Už pár měsíců se nelze ubránit pocitu, že se společnost neustále překonává ve způsobech, kterými se sabotuje. Zdá se, že si nyní na vlastní kůži můžeme vyzkoušet, zda „pravda a láska” opravdu „zvítězí nad lží a nenávistí,” a jestli „all you need is love”. Přesně na tyto motivy naráží Ali Smith a její román Gliff – dystopie o společenské destrukcí a té nejčistší formě lásky.
Gliff, dystopický román z roku 2024 o technologickém kapitalismu, se zatím nedočkal českého překladu. Na rozdíl ale od Douglase Stewarta nebo Irvina Welse je autorčin skotský původ čitelný především v tónu vyprávění a ne v samotných tvarech dialektu. Podobně jako oni se ale Smtih zabývá otázkou autonomie a společenského vyčlenění. A ačkoliv má na svém kontě přes deset titulů a řadu literárních nominací, poslední dobou bylo její jméno skloňováno převážně v souvislosti s čtyřdílnou sérií ročního období (v ang. originále Seasonal Quartet, 2016 -2020). Úspěšná serialita se objevuje i v tomto případě – Gliff je součástí dvou propojených románů, kdy ale oba dva mohou stát samostatně, aniž by ochudily čtenáře o plnohodnotný, celistvý prožitek. Druhý díl, Glyph, vyšel začátkem tohoto roku.
Pokud vám názvy zavařují mozkové závity, autorčinu slovní hříčku jste rozpoznali správně. Gliff s „ff” vypráví příběh čtyřčlenné rodiny, která je nucena se velmi rychle rozdělit –po odloučení s matkou, která zůstane pracovat v hotelu, se děti rozloučí i s mužskou postavou jejich života, Leifem. Čas na jeho odchod nastává záhy poté, co zbylá trojice spatří jejich rodinný dům obkreslený červenou barvou. Briar a Rose, nerozlučnx sourozenci v ještě stále dětském věku, se tak musí na dobu neurčitou postarat samx o sebe i sebe navzájem. A to i přes neutuchající naději, že se všichni čtyři opět brzy shledají.
Premisa knihy je přesně tak surová a bolavá, jak zní. A ačkoliv se v ní časem prohlubuje téma života ve vyhnanství, pro mě zcela upřímně, mnohem drásavěji nahlíží do úseku života právě ústředních sourozenců. Ve věku zhruba devíti a dvanácti let jsou odkázánx na opuštěný domov bývalých železničních dělníků, ve kterém přežívají na jedné konzervě fazolí denně. Způsobem, jakým Smith tento příběh vypráví, si ale čtenář ani neuvědomí, že se jedná o poměrně krutou a dysfunkční situaci. Příběh dvou sourozenců, kteří se navzájem znají tak dobře, jako ani samx sebe ne, kteří poznávají a prožívají svět především skrze toho druhého, a kteří v životě potřebují pouze sebe navzájem, je silný natolik, že je jednoduché stranit se bubákům, co číhají všude kolem. Až druhotně se na této ploše rozprostírá aktuální sociální komentář v podobě dystopie o společenské (sebe)destrukci a technologickém kapitalismu.
Je mi záhadou, jak Smith dokázala do zcela zničeného a hnisavého prostředí zapracovat tak něžný a srdečný jazyk (a to bez jakýchkoliv klišé nebo zoufalosti!). Její hra s dětskou myslí je o to geniálnější, jelikož nad svými postavami přemýšlí s právě ideální dávkou serióznosti – ani příliš, ani málo. Její protagonisté nejsou ani hrdinové, ani přeživší – jednoduše existují v prostoru, do kterého byli stvořeni. Právě ale jakési vytržení z kontextu, zachycení příběhu v jeho plynutí, je stavební kámen celé knihy. Vyprávění dodává na opravdovosti a ryzosti –čtenář nezná pozadí událostí ani předcházející životní zkušenosti žádné z postav, ví jen to, co právě čte. Jakékoliv vyvolání sympatií či dokreslení postav je tak podstatně těžší, ale Smith to zvládá bravurně. Charakter sourozenců je ze stránek v podstatě hmatatelný a jejich vztah jakbysmet.
Je to možná právě jakýsi nedotažený konec světa, který celý příběh dělá podstatně drastičtější. Smith v knize pracuje s motivy destrukce a dystopie, které ale staví na našich, dnes již běžných, technologických nástrojích. Neztrácí stránky a kapitoly tím, že by čtenáře uváděla do specifik onoho světa, oné budoucnosti, nevymýšlí si nic, co by již nebyla pravda. Což je taky právě to, co při čtení bodá nejvíc. S ohledem na předvídání budoucnosti se tak srovnání s Orwellovo 1984 nelze ubránit. I přes to však kniha opouští čtenáře s pocitem, že právě byli svědky ryzí lásky a mezilidského pouta. Co víc by Smith mohla svým dílem předat.
