor opět vrací do Paříže. Jednoho dne ráno si kupuje noviny a čte zajímavý článek o tom, že by údajně měla být Eiffelova věž zbourána, jelikož její údržba stojí vládu obrovské peníze. V hlavě se mu právě zrodil geniální plán.
Lustig neotálel a kontaktoval nejbohatší majitele šrotoven ve Francii. Zfalšoval potřebné dokumenty a pozval je do prestižního hotelu v Paříži. Obchodníkům vysvětlil situaci ohledně slavné věže, nákladů na její údržbu a také jim vysvětlil, že byl vybrán, aby udělal výběrové řízení na kupce Eiffelovky. Pochopitelně výběrové řízení bylo nahrané. Viktor totiž už dopředu věděl, komu věž prodá.
Muž, který “vyhrál” výběrové řízení se jmenoval André Poisson. Byl v tomhle byznysu nováčkem a strašně toužil po tom přijít s nějakou bombou a vetřít se tak mezi podnikatelskou smetánku. Lustig s ním vše dohodl a zdůraznil, že se jedná o státní tajemství a musí být zachována mlčenlivost. Naivní obchodník mu za věž předem zaplatil a Lustig dokonce měl tu drzost si říct navíc o tučný úplatek, který mu Poisson bez problému vyplatil.
Viktor Lustig hned po tomto obchodu utíká do Vídně, kde se na malou chvíli usídlil a každý den očekával, kdy se v novinách objeví titulek o něm a jeho podvodu, ale marně. André Poisson se tak moc bál ostudy, že podvod raději nikam nenahlásil.
Jednou je málo
Lustig byl nadšený, jak mu krásně jeho podvod s věží vyšel a rozhodl se ho o pár týdnů později zopakovat. Tentokrát však tvrdě narazil, muž, který měl být obětí podvodu, totiž ještě před samotným obchodem kontaktoval policí. Lustig stihl tak tak uniknout před policí do zahraničí.
Půjčka od Al Caponeho
Pravdou je, že Lustigova drzost a odvaha neznala mezí. V Chicagu se spojil se samotným vládcem podsvětí Al Caponem. Požádal o půjčku na rozjetí svého byznysu ve výši padesát tisíc dolarů. Capone mu půjčku bez problému poskytl.
O dva měsíce později se však s mafiánem opět setkal, ovšem místo splátky mu vrátil všechny peníze, které si od něj vypůjčil. Odůvodnil mu to tak, že podnikání nevyšlo a tak mu poctivě vrací jeho peníze. Al Capone byl doslova nadšený jeho čestností, a daruje mu proto pět tisíc dolarů. Na to Lustig celou dobu čekal a peníze s úsměvem přijal.
Nic netrvá věčně
V roce 1934 byl Viktor Lustig zatčen za padělání bankovek. Den před soudem se mu podařilo utéct z vazby, ale o necelý měsíc později byl dopaden. Viktor Lustig se ke všemu přiznal a následně byl odsouzen na 20 let v Alcatrazu. Odseděl si jedenáct let žaláře, ale 9. března roku 1947 onemocněl na zápal plic a o dva dny později umírá.
