Vězení
Nic nevydrží věčně,
takže to nejspíš jednou skončí,
ale nést se teď mořem u pláže,
pozorovat racky na nebi,
poslouchat jejich povídání,
zároveň povídat si s tebou,
z očí do očí,
hádat se a říkat tomu debatování,
překřikovat se,
mít písek a sůl ve vlasech,
oslavit narozeniny,
mít Vánoce stejný, jako vždycky byly,
prarodiče vedle sebe,
zapomenout na strach,
nejistotu,
zkoušet nový věci,
protože jsme dlouho žádný nezažili,
necítili,
nezkusili,
neviděli,
ani neslyšeli…
… třeba by bylo líp.
– Adéla Pavelková
Epi-demie-e
Měsíce mládí se sypou,
mezi prsty,
jak písek na pláži v Kostarice.
Tam se ještě dlouho nepodíváme.
Nezachytíš je,
a nikdo ti je už nevrátí.
Říkáme si ztracená generace,
protože jsme epidemií
zavátí a zajatí,
vězni ve vlastních domovech.
Respektujeme zákazy,
spíš z naučené bezmocnosti,
a trasujeme v minulosti,
linii,
nákazy.
Tak trochu plýtváme časem,
a čekáme na…
Na co vlastně?
– Šárka Vlasáková
Dnešní svět
Jedna po druhé ubíhají minuty,
jsou stále těžší,
hledíme do té nicoty,
kde se vše pořád liší.
Praha skryta pod rouškou noci,
obyvatelé pod rouškou moci.
Kdy tohle skončí?
Kdo zakročí?
Svět se mění každý den,
dnes dáš si pivo na čepu,
zítra musíš s ním ven.
Jeden nikdy neví,
ani ten druhý,
jen všichni máme dluhy.
Život není jako dřív,
je to vnější vliv,
dám si pár piv,
a doufám, že to skončí.
– G. M.
Tichý zítřek
Lidé bdělí,
nočních ďasů komoří,
povlečte své kalendáře,
zahoďte všech adresáře.
Dnes nepotřeba tváří vám.
Dnes zítra a pozítří,
až tiché noci projitří,
netěšte se o nic více,
nemalujte sobě plány.
Nekupujte jiným svíce.
Nespatříte pole lány,
jen stejně křehké okna rámy,
jako vy sami,
v zakouřenym pokoji.
Já usínám.
Všude hrnky od kafe
a za vratný láhve cigára,
slova matný barvy plytký,
úsměvu už pouhý zbytky.
A já zvadlá jak mý kytky.
Už ani ty verše,
už ani ty rýmy,
jen nehynoucí teskný splíny,
avšak poslyšte příteli můj,
Vy neklesejte na mysli!
Já klesám.
Jinak zítra, dneska, pozítří,
oni nám to vyčíslí,
zavřels, zavřou, zavřeme,
prázdno bude,
čtyři stěny,
a strach když se mu podvolíš,
zadupe i tajný nádech změny.
– Áňa
