TRIGGER WARNING: mentální poruchy, mentální zdraví, alkohol a drogy, sebevražda
Apely na péči o duši se hemží skrze for you page asi většiny z nás, a my tak v přímém přenose pozorujeme, jak se mění naše vnímání mentálních poruch. Díky tomu ale také víme, jak se vyvíjí náš přístup k nim. Jelikož ale na “psychickou nepohodu” stále neexistuje univerzální postup, rada ani lék, tímto knižním tipem na to jdeme tak trochu z druhé strany.
Když se řekne “knihy o mentálním zdraví”, asi se většině čtenářů vybaví tituly jako Pod skleněným zvonem (Sylvia Plath), Smrt panen (Jeffrey Eugenides) nebo Narušení (Susanna Kaysen). Trýzeň a touha je však silným kandidátem, kterého do výčtu přiřadit. Kniha z pera Meg Mason prvně vyšla v roce 2020, a o dva roky později byla zařazena na longlist Women’s Prize v kategorii fikce.
Titul vychází s výčtem trigger warnings, ale spolu s tím přináší velké vyslyšení a pochopení. Příběh popisuje životní trajektorii hlavní hrdinky Marthy, která se po letech ocitá zpátky ve svém dětském pokojíčku – pod střechou domu, který ji nikdy nebyl hřejivým zázemím. Marthy nejlepší kamarádka je Ingrid, její sestra, se kterou onu složitou rodinou historii sdílí. Na rozdíl od ní ale nebuduje vlastní rodinu, kde všechny chyby svých rodičů zdánlivě napraví. To se Martě totiž nedaří – skoro jako kdyby domov nikdy neopustila. Naopak je to právě ona, kdo si v sobě nese veškeré následky matčiny alkoholismu a výbušnosti, a zároveň se potýká s vlastními, nediagnostikovanými, mentálními poruchami.
V 17 letech Marthě “vybuchla malá bomba v hlavě” a od té doby prošla pod rukama řady doktorů a specialistů, aniž by se jí kdy dostala tížená pomoc. Celý život tak žije s pocitem, že jednak nikdy nebude moc být biologickou matkou, a druhak že nikdy nepozná jiný život. Vyprávění tak začíná v momentě, kdy se rozchází se svým manželem, kterého znala od dětského věku a který ji miloval většinu svého života. Nyní už však nemůže dál a nechává tak Martu se svými myšlenkami poprvé po dlouhé době samotnou.
Kniha byla opakovaně chválená za svojí vtipnost a ostrost, oboje bez pochyby platí. Čm ale vyvstává je její schopnost pravdy, věrohodnosti a autenticity; vyobrazení absolutního života. Martha má matku alkoholičku, to je prostý fakt. Martha sama v podstatě celoživotně trpí depresivními stavy, to je taky fakt. A tak to prostě je. Umí být krutá, umí lidem slovy vrážet nůž do srdce a otáčet s ním, ve výsledku tak ale jenom sama sebe uvrtává hlouběji a hlouběji do temné a pohlcující (sebe)nenávisti. Kope kolem sebe, protože je nesnesitelně dlouhou smutná a osamocená, bez ohledu na absolutní uctívání jejím manželem nebo oporu v sestře. Takový život s mentálními poruchami umí být – má schopnsot realitu nejrůzněji upravovat, a spolu s tím i všechny zasáhnuté.
Svou dualitou kniha v podstatě po celou dobu balancuje na rozhraní přirozené vtipnosti a referencí typu “ti, co vědí, vědí”. Což je, pro ty, co vědí, příjemná změna a paradoxní pohlazení po duši. Sama kniha jak kdyby ví, o čem mluví. Těžké situace popisuje s nevídanoou přirozeností, a ty vtipné s určitou samozřejmostí, protože i ty je možné s depresivními poruchami zažívat. Zároveň tak příběh lze číst několika způsoby – zaangažovaně a vyslyšeně nebo informovaně s odstupem. Mason přišla s příjemným a ladným způsobem, jak díky zpopkulturnění nějakého tématu informovat, aniž by se vynechávaly zdánlivě nehodící se prvky a samotná hodnota tématu by se tak umenšovala.
