Tag: povídka
Melancholie je umění. Umění být šťastný ve smutku. Tohle moudro mi jednou předal kamarád, hned po tom, co si dal pořádnýho loka orosený dvanáctky, otřel si pusu hřbetem ruky a maličko si krknul - tak,...
Po dlouhých Vánocích u otce se Manon konečně vrátila k sobě domů. Ale moc se jí neulevilo. Věděla totiž, že ji čekají Vánoce ještě s matkou. Neměla nazdobený stromek, cukroví nepekla a na přípravu večeře...
Manon zrovna domalovávala poslední stěnu v obýváku, když v tom zaslechla klepání na dveře. Setřela si z čela kapičky potu a odhodila štětec. Když otevřela vstupní dveře, úsměv jí zmizel z tváře. „Ahoj, Manonko,” pronesla...
Na střešní okno dopadaly jemné kapky deště, které pomalu stékaly níž a níž a nakonec dopadly na Manonino čelo. Jedna kapka, dvě kapky… Manon pomalu otevřela levé oko, poté pravé. Mokrý obličej si rychle otřela...
"Ibalginově démantová" jako jedna z dalších povídek Tomáše Končického.
“Si v pohodě?”
“Jo, sem úplně v pohodě. Všechno je v pohodě. Ježiši, nekoukej se teď na mě. Musim vypadat hrozně.”
“Nevypadáš.”
Seděla na zemi v koupelně. Tvář měla mokrou...
"Prcání bez textu" je jedna z dalších povídek seriálu Enfants Terribles. Užij si to! T.K.
“Včera jsem mluvil s jednou kamarádkou. Bavili jsme se o tom, co je to láska. Nesměj se. Já vim, trochu se...
“Seš v pohodě?”
“Jo. Ne. Ani moc nevim. Život je teď zkurvená jízda a moc nevim, kam jede.”
“Musíš na sebe zase začít dávat pozor.”
“Já bych hrozně rád, ale nejde mi to. Dřív jsem to uměl, šlo...
Otevřela oči. Měla je trochu zalepený, ale promnula si je a bylo to lepší. A najednou to viděla, zkurvenou realitu, která ji totálně mlátila přes hlavu hnedka po probuzení. Žádná ranní depka z absurdní lásky,...
Heroin: Díky bohu, že jsme zase tady!
Jinej Heroin: Že jo! Už jsem si říkal, kdy se sem zase podíváme.
Heroin: Je to tady prima co? Ta nálada vždycky. Tady dokážu relaxovat.
Jinej Heroin: Podívej, šéf se chystá...
Po delší odmlce nepsaní, nepřesného odpočinku, zlatého písku, špatného piva a slaných slov, jsem se zase vrátil do země svých předků. Po příletu jsem na letišti potkal to, čemu jiní říkají láska. O to horší...
Obloha
věnováno B.F., mé blankytné obloze
Spatřil jsem oblohu, dost toho věděla,
truchlil jsem pro ní, když se zatáhla.
Spatřil jsem oblohu, trochu mi věřila,
když jsem jí vylil duši, tolik se změnila.
Ať už tu byla pro mne, nebo já...
Seděl jsem u svého stolu před otevřeným oknem. Foukal na mě příjemný jarní vítr, který byl na tohle období až příliš teplý. Pomalu a pravidelně jsem ho zhluboka vdechoval nosem a dlouze vydechoval pusou. Snažil...
Každý člověk se musí nějak realizovat, rozvíjet svoji kreativitu a dělat to, co ho baví. Budete se cítit spokojenější a třeba vás to přivede k lidem, kteří vás posunou zase o krok dál. A to přesně...