Všichni známe Techno. Kde a proč ale vzniklo? Cesta Techna od Disca, přes Chicago House a Detroit Techno až do Evropy.
Co je Techno?
Techno je subžánr elektronické taneční hudby, charakteristický opakujícím se rytmem, nejčastěji v 4/4 taktu. Basový buben, tzv. “kopák” je na každé době, tedy čtyřikrát v jednom taktu, čímž vzniká monotónní rytmus, který nabízí dost prostoru pro melodii a basovou linku. Techno se většinou pohybuje v tempu mezi 115 a 150 BPM (beats per minute, neboli počet úderů za minutu, jedná se o standartní zápis tempa elektronické hudby). Charakteristickými zvuky techna jsou bicí automaty Roland TR-808 a TR-909, basový syntezátor TB-303 a další syntezátory, sekvencery a bicí automaty, převážně z 80. let.
Tohle je sice velmi vágní, ale fakticky přesná definice, nicméně je v dnešní době naprosto nedostačující, jelikož by se mohla vztahovat na dalších X tisíc žánrů a subžánrů, o kterých třeba zatím nikdo ani neví. Protože nejsem žánrový elitista, ani hudební snob, je pro mě dostatečnou definicí techna 4/4 takt a temný zvuk, který bourá soundsystémy.
Předchozí věta je samozřejmě nadsázka, ale nikdo, kdo má základní povědomí o elektronické hudbě si nemůže Techno s ničím splést. Veškeré ostatní žánry taneční hudby se liší rytmem, tempem, basovými linkami a celkovým “soundem”. Záměna je možná snad jen u Housu a další nejasnosti mohou vzniknout u subžánrů samotného techna. Přes všechny škatulky a podmínky je nakonec ten největší rozdíl v pocitu z hudby, kdy House tíhne víc k Discu a “veselejším” melodiím, zatímco Techno vzývá industrialismus, jistou temnotu a futurismus. Detroit Techno je naprosto prvotním předchůdcem dnešního techna a jeho vznik se dá snadno vystopovat až k “otcům zakladatelům,” které můžete vidět na úvodní fotce článku. Dnešní subžánry techna by vydaly na celou knihu, proto se jim věnovat nebudu. Koneckonců, o těch to dnes ani být nemá.
Jak a proč to všechno začalo
Kolébkou techna je americký Detroit na přelomu 70. a 80. let 20. století. Detroit, synonymum pro futurismus, průmysl a technologii koncem 70. let začal ztrácet na svém lesku, z velké části díky migraci bílých obyvatel z centrálních částí města na předměstí. Tento specifický jev, nazývaný v angličtině pojmem “white flight” byl důsledkem poválečné desegregace obyvatelstva a přílivem černých obyvatel do predominantně “bílých” čtvrtí. S americkými velkoměsty je tento jev více či méně spojen dodnes. Toto hromadné stěhování obyvatelstva, navíc podpořené realitními makléři a masovou de-industrializací po sobě nechalo ghetta a tisíce opuštěných budov, kde detroitská mládež hledala únik od reality skrze hudbu a tanec.
Starostou Detroitu v letech 1974-1994 byl Coleman Young (první Detroitský starosta afroamerického původu), který nechával vyznavačům noční zábavy velmi volnou ruku, což společně s mnoha opuštěnými budovami a touhou po úniku ze syrového a chudého Detroitu nezadržitelně vedlo k rapidnímu růstu lokální klubové a hudební scény. V Detroitu tak vznikaly stovky tanečních klubů, barů a diskoték, kde bylo možné slyšet všechny možné nahrávky, od Disca, přes evropský Synth-Pop a New Wave až po první housové tracky, označované jako Chicago House.
The Belleville Three
Na začátku 80. let se v městečku Belleville, předměstí Detroitu na střední škole Belleville High sešli Juan Atkins, Kevin Saunderson a Derrick May, známí jako The Belleville Three a Eddie Fowlkes, které pojila láska k hudbě, vzájemné vyměňování “mixtapes,” začátky jako DJs a v neposlední řadě poslech noční radio show Midnight Funk Association, hostované legendárním DJem Charlesem “The Electrifying Mojo” Johnsonem. Mojo hrál skladby od uskupení jako Kraftwerk, Giorgio Moroder, Parliament-Funkadelic, či B-52s, které byly základní inspirací pro první techno nahrávky. Ne nadarmo bývají Kraftwerk označováni jako “dědečkové techna”.
Mojo měl velký vliv na hudební scénu v Detroitu a díky jeho převážně funkovému portfoliu se Disco neuchytilo natolik jako v ostatních amerických městech, nicméně inspirovalo mnoho mladých, aby se naučili mixovat nahrávky a DJovat. Mezi ně patřil i Juan Atkins, který protáčení vinylů propadl ze čtyř výše zmíněných jako první. Ten naučil míchat i své tři kamarády a společně začali hrát na parties a tvořit zvuk, který do dějin vstoupí jako Detroit Techno.
The Belleville Three se vydávali na “výpravy” do Chicaga, kde se v té době rodil a na popularitě získával House. House je přirozeným dalším vývojovým stupněm Disca a Atkins se svými přáteli začal prolínat House s mechanickými zvuky evropských skupin jako Kraftwerk a řezavými, chladnými a temnými zvuky syntezátorů, které jako by byly hudebním vyjádřením samotného Detroitu.
Cybotron
Během studia na Washtenaw Community College se Atkins seznámil s Rickem Davisem a společně začali produkovat nahrávky jako duo Cybotron. Později se k nim připojil Jon-5. Inspirovaní přerodem Detroitu z industriální velmoci na post-revoluční zemi nikoho, přerodem z průmyslově největšího města na americké hlavní město vražd a futuristickými díly Alvina Tofflera, který je autorem slov jako metroplex nebo právě cybotron, začali pokládat základy techna. První single Alleys Of Your Mind se stal lokálním hitem, samotný Mojo ho zařadil do svých playlistů a v Detroitu se prodalo okolo 15 000 kopií. Další dva singly Cosmic Cars a Clear se staly ještě většími hity a Cybotron podepsali smlouvu s kalifornským labelem Fantasy. Přes specifický zvuk a velmi podobnou filozofii není Cybotron Detroit Technem v pravém slova smyslu, šlo spíš o “syntetický funk,” ačkoliv Atkins svou hudbu (společně s hudbou Kraftwerk) slovem techno označoval.
Metroplex
V roce 1985 se kvůli tvůrčím neshodám Cybotron rozpadli a Atkins začal produkovat sólo, pod jménem Model 500. Zároveň založil vlastní label Metroplex, pod kterým vydával sám Atkins, zbytek Belleville Three a několik dalších producentů z jejich sociálního okruhu. Všichni byli buď spolubydlící nebo sdíleli vybavení a studio, společně se podporovali a dotahovali tvůrčí vize ostatních. Atkinsův singl No UFOs bývá označován jako první techno nahrávka vůbec. Díky častým cestám Derricka Maye do Chicaga za rodiči se singl rozšířil a spustil tak hudební výměnu mezi Detroitem a Chicagem, kde se producenti prvního Acid Housu snažili distancovat od Disca emulováním zvuků Detroit Techna a naopak. Tou dobou se přes relativní neúspěšnost na domácí půdě začínal dostávat House a Techno do Evropy, kde začaly rapidně získávat na popularitě.
Cesta do Evropy
Okolo roku 1988 byl ve Velké Británii Acid House na vrcholu popularity a s rostoucím užíváním MDMA rostla i obliba “warehouse parties”, které byly reakcí na povinné zavírání tanečních klubů po 2. hodině ranní. Na těchto, často ilegálních, akcích se Detroitský zvuk začal opravdu dostávat do povědomí Evropanů a přelomová kompilace Techno! The New Dance Sound Of Detroit z roku 1988 plně dostala slovo Techno do povědomí evropského publika a definovala zvuk Techna, který oddělila od Housu, ačkoliv Detroit Techno bylo zpočátku považováno spíš za jeho odnož.
Od této chvíle začal boom techna v Evropě, kde se stalo pilířem “rave” kultury, která na svém vrcholu v 90. letech dosáhla téměř mainstreamové rozšířenosti, zejména v Německu, Holandsku a Belgii. Místní producenti a DJs začali přidávat do detroitského zvuku vlastní vlivy, mnoho z nich výrazně “přitvrdilo” a začaly se rodit žánry jako Hardcore, prostoupené vlivy z holandského Gabberu, a EBM.
Mnoho amerických DJs z takzvané druhé vlny, jako například Jeff Mills, Carl Craig nebo Kenny Larkin našlo útočiště v klubech v Berlíně a dalších evropských velkoměstech. Tím byl exodus Techna završen a americké a evropské vlivy se dokonale promíchaly. A i přes jakousi ideovou svrchovanost amerického techna se stala Evropa zemí technu zaslíbenou, vznikly desítky, ne-li stovky podžánrů a do dnešních dnů zůstává i přes záplavu komerčních DJs hlasem undergroundu, který i přes svou zdánlivou tvrdost vyzývá k lásce a svobodě myšlenky.
