Komentář: Slovo lesbička už nepatří do dnešní konverzace

Po jedné z klasických facebookových diskuzí mezi liberálním proudem a tím konzervativním, tentokrát o slově “lesbička”, jsem se rozhodl utnout dohady jednou provždy. Zvlášť pro ty, co se stále neumí v mluvě moderní doby vyznat.

Je fakt, že pokud se zeptáme deseti leseb, jestli jim slovo lesbička vadí, tak devět řekne ano. Už několik let se různé spolky a organizace snaží tohle slovo vymýtit jak z mediálního prostoru, tak z běžné konverzace. Nicméně po jedné dlouhé internetové debatě, kdy se očividně pár konzervativních person usmyslelo, že jim přece nikdo nebude rozmlouvat, že slovo lesbička není vhodné, jsem začal přemýšlet, proč tomu tak vůbec je. Zeptal jsem se proto několika svých kamarádek a známých, jak se z lesbičky stalo slovo na černém listě.

Negativní vnímání

A myslím, že odpovědi většinu aspoň trochu citlivě přemýšlejících lidí nemůžou překvapit. Gay holky, aspoň ty mladé, kterých jsem se ptal, mají “lesbičku” zafixovanou rozhodně negativně. Je to pro ně degradující, přijde jim, že je to používaný nejčastěji v urážlivém kontextu a cítí se i trochu poníženě. Jako by člověk, co to říká, nebral dotyčnou vážně. Pokud to navíc porovnají s jinou terminologií, tak je to na podobné úrovni, jako kdyby heteráci nebo novinový články gay kluky nazývaly buzeranty. Studentka produkce na FAMU Julie Ondračková k tomu ještě dodává, že je to prostě jednoduše slizké pojmenování a dané slovo nenávidí.

Hlavně je v dnešní době bráno jako zdrobnělina, která značí určitou slabost. Podobně jako bychom veřejně mužům říkali mužíci a dámám dámičky. V nedávné minulosti sice bylo slovo lesbička vehementně všemi používáno a možná vzniklo i dřív než slovo lesba. Nicméně doba se mění a též mluva s ní. Co bylo přijatelné před lety, je už dnes passé. Nikdo vám sice ruku neutrhne, když slovo “lesbička” budete říkat dál. Ale mějte na mysli, že českým lesbám to nemusí být příjemné, a je tak zbytečné ve 21. století nadále používat názvy, které jde jednoduše nahradit jinými.

Stejně jako homosexuálům už veřejně neříkáme buzeranti, romům cikáni a černochům slovem na N, tak bychom neměli ani lesbám říkat lesbičky. Pokud ale určitý jedinci považují za svoje svaté právo dál veřejně hlásit, co se jim zlíbí bez přemýšlení, že to někomu může být i nepříjemné, značí to jen jejich malost povznést se nad svoje ego a slabost ukázat trochu vstřícnosti vůči menšinám u nás.