Kvůli současné koronavirové krizi čelí letošní maturanti jak těžké a nezvyklé přípravě na závěrečnou středoškolskou zkoušku, tak i vlně kritiky. Kritizována je ale i vláda či jednotlivé školy. Vlastně úplně všichni.
S příchodem epidemie nového viru, který nás teď všechny bezesporu ovládá, vyvstala na povrch řada krizí, problémů, fiasek, debat, selhání a dalších. Téměř všichni se upínali na vládu, její opatření a kroky, které podnikne. Postupem času se však všemožná sdělení politiků a ministrů a různá vládní nařízení týkající se toho, co se nesmí a smí a kdy a kde, stala téměř komickým zpestřením karanténních dnů a něčím, nad čím už jen kdekdo mávne s nezájmem rukou. Podobně tak tomu je i u letošních maturit, které měly být, stejně tak jako pro mnoho ročníků před nimi, i pro tento ročník závěrečným posouzením znalostí ze středoškolského studia a jakousi propustkou k svobodnějšímu dospělému životu.
Epidemie se u nás v Česku začala šířit na začátku března s tím, že školy byly vládním nařízením uzavřeny 11. 3. Nejprve se mluvilo o tom, že do škol se pravděpodobně vrátí jen a především studenti závěrečných ročníků, které na konci roku měla čekat zkouška. Od té doby ale obdrželi letošní maturanti tolik informací, nařízení, rad a připomínek, že se v nich sami začali ztrácet – a nejen oni. Nikdo přesně nechápal, jak to s maturitami v době nouzového stavu a karanténních opatření bude. A tak je to teď bohužel se vším – vláda vydává desítky opatření, často své výpovědi mění a kolikrát platí, že co politik, to jiný názor a zcela jiné tvrzení. Vládu kritizuje opozice, politiky veřejnost a vypadá to, že všichni se domluvili, že si slupnou právě na maturantech.
Mají se Slováci líp?
Maturantům, kteří by jen rádi prosadili svůj názor a dozvěděli se, jak to s nimi vůbec bude, je nadáváno, že jsou líní, nezodpovědní a nepřipravení. Na sociálních sítích se objevují tisíce nenávistných komentářů a diskuzí, ve kterých se různí lidé, ať už rok či dva staří maturanti nebo i dospělí a senioři, ostře vyhrazují proti letošním maturantům, ti ale sami neví, co je čeká. Například v sousedním Slovensku, kde je projev epidemie mnohem mírnější, mají maturanti již přislíbené úřední maturity a mohou se vesele připravovat na přijímačky na vysoké školy. To je jeden z hlavních problémů, proti kterému čeští maturanti, kteří zakládají různé petice, vystupují – jen na českých vysokých školách studuje okolo 22 tisíc slovenských studentů, což znamená, že ti se mohou na přijímačky na české univerzity již pilně učit, zatímco ti čeští musí nejprve absolvovat maturitu a až poté začít myslet na vysokou. Jenže oni myslí na vše.
Právě iniciativou studentů vznikají různé petice, asociace, články, podněty a rozhovory. Studenti, rodiče i učitelé se obracejí na Ministerstvo školství, v jehož čele stojí Robert Plaga, který se ze začátku virové krize ani neukazoval a nyní ho sice vidět je, ale většinou něco blekotá a vyhrazuje se proti senátorovi Hrabovi, který se zastává letošních maturantů a naopak se ostře vyhrazuje proti němu. Právě Zdeněk Hraba hovoří o absurditě celého ministerského kabinetu, o možných soudních sporech a kritizuje ho pro jeho neschopnost a nezodpovědnost. Vystupuje v řadě rozhovorů a snaží se studentům zkrátka zajistit lepší podmínky.
Na rozestupy a roušky se stejně kašle
Střední školy byly zavřené přesně dva měsíce a v pondělí 11. května se opět otevřely. Avšak pouze pro studenty závěrečných ročníků, kteří mají školní “povinnou” docházku nyní dobrovolnou a je zamýšlena čistě jako konzultace před samotnou maturitou. Hlasy studentů, že některá maturitní témata ještě ani nemají probrána, asi nikoho nezajímají. Ještě k tomu nemalá část studentů za vzděláním dojíždí a školní týdny trávily běžně na internátech. Ty však nemají zdaleka všechny školy otevřené a navíc současné rozvrhy nepočítají s pětidenní výukou – studenti do školy většinou docházejí vždy jen na několik dnů. Mnoho “přespolních” studentů tedy tráví čas, který by normálně věnovali učení, v autobusech, vlacích a autech na několikahodinových cestách a přestože mnoho lidí například prostřednictvím sociálních sítí tvrdí, že výuka je přeci dobrovolná, je přirozené, že maturanti logicky zkrátka chtějí být ve škole, když jim jde o zatím největší zkoušku v jejich životě.
Já sám jsem minulý rok maturoval. Vzpomínám si na ten stres a všechno to, co se kolem mě točilo. Letošní maturanti, mezi kterými je i můj přítel, zažívají přesně to samé. Jenže s tím rozdílem, že venku jim do toho řádí virová pandemie a téměř všechny vládní instituce selhávají. Můj přítel je sám jedním z těch studentů, kteří se snaží svůj názor na celou situaci vyjádřit. Jeho práva a podmínky mu nejsou lhostejné. Stále to ale vypadá, že řadu studentů s podobnými a opodstatněnými názory nikdo vyslechnout nehodlá. Sleduji jen, jak se spousta maturantů potýká se závěrečnými zkouškami, na které je nikdo v posledních a nejdůležitějších měsících nepřipravoval. Do toho se ještě pokouší dostat na vysokou školu, ačkoliv kvůli posunu maturit hrozí, že se jim termíny zkoušek a přijímaček budou krýt. Otázkou jen je, na koho přesně uvalit vinu. Jestli jen na ministerstvo, školy či studenty. Tak či tak, všichni si to vybijí právě na nich.
Stále se nic neví
A jak to teď na znovuotevřených středních školách i přes všechna nařízení a doporučení vypadá? Dvoumetrové rozestupy? Minimálně. Ještě se přeci vyfotím se spolužáky, které jsem tak dlouho neviděl. Roušky celou dobu nasazené? Jen na chodbách, nebo když se někdo kouká. Ani dezinfekce není všudypřítomná. Ministerstvo školství se ale přesto chová, jako kdyby zrušení maturit – takových, jaké je známe – mělo být národní pohromou a katastrofou. Samozřejmě, že jsou takoví studenti, kteří při studiu ani nehnuli prstem a na úředních maturitách by bez zásluhy a snahy profitovali, ale větší část jich se pilně připravovala, ale doma a bez školního dozoru, a to zkrátka není ono. Na druhou stranu, maturanti si často uvědomují, že by jejich ročník mohl být právě zásluhou úředně udělených maturit považován za ten slabší, “který dostal maturitu zdarma”.
Zarážející především ale není to, zda maturity budou či nebudou, jak budou probíhat, jestli budou mít studenti roušku a rukavice či ne. Ani to, že někteří třídní hlupáčci ji nedej bože dostanou zadarmo a ani to, že budou později. Zarážející a až smutně fascinující je to, jak česká vláda a v této věci především Ministerstvo školství neuspělo. Ne že by selhalo, jen nebylo schopno studentům zajistit plynulý chod maturit a podmínky, při kterých by se jim na závěrečné zkoušky lépe připravovalo. A vlna mnohdy neopodstatněných nadávek, posměchu a někdy až nenávisti jim také určitě nepřidala.
