Říjen nechal za sebou menší pauzu od komerčních releasů a dal daleko větší prostor méně známým artists a jejich projektům. Ty jsou  přeci jen doprovázeny několika málo velkými releasy a dohromady tvoří poměrně slušně nabitý měsíc, plný nového rapového materiálu. A jelikož bylo v tomto měsíci skutečně z čeho vybírat, bylo mi líto umazávat spoustu skvělých tracků a tak jsem rozšířil můj Spotify playlist na celou padesátku nejlepších singlů tohoto měsíce! S chutí do toho.

SPOTIFY PLAYLIST ~ TOP 50 MĚSÍCE ŘÍJEN


Gucci Mane ~ WOPTOBER II

Pokud někdo čekal analogicky progresivní desku vzhledem k autorově progresivnímu životnímu přístupu, musí dojít ke zklamání. GUwop servíruje klasický mix zábavnosti a stereotypu, který do ultra rozsáhlé autorovy diskografie perfektně zapadne, jelikož zkrátka nebude výrazně vyčnívat.

Jsou to teprve 4 měsíce od vydání předchozího projektu Delusions Of Grandeur, které se objevilo v červnovém vydání Rap Month. Tehdejší počin nezněl vůbec zle a dokazoval autorův menší progres, jdoucí ruku v ruce s s životním zdravějším stylem tohoto atlanťana. No a píše se Říjen a Guwop tasí z rukávu další desku a dokazuje, že jeho releasovací zběsilost patří k těm nejvýraznějším na scéně. Woptober II je druhým řadovým počinem, navazujícím na jedničku z roku 2016, která už ale asi vzhledem k obsahu i počtu dalších releasu pomalu (nebo spíš rychle) upadla v zapomnění. Jediné společné pojítko mezi těmito deskami je, při třídenním prominutí, maximálně pouze téměř totožné datum vydání. Na druhou stranu, Guwop se teď veřejně prezentuje daleko zdravěji, tudíž přeci jen se mohli fanoušci těšit na to, jestli se autorův životní progres promítá i v tvorbě.

Woptober II se prezentuje přijatelnou délkou 36 minut v rámci 13 skladeb a velkým počtem hostů, jak je v poslední době zvykem. Na desku si našlo cestu hned několik top class jmen, konkrétně dvě třetiny Migos – Quavo & Takeoff, dále momentální žhavé zboží: Kevin Gates, DaBaby, rapperka Megan Thee Stallion, osvědčení Lil Baby, YoungBoy NBA nebo také příjemná ozvláštnění, kam patří Guwopova labelová, nedávno debutující akvizice Yung Mal, také London On Da Track, sedící Kodak Black, v tomto měsíci také releasující Peewee Longway nebo OJ Da Juiceman, se kterým nedávno pracoval například Vae Cortez z Hypna. Těžko se v rámci autorových projektů nějak hlouběji rozepisovat, Guwop prostě servíruje další z řady projektů, které drží svojí laťku v nadprůměrném standardu a nijak nevybočují. Pokud však najít na této novince progresivní prvek, bude jím rozhodně rozmanitější koncepce skladeb, než tomu bylo dříve a zbytek je už klasická Guwopovina, možná v trošku slabším pojetí. Ve výsledku tedy platí pro Woptober II defaultní doporučení, jako pro všechny desky, poslechem neprohloupí především Gucciho zarputilí fans, jiní dostanou minimum nového.


Kanye West ~ Jesus Is King

pokud pomineme již tradičně nelogicky vzniknuvší chaos a nekonečná odkládání, dostaneme se k desce, která jeví známky unikátnosti. bohužel, kanye svoji vizi zcela nenaplnil a nelze se tak zbavit dojmu, že deska nedosáhla toho, co z ní ve skutečnosti mohlo být.

Asi je naivní počítat u Kanyeho s něčím, čemu se říká dodržení stanoveného data releasu, upřímné zacházení se svými fans či absolutní věrohodnost výroků. Také nelogické plánování a vůbec, všudepřítomný chaos jsou věci, se kterými se už člověk u Kanyeho tak nějak musel setkat. Bohužel, přeci jen si to vizionářské umělecké jádro někde svojí daň vybrat musí…No a neméně podobný scénář, jako u dřívějších releasů, vzniká i nyní. Jesus Is King bylo tradičně několikrát odloženo a především vlastně předchází dřívěji ohlášenému albu “Yandhi”. Yeezus Kanye tak opět neomylně bouří vody fanouškovské základny a víceméně všech, kteří se těší na nový přísun tvorby tohoto umělce. Takže zatím, co na Youtube a Spotify bylo po čas měsíce k mání asi 10 různých verzí desky Yandhi, společně s únikem alba ve formě vyzvánění na iTunes, pomalu se schylovalo k vydání desky Jesus Is King, jejíž název jasně vypovídal o alternativnějším konceptu, směřujícím ke Kanyeho věřící osobnosti a jeho oblíbeným gospelovým zpěvům.

Vzhledem ke zmíněným skutečnostem musí každý vzít za vděk celkovým počtem 11 skladeb, na kterých se, krom jména Ty Dolla $ign, objevují hosté mimo rapový rybníček. Koncept desky k tomu samozřejmě předurčuje, a proto tato skutečnost nemůže nikoho překvapit ani urazit. Jedno z Kanyeho uměleckých já si tak vzalo na starost desku, která cílí na víru, křesťanství a hluboké pojetí života. Minimalismem srší cover, který je prezentován prostým modrým vinylem. Textově se deska drží křesťanských mantinelů a dokonce v rámci přípravy údajně proběhlo k několika setkáním s Kanyeho pastorem. Sám pak Kanye uvádí, že inspirace také čerpal z kapitol evangelia. Další z řady zajímavostí je například nepříjemný fakt, že Kanye zakázal všem manželským párům, které se nahrávání zúčastnily, v té době souložit. Těžce pak popsat, jaké žánry se v konceptu spájí dohromady, nicméně nejblíže má deska k mixu r&b, hip hopu, inspirovaného gospelem. Co dodat na závěr, desku by si měl pustit každý, kdo jen z malička vnímá hodnotu Kanyeho tvorby. Buďte však připraveni na to, že deska nenabídne takový zážitek, jaký byste očekávali, potažmo jeho kvalitu.


Ocean Wisdom ~ Big Talk Vol. 1

jeden z nejvíce hot mcs v uk, ocean wisdom je dalším důkazem úspěšné, stupňující se britské invaze do světa. ostrý jazyk a rychlá flow v kombinaci se skvěle přiléhajícím zvukem má za výsledek to, že i pár méně výrazných skladeb tohoto rozsáhlého alba autorovi odpustíte.

Ocean Wisdom je dalším z řady nově příchozích UK MCs, kteří se rozhodli atakovat hranice rodné země. Asi nebudu daleko od pravdy, pokud určím Oceana za jednoho z nich. V době, kdy sepisuji tento odstavec se tento londýnský rodák chystá na své vystoupení v pražské Roxy, 2 roky po tom, co navštívil ČR v rámci Hip Hop Kempu. Tento 26 letý autor má za sebou již dva ucelené projekty. Svůj debut Chaos´93 z roku 2016 a Wizville, který přistál o 2 roky později. Sympaticky obsáhlé projekty dokázaly, že se v tomto autorovi skrývá mnoho potenciálu. V čem však vyniká Ocean nejvíce, je rychlost rapu, ve které autor dokonce překonal průměrnou rychlostí 4,45 slov za sekundu samotného Eminema a jeho 4,31.

Oceanova novinka je napěchovaná novým materiálem, který vytváří dohromady celých 27 skladeb (s pár skity). Tento nosič se tak vydrží točit v mechanice po dobu 1 hodiny a 17 minut. Hostující část je vzhledem k počtu skladeb minimální, na desce se nachází následující výčet hostů: legenda Dizzee Rascall, Fatboy Slim, Freddie Gibbs, LD, Ankala nebo Ghetts. Pokud něco autor dokazuje, krom své jedinečné rychlé kopavé flow, tak žánrovou přizpůsobivost. Oceanova struktura desky je totiž rozmanitá a nabízí mnoho podob rapu. Nejvíce však autor exceluje v trapově pojetých skladbách s tvrdým podkladem, kde uplatňuje svoji ostrou flow. Nelze však nezmínit, že Ocean má v sobě něco, co jej činí odlišným, na rozdíl od většiny vycházejících hvězd UK typu Stormzy, Headie One nebo Dave, kteří zní daleko více “britštěji”. Pokud tedy má někdo zálusk na kvalitní rapovou desku UK charakteru, v odlišném a nekompromisním rapovém podání, je na správné adrese.


G-Eazy ~ Scary Nights

Autorovo nové EP je určeno především pro ryzí fanoušky tohoto Oaklandského rodáka, popřípadě pro nezávislé rapové posluchače, kteří nemají od autorovy tvorby nikterak progresivní očekávání.

Nečekaný release si připsal v tomto měsíci G-Eazy, se svým předčasným Halloweenským projektem Scary Nights. Tento komerční rapper tak chtěl potěšit fanoušky novou hudbou v jeho nejoblíbenějším období, jak sám uváděl při vydávání EP. Pokud bychom měli nahlédnout do autorovy nedávné historie, nenajdeme v ní přílišně zářící projekt, který by se tyčil nad vodami velice úspěšné, ale pro ortodoxní fans moderního rapu, možná až moc komerční tvorby. Nicméně jak jsem zmínil, nepopiratelná oblíbenost G-Eazyho mezi fanoušky jej drží ve hře a na vysoké úrovni oblíbenosti. V letošním roce sice G nevydal žádný velký projekt, nicméně dvě EP, B-Sides a v tomto měsící vycházející Scary Nights, se rozhodně počítají.

Na poměry EP mají strašidelné noci relativně velký počet skladeb, tedy 8. Příjemně početná je pak hostující část, kterou tvoří Gunna, French Montana, Moneybagg Yo, Preme, Dex Lauper, Miguel, nebo například dokonce The Game. Pokud lze něco z featuring listu vyčíst, tak že se autor snaží prokousat trochu hlouběji do kořenů trapové soustavy americké scény a ukázat, že si umí rozumět i s trap artists, jakými Gunna nebo Moneybagg jsou. Pokud něco G uměl, bylo to vždy zaujmout svým osobitým stylem, plným upřímnosti a občasnými komerčními hity. Scary Nights však takové není, pokud pomineme “I Wanna Rock” s Gunnou, nenajdeme na desce žádný banger a možná i proto EP drží relativně pohromadě. Autorovo EP tak tvoří povinnou výplň pro fanoušky, jenž dřímají a vyčkávají na Eazyho plnohodnotný projekt. Pro ostatní nebude Scary Nights žádným překvapením, jelikož osm skladeb jen navazuje na autorovu zaběhlou tvorbu.


Digital Nas ~ DN 2

Digital nas na svém dlouho avizovaném projektu dokazuje, že je jeho kariéra zralá na seriózní debutovou desku. autor totiž dokáže zaujmout svým originálním přístupem k tvorbě a jedinečnou ujetostí. uvidíme, co nám přinese budoucnost.

Nebyl by to řádný souhrn, pokud by v něm nemělo místo talentované vycházející jméno z Atlanty. Digital Nas se vrací zpět s pokračováním projektu DN. Popravdě, o Nasovi nebylo relativně dlouho slyšet, nicméně na základě jeho slov, je teď v ultra pracovním modu, kdy maká na nových věcech. Rozjeté jsou údajně početné spolupráce s Sheck Wesem, dále také například Yachtym nebo Smokepurpem. Údajně je rozjetá dokonce vlastní skateboardová společnost… No zpět k music, Nas se vrací s novinkou DN2, která se tak stává navazujícím projektem na jedničku z roku 2017. Od té doby jsme mohli autora zastihnout spíše jako producera mnohých věhlasných mladých players americké scény. Překvapením pak bylo kraťoučké EP několika tracků, hodných k poslechu, na EP z první poloviny roku.

Na 12 skladbách nenajdeme jediný featuring, což je na jedno stranu škoda a na druhou, kdo by měl dostat více prostoru, než sám autor, který fanoušky dlouho svojí tvorbou nepotěšil. Nasova novinka se nese v duchu tvrdých hutných beats, které jsou jen tak proloženy častými výstřely zbraní. Pokud někdo očekával “normální” projekt, dojde ke zklamání, protože autorův počin je opět plný disharmonických podivností, nekonečných hajtek a 808 bas. Asi nebude znalým posluchačům podivné, že Nas v poslední době úzce spolupracuje se Sheckem, jelikož jejich tvorba je minimálně sousedící záležitostí. Proto, nechť se k poslechu dostaví všichni fanoušci moderní undergroundové vlny trapových záležitostí, ze kterých srší tvrdost a občasná weirdnost, která činí tvorbu originální. Pro ostatní bude DN2 divnou slátaninou.


Pokud by byla řeč o jednom z nejvíce inovativních, progresivních a přesto nepříliš výrazných rapperů uplynulé doby, bude dost možná řeč o Danny Brownovi, který v posledních letech nastavil laťku svých desek hodně vysoko. Důvodem této skutečnosti je fakt, že se tento rodák z Detroitu vydal odlišnou cestou, než jeho vrstevníci. Deska uknowhatimsayin¿ je hrdým následovníkem Dannyho tvorby, jelikož je opět plná různorodosti, žánrových přechodů, hudebních nástrojů a oldschoolového pojetí rapu. K finálnímu úspěchu samozřejmě přispívá již tradiční autorův originální hlas, vypravěčství a real storytelling. K tomu pár hostů na vrch a je na světě další originální ujetost se skvělým klasickým oldschoolovým vibem, která v rámci nekonečného trapového přísunu přijde vhod.

Tepve jednadvacetiletý Joey Trap z labelu Young Rich Squad servíruje letos jeden projekt za druhým. Trap Jack 3 je již v pořadí pátým počinem tohoto charismatického autora v letošním roce. Obrovská chuť je znát i v tvorbě, která je plná energie a osobitého rapového stylu. Neméně funkční jsou i beats, které tvoří společně s autorem velice zábavnou trapovou směs. 0 hostů, za to kopec zábavy, to je Trap Jack 3, které by neměl minout žádný z posluchačů, hledající talentované moderní trap MCs.

Neméně rozdílná situace panuje i okolo Chicagského autora, který si říká Lucki. Jeho novinka se jmenuje Days B4 III a navazuje na další 2k19 projekt – Freewave 3. Autor už má za sebou velkou řadu releasů, datujících se až do roku 2013. Lucki si však po vzoru mnoha rapových kolegů prošel vlastními životními strastmi, kdy zkrátka nezvládl vkročení do rapové game a procházel si těžkými časy, po boku drog a následných zdravotních komplikací. Days B4 III je tak jakýmsi odrazovým můstkem do budoucna a nutno dodat, že poměrně překvapivě kvalitně zpracovaným a dobře poslouchatelným, proto s chutí do něj.


Dalším z řady Halloweensky laděných projektů je Cranberry Vampire od RiFF RAFFA. Na něm najdeme mimo 12 tracků také pár hostů, za zmíňku stojí  přítomnost Sosy nebo DJ Paula. Přitom se jedná už o letošní třetí projekt, což je na 37 letého extravagantního houstonského rodáka slušná porce. V tomto životním období už nemusí tento autor nic dokazovat, což prokazuje tradičně ultra výstřední charakter desky, ve které se odehrává pořádný chaos, díky zvukově rozmanitému pojetí. Raffa vždy bavilo experimentovat, a proto není přítomnost takového electro popu vůbec překvapující. Dokonce se máme dočkat podobně laděného ucelého projektu v nejbližší době, tak uvidíme s čím se uncle Raffi vytasí a kam až sáhne jeho nekončící bláznivost.

YoungBoy Never Broke Again až trochu překvapivě vydává prozatímní jediný release roku a to projekt  AI Youngboy 2. Pokud se nepletu, loni jsme se mohli těšit hned z pětice projektů z repertoáru tohoto (za mořem) velice oblíbeného interpreta. Skutečnost, že autorova aktivita poklesla je však důsledkem tahanicích po soudech (jak jinak), které mu vynesly 14 měsíční domácí vězení. NBA Young Boy se tak musí spoléhat na domácí studio, proto je třeba novinkou nepohrdat. Sequel k AI Youngboy z roku 2017 přináší rozsáhlý tracklist, alespoň co se počtu 18 skladeb týče. Na nich najdeme však pouze Quada Ronda a NoCapa, který v poslední době úzce spolupracuje např. s Rich The Kidem. NBA Youngboy opět přichází s jeho typickým emocionálně zabarveným rapem, jenž se tradičně usazuje v trapových podkladech v doprovodu piana. Výsledek lze označit za relativně podařený a pokud nahlédneme např. na Spotify a streamy skladeb, výrok nabude pravosti. NBA YB laťku stále udržuje.

Mezi očekávané projekty patřilo také album Wow…That’s Crazy, které si pro říjen připravil Wale. Ten se vrací zpět po roční odmlce s brusu novým počinem, který obsahuje 15 skladeb a mnoho hostů. Mezi ně patří například 6LACK, Boogie, Meek Mill, Rick Ross, Durkio, Jeremit, Bryson Tiller nebo Megan Thee Stallion. Vzhledem ke hvězdnému obsazení nelze než počítat s úspěchem a ten se také dostavuje. Wale s hosty skvěle pracuje a nebojí se skákat z rapových skladeb do líbeznějších zpívaných kousků. Vzhledem k tomu, že se jedná již o 6. studiovku, je z alba cítit velká hloubka a propracovanost, stejně jako maximální komfort v autorově přednesu. Pro fanoušky povinnost, pro ostatní jednohubka hodná tejstu.


V předchozím vydání Rap Month jsem psal o Money Manově EP a podívejme se, další měsíc je to společný projekt s Peewee Longwayem, pojmenovaný Long Money. Druhý jmenovaný je neméně pozadu s aktivitou, jelikož před měsícem vydával mixtape The Blue M&M 4. Spojení Gucciho svěřence a Money Mana přináší 20 skladeb, kde se objevují pouze 3 hosté, jsou jimi Young Dolph, Jackboy a Kamaiyah. LPčkem se rozléhají trap productions, ve kterých oba autoři skvěle spolupracují a nepřekáží si. Konceptuálně se deska vydařila, avšak absence několika skladeb by ji vůbec neuškodila, jelikož poslech se v druhé polovině ztrácí v menším stereotypu. I tak se však jedná o streetové dílo, které ocení praví ortodoxáci.

Dalším zástupcem britské scény, který se dostal do říjnového souhrnu je Wretch 32 a jeho pátá studiová deska Upon Reflection. Na ní se mimo jiná jména dostavil například Giggs nebo Ghetts. Wretch se v tomto projektu rozpovídal o mnohých palčivých tématech společnosti, jenž zahrnují genderové nesrovnalosti, politiku, osamění apod. Proto je třeba brát zřetel na to, že deska slouží jako vhodný prostředek pro ponoření do hlubokých vod melancholické atmosféry, nejlépe s textem na obrazovce, jelikož právě tehdy nabývá deska poměrně slušné hodnoty.

Rodák z NY Lil Tjay patří ve svých 18 letech k dalším vycházejícím hvězdám americké scény. True 2 Myself je jeho novinkou o 17 skladbách, s přítomností mnoha zajímavých hostů, mezi něž lze zařadit jména jako Lil Wayne, Lil Durk, Jay Critch nebo Lil Baby. O seriózním přijetí tohoto mladíka jasně mluví kromě tohoto hvězdného guest listu také například počty views, které mnohdy dosahují několika desítek milionů. Lil Tjay se tak snaží skrze tento projekt využít skvěle rozjetou kariéru a přináší pianovou baladu, plnou emocí a melancholie. V rámci 17 tracků je těch pocitů možná až moc a skladby lehce splývají. Pokud však budeme brát v potaz věk a brzkou etapu autorovy kariéry, lze tyto nedostatky považovat za proces utváření. Ale povinný artist check by měl dát každý, protože Tjay má v USA i přes svůj věk velkou pozornost a mohl by se slušně vybarvit.


ZA POSLECH TAKÉ MOHOU STÁT TYTO PROJEKTY…

Pokud byl na něco tento měsíc bohatý, tak na méně hvězdné projekty, které mají jednu výhodu, mohou vás pouze a jen pozitivně překvapit. Proto bych se nebál ve volném čase dohnat poslech následujících projektů: Hiatus od autora, který si říká NGeeYL, Cdot Honchův KINGPIN, Brodinskiho – Evil World s pár zajímavými jmény, dále také ostrou female záležitost Stacked od Kash Doll, Supa Bweho EP Jaguar nebo povedený release 4Nun od Quin NFNa. Své stejnojmenné projekty rozšířili o deluxe verze AJ Tracey nebo Dame D.O.L.L.A. Neuškodí ani poslech talentovaného 24hrse a jeho novinky World On Fire, sousední polskou worldwide záležitost Internaziomal od Zabsona, kde se objevil mimo jiné také Yzomandias nebo dokonce Lil Gotit. Společný plán útoku vydalo uskupení Curren$y, Young Roddy & Trademark Da Skydiver (Plan Of Attack), legendární street záležitost vydal Casanova (Behind The Scars) a pokud někomu chybí sedící Kodak, 9lokknine a jeho Mind Of Destruction je adekvátní náhradou. Nezamrzí ani projekt od Fetty Wapa. Nesmí chybět ani mimo rapové okénko, kde jeden malý-velký návrat hlásí, teď už spíše zpěvák, Raury se svým zemitým projektem Fervent nebo Mike Posner, se svým Keep Going.

Okay, to by bylo pro říjnový souhrn vše. Pomalu se blížíme ke konci roku, takže by zajímavé releasy měly jen přibývat, proto stay tuuuned!

Podpořte nás!

CZECHMAG funguje již od roku 2014 jako nezávislý a neziskový projekt několika tvůrců, kteří produkcí vlastního obsahu informují o zajímavých jménech, projektech, akcích a veškerém dění (nejen) na české undergroundové a alternativní kulturní scéně. Přispěním i nepatrné částky nám vyjádříte podporu, která nás motivuje do další tvorby. Každé takové podpory si nesmírně vážíme a předem z celého srdce děkujeme!

Nejčerstvější novinky do e-mailu?

CZECHMAG STORE