Mira jsem poznala skrz olomouckou Telegraph Gallery a o pár měsíců později jsme se potkali v KRO ve Vršovicích. Já si dala limonádu, on kafe a karafu vody. „Budeme si tykat?“ — tím začal náš rozhovor. A mně během něj znovu došlo, jak moc mě baví ptát se lidí na věci.
A u Miry je toho hodně, na co se ptát. Je šéfkurátorem Telegraph Gallery, ředitelem Festivalu současného umění Prostějov, nezávislým kurátorem i vizuálním umělcem — a už z toho je jasné, že nás čekal barevný rozhovor o kultuře a umění.
Miro, díky za tvůj čas. A tobě, kdo tenhle rozhovor právě otevíráš, přeju příjemné čtení.
– B.
Miro, zastáváš pozici šéfkurátora Telegraph Gallery, ředitele Festivalu současného umění Prostějov, působíš jako nezávislý kurátor a vizuální umělec. Kdyby ses měl představit mimo profesní škatulky, kdo jsi jako člověk?
Můj osobní a pracovní život jsou natolik propojené, že si sám sebe odděleně od svojí profese ani nedovedu představit. Je to zásadní součástí mojí identity. Občas si sám kladu otázku, kým bych bez svojí práce vlastně byl…
Jak se vztah k umění formoval? Byl tam od začátku?
Už od dětství bylo umění součástí mého života, chodil jsem do různých tvůrčích kroužků a přirozeně jsem se pohyboval v uměleckém prostředí. Jeho význam jsem si ale naplno uvědomil až po střední škole, kdy mi došlo, že je to něco, čemu se chci naplno věnovat. Na začátku jsem se věnoval hlavně vlastní tvorbě a nastoupil jsem do ateliéru Grafiky na Fakultě umění v Ostravě. Postupně jsem se dostal i k organizování výstav a s dalšími studenty jsme založili studentskou galerii Podlaha. Zároveň mě začal zajímat širší kontext fungování uměleckého světa, jeho struktury a vztahy.
Co tě na umělecké sféře přitahuje?
Hlavně to, jak je komplexní a proměnlivá. Umělecké prostředí se všemi svými vrstvami mě dlouhodobě fascinuje a čím déle se v něm pohybuji, tím víc si uvědomuji, kolik dalších zákoutí ještě čeká na objevení. Je pro mě důležité nezůstávat uzavřený jen v českém a slovenském uměleckém prostředí, ale vnímat širší evropský a globální kontext a hledat mezi nimi přirozená vzájemná propojení.
Pocházíš z Prostějova. Promítlo se to nějak do tvého přístupu k práci?
Zatímco ve velkých městech často fungují pevně dané struktury, v menším městě má člověk pocit, že sám může věci reálně ovlivnit. V Prostějově jsem v roce 2016 založil Galerii současného umění Prostějov, což byl zásadní začátek mé profesní cesty. Tahle zkušenost mi ukázala, že i v menším městě lze vytvářet relevantní výstavní program. Považuji za důležité narušovat tu představu, že současná kultura patří jen do velkých měst.
Jak Galerie současného umění Prostějov vznikla?
Začalo to první výstavou fotografky Venduly Burgrové, která odstartovala všechny další aktivity. Postupně jsem vedle lokálních autorů začal oslovovat i pedagogy a absolventy Fakulty umění v Ostravě a později umělce z Prahy, Brna a dalších měst. Galerie byla takový můj malý lokální projekt, kam se mi ale podařilo přilákat poměrně výrazná jména. Velkou roli v tom hrála prezentace, vždy mi záleželo na tom, aby výstavy byly nejen kvalitně připravené, ale i zdokumentované.
Později se galerie transformovala na Festival současného umění Prostějov. Jak k tomu došlo?
Časem se ukázalo, že větší smysl než pořádat izolované výstavy v průběhu roku, bude mít propojit více akcí do jednoho termínu a pracovat s větším sdíleným publikem. Spojil jsem se s dalšími kulturními aktéry a místy v Prostějově a společně jsme vytvořili festivalový formát. Během tří dnů na začátku října můžete v Prostějově navštívit řadu výstav, projekcí, workshopů i doprovodných a hudebních akcí. Tento model oceňují nejen místní, ale i návštěvníci z jiných měst a ze zahraničí.
Kromě toho se zabýváš kurátorskými projekty. S kým na nich spolupracuješ?
Nejvíce nezávislých projektů jsem zatím připravil s pražskou Spot Gallery, kde jsem se podílel na několika skupinových výstavách, například Internality nebo Spánek rozumu. Spolupracuji také s Karpuchina Gallery, kde jsem pracoval třeba na výstavě Marka Thera. Společně jsme letos představili také jeho výstavu v Ravnikar Gallery v Lublani. Ve své kurátorské praxi rád propojuji starší, už etablované autory s mladými umělci, kteří třeba právě dokončili studium. Zajímá mě ta mezigenerační výměna a jejich vzájemný dialog.
Tvoje hlavní působiště je Telegraph Gallery. Co pro tebe znamenal vstup do této instituce?
Zásadní zlom, a to jak profesně, tak i osobně. Díky šanci, kterou mi dal majitel Telegraphu Robert Runták, se mi otevřely naprosto nové možnosti.
V čem je podle tebe Telegraph Gallery výjimečná a proč je pro tebe důležitý mezinárodní přesah?
Kromě svojí architektury je výjimečná silným zázemím ve Sbírce Roberta Runtáka, díky které má mimořádné možnosti i ambice. Česká umělecká scéna má často tendenci se uzavírat do lokálního kontextu a opakovat se, galerie pracují stále dokola se stejnými autory. V Telegraphu se dlouhodobě snažíme přivážet do Česka výrazná mezinárodní jména, narušovat zajeté vzorce a přinášet nové impulzy. V posledních letech jsme připravili například výstavu Za Pultem, kde se představila trojice umělkyň Adéla Janská, Paulina Olowska a Caroline Walker, vystavovali u nás Jake Chapman, Lucia Tallová, Andrej Dúbravský, Mark Ther nebo Ivan Pinkava. Dlouhodobě spolupracujeme s britskou kurátorkou Jane Neal, která u nás připravila už tři skupinové výstavy věnované těm nejvýznamnějším současným figurativním malířům z Německa, Británie a Rumunska. Protože je Telegraph Gallery financovaná výhradně ze soukromých zdrojů, nemusíme program přizpůsobovat grantovým schématům ani zdlouhavé administrativě a můžeme mnohem rychleji reagovat na aktuální situace i témata současného umění. To je pro mě zásadní.
Jak se od tvého nástupu proměnilo směřování galerie?
Program byl dříve zaměřený více na českou scénu. Mezinárodní projekty se objevovaly, ale původně nebyly hlavním posláním Telegraph Gallery. Postupně jsme začali tento aspekt posilovat a dnes už se galerie etablovala i v mezinárodním kontextu.
Telegraph ale není jen galerie. Jak bys popsal jeho širší koncept?
Je to komplexní kulturní platforma, která propojuje galerii, kino, coworking, gastronomii, kulturní akce i ubytování. Umělcům z Česka i ze zahraničí nabízíme možnost u nás strávit rezidenční pobyt, kdy několik týdnů bydlí i tvoří přímo v budově Telegraphu. Právě to je podle mě nejsilnější stránka Telegraphu – jednotlivé složky oslovují různé cílové skupiny a do jedné budovy přivádějí návštěvníky, kteří by se za jiných okolností pravděpodobně nikdy nesetkali. Přirozeně se zde potkávají různé komunity, od lidí z kulturní scény přes kreativní a podnikatelské prostředí až po běžné návštěvníky. Zatímco ostatní části více pracují s lokálním publikem, samotná galerie si přitom zachovává vlastní směřování a vizi.
Jakým způsobem se tvoří dramaturgie Telegraph Gallery?
Neprofilujeme se podle jednoho média ani tématu. Důležitější je celkový profil galerie, vizuální citlivost, způsob uvažování a kontext, do kterého jednotlivé autory zasazujeme. Zohledňujeme také vztah umělců k českému prostředí, zda jde o úplně první příležitost představit zde svůj výraznější samostatný projekt, nebo už v Česku vystavovali.
Co vás čeká v nejbližší době? Na co se těšíš nejvíc?
Velkou radost mám z chystané výstavy Anny Uddenberg, která patří k výrazným jménům současné mezinárodní scény. S kurátorkou Lucií Drdovou zároveň připravujeme projekt propojující tvorbu několika evropských sochařek – například Berlinde De Bruyckere a Mire Lee – s dílem Adrieny Šimotové. Vedle toho chystáme i výstavy českých autorů, jako jsou
Lumír Hladík nebo Dominik Adamec. A hned od 25. června můžete navštívit výstavu Signál V, která představí výběr objektů a instalací ze Sbírky Roberta Runtáka. Mezi vystavujícími autory budou například Jiří Příhoda, David Možný, Milena Dopitová, Krištof Kintera nebo Anna Hulačová. Výstavu připravuje kurátor Jan Kudrna.
Jak by sis přál, aby lidé Telegraph Gallery vnímali?
Chtěl bych, aby Telegraph Gallery byla výrazným bodem na mapě galerií ve střední Evropě. Zároveň je pro mě ale stejně důležité, aby zůstávala přístupná a živá i pro místní publikum a aby galerii navštěvovali lidé z Olomouce a okolí i celého Česka a Slovenska. Zkrátka, aby si v Telegraphu každý dokázal najít něco svého.
Co dalšího připravuješ, na co se můžeme těšit?
Právě pracuji na něčem, co je pro mě úplně nové. Můžu zatím prozradit, že na jaře příštího roku chystáme v Praze vůbec první mezinárodní veletrh současného umění u nás – Prague Contemporary. Představí se tam asi čtyřicet vybraných galerií, které prošly odbornou kurátorskou selekcí. Veletrh propojí české i zahraniční galerie, sběratele, kurátory a širokou veřejnost a věřím, že na domácí uměleckou scénu přinese svěží vítr.
Webové stránky Telegraphu: https://www.telegraph.cz/
Instagram Telegraphu: https://www.instagram.com/telegraph.cz
