Nils Frahm ve čtvrtek se svým speciálním setem nazvaným Music for Prague vystoupil ve Foru Karlín, a zakončil tak festival Prague Sounds.
Struny Podzimu, festival založený v roce 1996, po úctyhodných 25 letech vstoupil do nového čtvrtstoletí s novým názvem Prague Sounds a jeho organizátoři mu nadělili i nový líbivý vizuální kabátek od proslulého Studia Najbrt. S novým názvem, novou vizuální identitou, přesto s tradičně originálním a oceňovaným pojetím své dramaturgie, kombinující žánry od vážné hudby, přes elektronickou hudbu, jazz, nebo i r’n’b.
Pokud by existoval jeden interpret, který by dokonale zastupoval právě propojení vážné a elektronické hudby, dvou primárních pilířů, na kterých Prague Sounds stojí, byl by to nejpravděpodobněji Nils Frahm. Čtyřicetiletý klavírista, producent, hudebník, multiinstrumentalista, neoklasicistní skladatel – pojmenování si můžete zvolit, jaké chcete. Ten zavítal do Prahy už poněkolikáté. Z komornějších koncertů v Paláci Akropolis přes Velký sál Lucerny doputoval až do pompézního Fora Karlín, které jeho současně nabyté velikosti náramně sedlo, a velkolepě celý letošní ročník festivalu zakončil.
Po úvodní skladbě, trvající ke 25 minutám, Nils Frahm poprvé promluvil k obecenstvu. Sál, ve kterém se mohl ten den předvést, si doslova pochvaloval – zejména v porovnání k jeho předchozím vystoupením v Praze. Naposledy předvedl pražským fanouškům své album All Melody během koncertu ve Velkém sále Lucerny, o kterém jsme před 4 lety také psali. Forum Karlín bylo pro aktuální velikost autora daleko adekvátnější volbou – koncert nic nevyrušovalo, diváci se v hrobovém tichu sálu pomalu báli pohnout, zatímco Nils Frahm performoval, zvuk se v sále rozléhal naprosto famózně – zvukaři odvedl dobrou práci. Stejně tak se povedl i minimalistický light design, který skrze poblikávající světla reagující na vibrace a rytmiku zvuků skvěle podtrhával atmosféru koncertu. Ve své úvodní promluvě Nils Frahm následně vyzval přísedící (a pár postávajících) diváků, aby se aktivně zapojili do jeho vystoupení a předvedli, jaké zvířecí zvuky svedou interpretovat. Nahraný zvuk z publika, linoucí se sálem pak vystupující umělec zaloopoval do svých přístrojů a přetransformoval ho v další skladbu.
Jak se dá u Nilse Frahma již předpokládat – je prakticky nemožné, aby předvedl špatné vystoupení. Jeho show může být zkrátka jen skvělá a ještě skvělejší. I čtvrteční koncert Music for Prague byl skvělý. Způsob, jakým je umělec schopný rozeznívat klasické i elektronické nástroje, které ke svému hraní využívá, posluchače často umějí přivést k naprosto extatickému stavu. Někteří by jej mohli přirovnat ke stavu hluboké meditace, orgasmu, nebo pocitu, jako by se ve vás probouzelo dávno umlčené zvíře. Určitě nejeden člověk, vyskytující se v sále, zažil pocit podobný tomu, jako když se masér přesně trefí do bodu na zádech, kde máte několik dní ztuhlý sval. Nils Frahm vás 15 minut “masíruje” minimalistickou melodií a znenadání zahraje o jedno notu navíc – sval se náhled uvolní a vám naskočí husí kůže.
Ať už máte během koncertu zavřené oči a soustředíte se pouze na zvuk, nebo s otevřenýma očima sledujete, co Nils Frahm na pódiu během pobíhání od jednoho klavíru ke druhému, od syntézátoru k dalšímu, předvádí, nemůžete se ubránit stavu hlubokého zasnění. Oproti poslednímu vystoupení v Lucerně, kdy hudebník promlouval k divákům v podstatě neustále a komentoval téměř každou svoji skladbu – mnohdy i humorně, nechal Nils Frahm tuto svoji skoro až standupovou polohu doma a návštěvníkům více umožnil setrvat v jejich zasněném stavu. Z toho některé vytrhl ve chvíli, kdy oznámil, že zahraje už jen jednu skladbu (a dvě přídavkové, jak sám dopředu přiznal). Pohlédnutím na hodinky jste mohli zjistit, že už uběhlo celých 75 minut, přičemž pocitově to klidně mohlo být 10 minut – stejně tak jako 5 hodin. S vědomím, že “poslední” skladba bude mít pravděpodobně klidně opět půl hodiny, to nebylo zas tak smutné zjištění, ale i tak si možná mnozí říkali, že konec ještě nechtějí.
V porovnání s posledním koncertem v Lucerně, při představení alba All Melody v roce 2018, to skoro opravdu mohlo působit, jako by toho Nils Frahm nepředvedl dostatek – neslyšeli jsme totiž tak pestrý reportoár tolika melodií, za to spíše jen pár opravdu dlouhých skladeb. Ostatně takové je právě i umělcovo poslední, tříhodinové album Music for Animals s 10 skladbami o průměrné délce přes 20 minut. Ale ani těm, kterým poslední dlouho hrající nahrávka nepřirostla tolik k srdci jako ty minulé, se nemuseli cítit zklamaně. Zazněly totiž i posluchačsky prověřené a skvěle fungující melodie ze skladeb jako Hammers nebo Says, byť tentokráte v trochu jiném provedení, než jako je známe z desek.
I přes to, že umělec méně interagoval s publikem, i přes to, že by si mnozí přáli, aby měl koncert klidně i dvojnásobnou stopáž, Nils Frahm v žádném případě obecenstvo nezklamal – naopak. Znovu všechny přesvědčil o své genialitě a božském umění proměnit jakýkoliv svůj dotek s nástrojem – i když třeba agresivně dráždí struny klavíru – v něco nadpozemského. Vždyť on by v úchvatnou melodii proměnil i zvuk piana padajícího ze schodů. A to se opravdu nedá říct jen tak o někom. Nils Frahm zkrátka zůstává opravdu výjimečným.
