Rok 2018 přinesl nespočet rapových projektů, díky nimž ucho československého posluchače nezůstalo v klidu. Stejně jako loni i letos jsem si připravil TOP 10 nejlepších rapových projektů uplynulého roku. Nyní tedy nezbývá nic jiného, než si tyto projekty připomenout.


10. JOFRE – 92101

Producent, zpěvák, rapper a mistr Slovenska ve hře na klavír v jedné osobě. Tahle by se dal charakterizovat autor, jenž potěšil veřejnost velice brzkým releasem, pouhé 2 týdny po odbytí zvonů nového roku. Tento debutový počin se stal vyústěním mnoha předchozích událostí, kdy jsme mohli autora jako Jána Lednického zastihnout na mnoha producentských počinech, stejně jako rappera Jofreho na několika povedených singlech. Za jeden z klíčových momentů autorovy kariéry lze také považovat účast na Egově Podzemgangu. 92101 obsahuje celkem 20 skladeb a dokazuje, že rap nemusí být nutně záležitostí tvrdých bars a egotripů, ale že se v něm také mohou objevit emoce, něha a hudebnost. Deska se proto utápí v hluboké melancholické atmosféře plné pocitů, upřímnosti a to vše ve spojení s mistrovskými klavírovými podkresy samotného autora, v občasném doprovodu moderních trapových prvků. Unikátnost Jofreho tvůrčího přístupu potvrzuje i fakt, že deska byla při svém releasu prezentována autorem v akustických podobách na youtube a aby toho nebylo málo, byla volně k dispozici k poslechu na autorových stránkách, společně se stažením zdarma.


9. PAULIE GARAND – DANK

Paulie se vrátil po roce se svojí deskou DANK, která je následníkem projektu Nirvana z roku 2017. Paulieho jsme na ni mohli zastihnout v nové ucelené podobě, když se snažil sám sebe představit ve svěžím moderním trapovém kabátě, podobně jako na některých skladbách alba Boomerang. Tento přechod by se dal považovat za poměrně zdařilý, ale tento koncept alba byl pro skalní fans přeci jen o něco méně atraktivním. Bylo tak poměrně nejisté, jakým směrem se bude ubírat album DANK, kterým autor potěšil své fanoušky poslední listopadový den. Deska přinesla rozsáhlý tracklist o 17 skladbách, které doprovází mnoho hostů. Mezi ně patří autorovi, již dříve osvědčení hosté jako Rest, Separ nebo Jakub Děkan, tentokrát doplnění o nová jména jako jsou Ego, Maniak, Nerieš, Ben Cristovano či člen Ty Nikdy – Matys. Co se Pauliemu po Nirvaně povedlo, je najít si vyhovující koncept skladeb, ve kterých dokáží pořádně vyniknout jeho vypravěčské schopnosti a zároveň přinést moderní sound. Deska se tak převážně po celou dobu poslechu utápí v hlubokých atmosférách jemných trapových beatů, doplněných o tradiční autorovy boom bapové počiny. Paulie se tak v duchu desky vrací zpět ke svým kořenům, jelikož na DANK je daleko pokornější, přináší větší lyrickou hloubkou, která se v atmosferických skladbách skvěle vyjímá. To vše ovšem v podobách, které mohou oslovit i doposud nedotčené posluchače. Je však škoda, že Paulie některé skladby nevypustil, deska by tam působila o něco ucelenějším dojmem. I tak se však jedná o album, jehož nenásilní aplikace trapového soundu musí potěšit všechno skalní fans, jelikož Paulieho typický rukopis se v desce vůbec neztrácí.


8. MOMO – WLK & MILOVANÝ NENÁVIDĚNÝ

V rámci finalizace celoročních příprav na tuhle TOP 10 jsem ke konci roku důkladněji doháněl některý projekty, kterým jsem takovou pozornost nevěnoval. O Momovi jsme se letos doslechli nejvíce především díky incidentu v obchodním domě a následnou výměnou názorů se Strapem a Ektorem na sociálních sítích. Možná i díky těmto mediálním bullshitům se nevěnovala taková pozornost autorovým releasům, které mě osobně nesmírně překvapily. Tak především, Momo autorsky nesmírně dozrál a jeho lyrická a přednesová stránka se ponořila do daleko osobnějších, srdečnějších poloh. Jeho nekompromisní a upřímný storryteling nechybí a potěší zastánce staré školy, stejně jako ty nové potěší skvělá flexibilita v rámci moderních trapových beatů. Nečekaně silné momenty pak vznikají v atmosferických skladbách, plných mnoha hudebních instrumentů, které příležitostně doprovází trendový zpěv. Rozhodl jsem se ojediněle umístit na pozici dva projekty, jelikož deska WLK i EP MN hrají v tomto roce pro tohoto autora velkou roli. Ovšem na druhou stranu, ani jedna z nich nenabízí velký rozsah, který by uspokojil jako komplexní dílo. Často se při Momově tvorbě setkáte s kritickými názory na jeho osobu, ale řeči stranou, jde o hudbu a nutno dodat, že autorovo “osamostatnění” na těchto projektech přineslo velký progress a místo ve finální desítce si zaslouží.


7. NIK TENDO – 7

Nik Tendův debutový počin 7 je jedním z mnoha projektů letošního roku, které vyšly z dílny nejaktivnějšího československého rapového labelu – milion + a který se zároveň umístil v mé finální desítce. Deska po prvé přináší ucelenou podobu autorovy tvorby, která prošla za svoji dobu prošla řadou experimentů. Dominik se prezentoval mnoha osobitými styly už na mixtapech GoldKid a GoldCigo, ale sám svojí pevnou linii teprve hledal. První obraz autorova osobitého směru konečně začalo přinášet několik singlů. Za mě osobně to byla skladba Jizvy, která představila Dominika ve velice upřímném a seriózním světle, ve kterém se sám stal velmi citlivým vypravěčem, ostříleným životem skrz na skrz. A právě v podobném duchu se nese i debut 7, který je plný Tendovi bouřlivé osobnosti, emocí a příběhů ze života. Nebude náhodou, že si autorova tvorba našla velikou oblíbenost i v ženském kruhu, jelikož jeho témata se často opírají právě o tohle něžné pohlaví. Nedá se Dominikovi upřít i inspirace ze zahraničí, kdy jej častokrát můžeme zastihnout v emočních polohách po vzoru Uziho nebo Peepa a nebo naopak v barvitějších Cartiho bouncech. Tím nejvýraznějším prvkem desky z hlediska autora progresu jako takového je variabilita v rámci vokálů a jejich aplikace do skladeb. Samozřejmě nesmím pominout ani chytlavé a silné refrény. Často se tak Nik pohybuje na hranicích multižánrovitosti, přesně jako je tomu za hranicemi naší země. Desku značně obohacují také rozmanité produkce a hosté, se kterými dokáže autor dobře pracovat a kteří desku nesmírně zkvalitňují. A právě některé kolaborace mohou za obrovsky rychle nabytou autorovu oblíbenost, kdy se díky povedeným skladbám s Calinem a Hasanem, stal Niktedo držitelem několika milionových zhlédnutí. Deska tak konečně přinesla Nikovu podobu, která snáší kritéria serióznosti a stává se tak jedním z mluvčích dnešní mladé generace.


6. VIKTOR SHEEN & JICKSON – GRÁL

Jedna z desek, jejíchž recenzi jsem si nemohl nechat ujít, si místo v top 10 zasluhuje naprosto právem. Jedná se totiž o jednu z mála společných desek dvou autorů v tomto roce. Aktéry desky Grál se stali Jickson z Milion + a Viktor Sheen, který se velmi povedenou deskou Jungler z předchozího roku dostal do popředí místní scény a díky tomu i na mnoho projektů Jicksonových stájových kolegů. Grál se stal ve výsledném součtu velmi cenným i díky faktu, že se na něm spojili dva autoři, kteří si po hudební stránce výborně rozumí. Jejich flexibilita nechala vzniknout mnoha povedeným skladbám, které dokázaly vytvořit pohlcující atmosféru plnou tématických osobních příspěvků, prezentace životních hodnot a autentického storrytelingu. I přes značnou odlišnost aktuálních kariérních pozic obou autorů jsme tak byli svědky spolupráce, která neomezovala ani jednoho z autorů ba naopak, přinesla v tomto roce téměř bezchybný kooperativní počin.


5. SERGEI BARRACUDA – POULIČNÍ EKONOMICKÁ 3: LÁSKA A LOYALITA

Asi nenajdete letos na tuzemské scéně autora, který by vložil větší úsilí do práce na své desce, než kterým je Sergei B. Ten si pro tento rok připravil završení trilogie “Pouliční ekonomická” i přes krátký datadisk PE 2.5: Notorický Hustler. Sergei už před vydáním zásoboval fans řadou materiálu z připravované desky a velkou pochvalu si zaslouží především pravidelné PE3 Diaries. Fanoušci ostravského interpreta tak jako jedni z mála mohli nahlédnout pod pokličku procesu tvorby desky a věcí s tímto procesem spjaté. Výsledný produkt přistál do éteru zhruba v polovině září a přinesl s sebou celkem 15 skladeb s 2 bonusy. Ostravský plamenomet nešetřil ani hosty, na desce se totiž objevily jména jako Pastor, Rytmus, Smack, Ektor nebo dokonce Waka Flocka Flame. Podobně barvitý byl i list producentů, čítající jména místní i zahraniční. Co se na desce nachází… autorova skvělá práce s hlasem, jeho rozmanitá flow a chytlavé texty, s přispěním vlastních pouličních výpovědí, které jsou nyní kvalitnější než kdy dříve, nicméně ve výsledku je už dobře známe. Zároveň by se dalo koketovat o pravdivosti vyřčených příběhů, jenomže Sergeiův přednes jim zkrátka dodává notnou dávku věrohodnosti a tak jim bez důkazních materiálů zkrátka uvěříte. Autor ve výsledku uzavírá trilogii se ctí, jelikož se na ní nachází pravděpodobně v životní formě. Zároveň vytvořil desku se značnou variabilitou, jelikož její skladby fungují stejně dobře na koncertech jako při hlubokém poslechu. Sergei B tak dokazuje, že je stále jedním z nejvíce real mc´s in the game.


4. YZOMANDIAS – SBOHEM ROXANO

Nezadržitelný Yzomandias si i pro letošní rok připravil sólovou desku a to téměř přesně rok od vydání jeho doposud nejpovedenějšího počinu ZVVL. Obě záležitosti jsem dříve podrobil recenzi, pokud si tedy chcete přečíst více o ZVVL nebo Sbohem Roxano, s chutí do toho. Teď ale zpět k desce. Měřítka byla vysoká, jelikož autorovo renomé na scéně neuvěřitelně narostlo a Yzomandias se tak stal vrcholným představitelem moderní rapové tvorby. Bylo těžké překonat dílo jakým bylo ZVVL, a možná i proto se rozhodl na desce Sbohem Roxano přitvrdit. Nemluvím jen o jeho progresivní flow a tvrdších polohách, ale i o konceptu desky jako takové. Mohli jsme se totiž těšit ze 14 skladeb s mnoha hosty, společně s přítomností italských členů Dark Polo Gang. Jakub tak chtěl prokazatelně vyjádřit, že už není jen tuzemským hráčem, ale ostřílenou rybou ve světovém moři. Podobně na tom byl i sám autor na desce, uvědomělý, že je na vrcholu, že je bohatý, úžívá si života po svém, ale stejně je člověkem vyjadřující pokoru a zastáncem hodnot. Stejně tak se autorovo vůdčí postavení prezentovalo v podobě featuringů, jelikož si Yzo na desku přizval mnoho hostů, společně se svým KML gangem, které do desky skvěle zakomponoval. Výsledkem tak bylo album, které jasně vypovídá o autorově vysokém postavení na scéně a že je jedním z mála, kteří dokáží držet krok s aktuálními zahraničními trendy a co víc, přidávat do nich svůj vlastní rukopis.


3. JAMES COLE – STANLEY KUFFENHEIM

Rok 2018 s sebou přinesl také jednu dlouho očekávanou, mezigalaktickou návštěvu. Na naši planetu totiž přivítal James Cole z paralelního vesmíru, doktor, který si říká Stanley Kuffenheim. Oproštěný o mnoho dřívějších pozemských hodnot a zvyků. Tento jedinec přišel na Zemi s jednoduchým cílem: zachránit rap. Začátkem byla crowdfundingová kampaň, která měla zajistit prostředky pro splnění mise. Kuffie si totiž připravil nejen album ve vlastní režii, ale také rovnou počítačovou hru pro Android a iOS. James se tak chtěl vyhnout tomu, aby se z něj stala chodící reklama a aby nemusel čelit proudům, které jsou pro něj cizí. A světe (ne)div se… Jamesova kampaň naprosto předčila požadované minimum o celých 280% a dala jasně najevo, že zájem fanoušků je enormní. Výsledkem je tedy album, na kterém James opět přinesl sebe samotného v té nejupřímnější a nejsyrovější podobě, nebojíc se kritiky a vyjádření vlastních postojů vůči společnosti. Důvtip a údernost se z autorovy tvorby vůbec nevytratili a nyní je doprovází i nádech očisty z minulosti a hříchů s ní spojených. James také na desce dokazuje, že není žádným spáčem, do svého typického soundu totiž přidává i moderní trapové prvky a tím dokazuje svoji uměleckou flexibilitu, která po tolika letech na scéně neztrácí své atypické kouzlo. Navíc, režie tohoto počinu byla celá čistě v režii samotného Kuffieho, samozřejmě… s povinným přispěním Toxxxe a Rista. Takže výsledek  stál opravdu za to, jelikož byl opravdu echt-Kuffenheim.


2. MILION+ – KML

Možná bude moje top 10 vypadat jako zadání, jelikož jsem do ní zařadil rovnou 4 desky z produkce milion +, ale věřte mi, není tomu tak. Tak nějak vycházím z toho faktu, že m+ zkrátka udává trend. Je tomu tak díky nebývale velké aktivitě všech členů, skvělé kooperaci každého z nich a velké chuti vydávat. Nebude tedy náhodou, že cca polovina labelu letos vydala nějaký vlastní projekt. Aby absence projektů ostatních členů publikum nemrzela, celý gang se sešel na labelové desce, zvané KML aka Krtek Money Life. Očekávaní byla bezesporu obrovská. Všechny členy jsme mohli zastihnout už na Sbohem Roxano na stejnojmenné skladbě, který přinesl vysoce kvalitní výsledek a příslib. Na KML tedy najdeme všechny členy labelu, rozprostřené na 16 skladbách. Z hlediska produkcí se jedná o očekávané podkresy členů m+ s přispěním např. Dokkeytina. Hosty se poměrně šetřilo, nachází se zde pouze 2x Fobia Kid, Orion, Sheen a Separ. Nicméně menší zastoupení hostů je jasným záměrem zachovat vlastní formát a předvést celý gang. A daří se to na výbornou, všichni členové skvěle spolupracují a nenajdeme snad jediný hluchý moment, který by některého z členů limitoval. Potěší i rozvržení jednotlivých účastí, kdy jdou například Zmrd nebo Konex daleko více do popředí, než tomu bylo dříve. Stejně tak nezaostává na desce ani věčné charisma slovenského člena Karla. Překvapením je fakt, že se posluchač může dočkat velké rozmanitosti. KML totiž nesází jen na moderní trapovou podobu, ale nabízí také zvukový formát minulých let nebo alespoň jejich věrohodnou adaptaci. Naleztnete i překvapení v podobě dubstepových prvků, které na originalitě jen přidávají. Potěší i rozmanitost skladeb  v rámci tématiky, kdy se nejedná jen o nekonečný flex, ale častokrát se skladby ponoří do hlubších témat přinášející dávku serióznosti. Celkově jde z desky cítit, že jej skutečně vytvořila skupina, která dohromady efektivně souzní. KML tak vzbuzuje dojem určité rodinné semknutosti, kterou můžeme hledat snad jen u Ty Nikdy labelu a jejich letošní labelovky Akta X. A právě díky skvělému souznění a komplexnosti deska boduje a dá se ji odpustit i mírná poslechová kolísavost a občasná monotónnost. KML je důkazem, že vůdčí otěže labelových skupin přebírá ten nejmladší a nejdravější a konkurenci bude nacházet opravdu stěží.


1. SPECIAL BEATZ – BARTER

Dlouhou, převelice dlouho jsem uvažoval, jakou desku letos zvolím jako number one. Vybrat nejlepší projekt je samo o sobě hard af, jelikož je třeba vybrat projekt, který nabízí vyšší kvalitu než ostatní. Kvalita, ta se dá definovat různými způsoby. Někdo by mohl říct, že kvalitní album musí být bohaté po lyrické stránce, někdo zase bude prosazovat aktuálnost, obsah a tak bych mohl pokračovat dále. A co je řešením ? Producentské album, které všechny tyto prvky dává dohromady, díky početnému zastoupení různorodých interpretů. A možná i proto řadím Barter na první místo. Nahlédneme li do zahraničí, producentské desky jsou naprosto rutinní záležitostí, které se vždy dostane řádná dávka pozornosti. Přijde vhod drobné srovnání s americkou scénou, kde letos vydal Metro Boomin svoji producentskou desku NOT ALL HEROES WEAR CAPES, která sklízí velmi pozitivní ohlasy. V rámci československé scény v tomto ohledu znatelně zaostáváme. O to více je Barter cennější,  jelikož je jedním z mála producentských alb tohoto roku. Jiná producentská alba pro tento rok si přichystali snad jen zkušený oldschooler DJ Fatte a trapový mág Dokkeytino (rovnou s vlastním rapem). Pokud se podíváme na tracklist a obsazení hostů Barter, najdeme zde vesměs očekávané autory, jako jsou Pil C, Kali, Dame, Separ, Čis T, P.A.T., Strapo, Otis nebo Ego. Special si však dal na své desce záležet a přinesl do ní svěží vítr. Ten přináší autory jako Viktor Sheen, Dymer, Sergei B, Fobia Kid, Barber, Smack, Zmrd nebo VR. Potěší i přítomnost Tesly, kterého se povedlo na desku dostat. V čem ještě můžeme najít pozitiva, je kolaborace daných autorů, kteří si na skladbách díky skvělé přednastavené zvukové složce velmi rozumí. Special se často prezentoval svoji typickou hudební formou, nyní však díky rozmanitosti hostů přináší citelný progres i on sám v rámci své tvorby. Zároveň bych umístěním Barteru na první místo chtěl vyjádřit opomíjené docenění producentské tvorby. Je to dnes o to paradoxnější, když se v rámci trendů sází především na poslech. Doufám, že se jedná o jedno z mnoha příchozích producentských alb budoucích let.


Samozřejmě každý má svoji pomyslnou TOP 10 sestavenou jinak, proto neváhejte a hlasujte o nejlepší album tohoto roku!

Které rapové album vyhrálo u vás?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...

BONUS

PŘEKVAPENÍ ROKU: VOODOO808

Asi nenajdete na scéně víc selfmade autora, než kterým je Voodoo808. Člen Toxxxova labelu Hypno 808 si pro letošní rok připravil svoji debutovou desku Techno808. Pokud jste vzornými čtenáři, určitě jste si už přečetli rozhovor o tomto projektu. Na něm najdete jedinou věc, Voodooa. Ten se totiž postaral o produkce všech 13 skladeb, společně s rapem a jejich masterem. Voodoo má na kontě už několik úspěšných kolaborací s Toxxxem a členy hypna a podobnou energii přináší i na svoji debutovku. Techno 808 je tak tak plné prvotřídních 808 beats, které v klubech zní skvostně. Rapový debut tohoto autora nedopadl vůbec špatně, Voodoo se na desce pouští do popisů tvorby jeho beats z jeho vlastní perspektivy, vtipné kritiky nebo různorodých výpovědí. Vše je ovšem bráno s nadhledem a posluchač si tak musí najít cestu skrze jednodušší formu textů. Když se mu to ovšem povede zjistí, že rap nemusí být nutně o lyrických vytříbenostech a výpovědních hodnotách, že někdy je třeba si zkrátka užívat sound a doprovázející texty, které svojí jednodušší formou dávají metaforický slap všem spirituálním a motivačním řečníkům.


PROGRES ROKU: DVOJLITRBOYZZ

Pokud někdo může být s letošním rokem nad míru spokojen, jsou to borci z 2L, kteří zažili pravděpodobně přelomový rok. Ten odstartovali společnou deskou Hunger Gaames, která byla pouhou předzvěstí budoucího úspěchu. Může za to především boom, který odstartoval track Swag Martin Fenin od Bulhara. Právě Ca$hanova si pro letošní rok přichystal rovnou dva projekty, desku Hood Celebrity 2 a listopadové EP Off Season. I poslední počin s sebou přinesl velkou vlnu kontroverze a hlavně hrozné srandy okolo reakcí dotčených. Ale nenechte se zmást, kontroverze nejsou tím hlavním, čím členové labelu bodují. Je to především jejich originální rapová tvorba, která si libuje v sarkasmu, kritice a utahování si z lidí. Zároveň otevírání témat, kterých se ostatní bojí. Tím 2L přináší do rapu humor, kterým se neprezentuje žádná z místních clique. Zároveň nenajdete na scéně nikoho, kdo by se skrze rap opíral o sportovní témata, jejich představitele apod. Dalším tahákem je bezpochyby záliba boys ve vlastenectví se vším všudy, okrajově i s nahlédnutím k západním sousedům. V tomhle boduje za tři body Icy L, který díky chytlavému humoru, ostrému sarkasmu a bezkonkurenční kreativitě baví jako už dlouho nikdo. Jeho letošní deska Icy L Je Nemocnej je plná humoru, sarkasmu a upřímnosti zároveň. Mnohdy tak zásluhou celého 2L vzniká vysoce ocenitelný ekvivalent s americkou tvorbou, kde jsou často předmětem mnoha skladeb místní sportovci. Přeci jen, co může být více real a vlastenecké, než mít na show dres Pastrňáka, který válcuje NHL nebo Fenina, který v minulosti válcoval bulváry. Letos jsme se dočkali i desky Art Of Pimp od Nikiho 2laudy, takže o činnost labelu bylo skutečně slušně postaráno. Asi nebude náhoda, že si 2L dost oblíbil Toxxx s Dyrtym z Hypno808 a berou si borce často na své shows jako předskokany. Po Toxxxovi tu totiž už převelice dlouho nebyl nikdo, kdo by se rapem bavil a utahoval si přitom z celé republiky. O první kolaboraci mezi těmito gangy se postaral Voodoo, který se objevil jako beatmaker na Off Season a podle mě bychom se mohli dočkat dalších. Od 2L si rozhodně budeme slibovat v budoucnu hodně, jedná se o totiž jednu z nejvíce real crew, která tu v posledních letech byla a která dokáže urvat dřevotřískovou stage na HHK nebo i pražský Stalin za světla.


ZKLAMÁNÍ ROKU: LVCAS DOPE, DJ WICH – DIAMANT

Lvcasův odchod z labelu milion + a přetržení dlouholetých konexí přineslo velkou neznámou. Tu vyřešila zpráva o Lvcasově desce s Wichem, nesoucí název Diamant. Tento počin se tak stal vyústěním dlouhodobého autorského přerodu z rappera na rappera / zpěváka. Nutno dodat, že Lvcasova tvrdá flow vždy bodovala a ve vokálech nezněl jeho hlas o moc hůře. Nicméně právě po opuštění labelu se začal Lvcas angažovat do záležitostí, řekněme…více mainstreamových a pro stávající fanoušky značně nepřívětivých. K zastihnutí tak byl např. jako host na AMCOvě skladbě Hula Hoop. Vskutku hodně divoká transformace interpreta, který se ještě nedávno objevoval na skladbách s interpety jako jsou Dalyb, Dame, Robis nebo 6IX 9INE ! Postupně s transformací samotného Lvcase tak začala i transformace jeho tvorby a jeho fanbase, kterou místo milovníků marihuany a rapu vystřídalo především ženské pohlaví, v lepším případě to, které už má alespoň řidičák. Lvcasův záměr přejít do vokálových poloh zněl věrohodně i kvalitně, ale forma provedení už tak oslnivá není. Sám totiž na desce s Wichem upadá do průměru, ve kterém nedokáže zužitkovat svoje nezpochybnitelné kvality a Wichova hudební složka ke zkvalitnění také nepomáhá. Nepomáhá tomu ani přítomnost několika hostů, jako je Ego, Rytmus, Paulie, Čis T, Separ, Refew, Pat nebo Dara Rolins. Ve výsledku však na tom asi ani tak moc nezáleží, jelikož z hlediska úspěchu vše šlape jak má, generují se sta tisíce a miliony views na yt a o to přece šlo že ano. Vlastně tedy o ten zpěv…

Podpořte nás!

CZECHMAG funguje již od roku 2014 jako nezávislý a neziskový projekt několika tvůrců, kteří produkcí vlastního obsahu informují o zajímavých jménech, projektech, akcích a veškerém dění (nejen) na české undergroundové a alternativní kulturní scéně. Přispěním i nepatrné částky nám vyjádříte podporu, která nás motivuje do další tvorby. Každé takové podpory si nesmírně vážíme a předem z celého srdce děkujeme!

Nejčerstvější novinky do e-mailu?