Téměř po dvou letech vychází Jadenovo druhé studiové album, zvané ERYS, navazující na velice povedený debutový počin SYRE. V něm dokázal Jaden poprvé v kariéře naplno předvést svoje jedinečné tvůrčí schopnosti a především zde se začal psát jeho nový kariérní příběh. Po několika menších EPs a singlech přichází na svět očekávané ERYS, které s sebou přináší příslib pokračování, avšak v jistém reversním pojetí, jak už napovídá název alba či jeho cover. Jak se Jadenovi povedlo tuto myšlenku zpracovat se dozvíte v recenzi.
V roce 2017 málo kdo čekal, že Jaden svým debutovým počinem SYRE odstartuje takový boom a raketově povznese svoji, do té doby sice slibnou, ale nedokonale zformovanou tvorbu. Kdo od jeho debutového počinu SYRE očekával rutinní rapovou záležitost, byl šokován obrovskou komplexností desky, její konceptuální a vizuální propracovaností a širokým spektrem žánrové různorodosti. Jaden dal všem jasně najevo, že se v tehdy devatenáctileté charismatické duši skrývalo mnoho umělecké geniality a tvůrčích skills, které potřebovaly vyplavat na povrch. Že syn hollywoodské legendy Willa Smithe není žádným generativním produktem americké scény dal jasně najevo a k tomu všemu získal velkou porci uznání. Svoje nápadité myšlenky se snažil autor prokazovat i nadále, skrze několik dalších projektů. V sunsetovém konceptu SYRE pokračovalo i krátké rozšíření této desky, zvané THE ELECTRIC ALBUM, které přineslo 5 původních skladeb v nové, přezpívané podobě plné emocí, autotunu a líbezných tónů. O tom, že si Jaden pevně stanovil svůj vlastní směr a s ním spojenou tématiku, vypovídal i další projekt, The Sunset Tapes: A Cool Tape Story. I přes nepopiratelnou podobnost se svými předchůdci tento projekt místy jevil známky jistého progresu směrem k rapověji stylizovaným skladbám.
Tento odklon od původního konceptu SYRE se začal stávat stále reálnějším po vydání několika rapových singlů, jejichž release vedl k vyústění promo EP k budoucí desce, nesoucí název ERYS IS COMING. To potvrdilo dřívější podezření k rapověji mířenému odklonu a přivedo na svět myšlenku, že se Jaden od svých prosluněnných končin přesouvá zpět do městské džungle. O tom víceméně vypovídalo i mnoho autorových instagramových leaků. Tracklist ERYS se vyšplhal po vzoru SYRE na 17 tracků, s 3 dodatečnými věcmi v rámci deluxe edice, přičemž jedna z nich je přejata s Erys Is Coming. Celkový počet skladeb je zastoupen menším počtem hostů, mezi něž patří velice potěšující jména jako Tyler The Creator, A$AP Rocky, Kid Cudi, očekávaně Willow nebo Lido, Trinidad James či sám autor v podání alter ega Syre.
Erys je nový charakter, který žije v post-apokalyptické verzi města Los Angeles, které bylo téměř zničeno a je tak autorovou uměleckou metaforou pro moderní podobu LA. Jaden se snaží velice sympaticky provázat ERYS se SYRE, skrze podobnou strukturu konceptu desky a vytvořit tak nový příběh v reversním pojetí desky SYRE. Tento koncept je zpracován maximálně do hloubky a působí opět vysoce uměleckým dojmem a nabízí místy jistou dávku nostalgie. Tu navozuje například hned samotný cover, který svojí vizualizací i dojmem z navozené atmosféry pojednává o podobném zachycení okamžiku. Tentokrát o autorovi v růžově zbarveném sunsetu, vzhlížejícímu k městskému prostředí, ve kterém se deska odehrává. Na vlně podobnosti se nese i úvodní intro, které je po vzoru původního díla tvořeno také ze 4 skladeb, provázaných neviditelnými a stejně povedenými přechody, tvořící jedno velké intro a označení pro vystihující barvu desky. “BLUE” je nyní nahrazeno barvou “PINK”. Stejně jako na SYRE i zde celý příběh otevírá Willow a nostalgická podobnost z prvních desítek sekund vytváří mrazivý okamžik návratu k původní předloze. Přejatý růžový ústřední motiv hraje ještě významnější roli než tomu bylo na SYRE a místo “smutného” významu nyní pojednává spíše o temnosti a uzavřenosti, vzhledem k jeho zasazení do zdevastovaného prostředí Los Angeles. Jaden v rozhovoru pro Rolling Stone hovoří o tom, že růžová barva je pro ERYS vším, je to substance tvořící prozření, které se snaží Erys předat všem kolem…
“That’s what pink is for Erys. Pink for him is control. Pink for him is power. He is pink. Everything is pink for him. That’s why everything on him is pink, hair’s pink, car’s pink. Everything is pink.”
Tuto barvitou ideu se povedlo skvěle zakomponovat nejen do okolních kulis desky, ale i do audiovizuálních doprovodů. Autor tentokrát sází na minimalismus a cílí na streamovací platformy, jelikož pro téměř všechny skladby na Spotify byly vytvořeny doprovodné canvas projekce. Tyto stále populárnější formy několika sekundových klipů skladbám při poslechu na mobilních zařízeních dávají vítanou přidanou hodnotu, to platí i v případě ERYS, jelikož tyhle canvasovky se nesou v duchu celého “pink” konceptu a náramně se povedly. Do jisté míry však ostrouhaly klipy na YouTube, jelikož v den releasu desky vyšly hned všechny singly právě s těmito cyklickými projekcemi, uvidíme, zda se v budoucnu dočkáme také plnohodnotných klipů.
Autorový dalším záměrem v rámci provázanosti desek je vyjádření vzájemného vztahu obou charakterů s kladením důrazu na jejich diametrálnost. Zatímco Syre bojoval se svými emocemi a zlomeným srdcem skrze prosluněné barevné sunsety v přírodních prostranstvích, Erys je daleko vážnější, nas*anější, temnější, potácí se v rozpadlých ulicích v mlze růžového kouře a svoje temné okolí do jisté míry přijímá za své. O vzájemném vztahu těchto dvou postav vypovídá i track “Again”, na kterém hostuje právě původní charakter “Syre”.
“ERYS, which is SYRE reversed, is the complete opposite. Erys is more so about the city. He’s like “I like being in the city. He still likes pink and the sunset, but he cares so much more about the city and his homies and making sure he is the leader of the generation. That’s what the metaphor for Los Angeles is for in the movie.”
Tato přeměna se samozřejmě výrazně projevuje v atmosféře alba, která je díky post-apokalyptickému zasazení ve spojení s růžovými podkresy a městským prostředím daleko temnější, hrubší, mlživější, špinavější, navozující pocit stísněnosti. Na SYRE se mohli posluchači dočkat slunných sunsetů, které pojednávaly o hudebnosti díla, jeho otevřenosti, emocích, zpívaných polohách apod. Zde je tomu právě naopak. Jaden opět dokázal vytvořit propojený komplexní koncept, kde tentokrát hraje daleko větší roli rap, který do těchto temnějších pouličních kulis zapadá. Proto jsou skladby plné hutných bas, nápaditých trapových beatů a mnoha úderných momentů. Stejně tak Jaden jako rapper působí daleko sebejistěji a jeho charakter Erys působí místy egoisticky a odměřeně s nádechem mírného opovržení. Progres přinesl Jaden i v rámci jeho vlastního přednesu, který je daleko propracovanější, ucelenější a často se projevuje v rámci nové, těžce definovatelné “I don’t give a fuck” mumble flow. Mnoho fanoušků tohle “mumlání” rozčílilo, mě však baví.
Kreativní složka autorovy tvorby na rozdíl od SYRE trochu pokulhává, je to především důsledkem městského rapového zasazení, ve kterém zkrátka Jaden nemá takovou tvůrčí svobodu, jako v multižánrovém pojetí SYRE. Zároveň se mu nepovedlo úplně jasně dát najevo, co chce skrze svůj nový charakter vyjádřit, a proto působí koncept alba i přes jeho hluboké zpracování trochu chaoticky a neuceleně. Potěšit tak z hlediska nápaditosti mohou hlavně povedené beaty, které jsou často kreativně vrstveny podobně jako na SYRE, jsou plné doprovodných nahrávek, samplů, melodií, komentářů, striktních adlibs, hooks apod. Pokud z mých předešlých řádků snad vyplývalo, že se Jaden omezil pouze na trapovou formu skladeb, není tomu tak. Opět se v nahrávkách nachází mnoho různorodých hudebních nástrojů, které v kombinaci s trapovým soundem zní výborně. Další oživující funkční složkou jsou opět autorovy typické switches, které opět skvěle fungují a mnohým skladbám dávají řádnou porci šťávy. Dávku originality najdeme například na skladbě “K”, kde Jaden rapuje do beatu, který je tvořen nahrávkou zvuku strojku na vlasy. V rámci snahy o různorodost lze také zmínit pokus o mezižánrovou punk-rockovou vsuvku “Fire Dept” nebo zemitější a líbeznější SYREovský mood skladby “Summertime In Paris”, kde hostuje Willow. Co se featuringů týče, jejich přítomnost desce prospívá, nicméně i přes to výkony některých jmen vzbuzují dojem, že by se z jejich přítomnosti dalo vytěžit daleko více, především co se featuringů Tylera nebo Cudiho týče. Jaden chtěl zužitkovat svoje konexe a přivést na desku své oblíbené umělce / přátele se špetkou multižánrovitosti, nicméně tato jména by si dost pravděpodobně zasloužila jiný hudební podklad, abych byl jejich příspěvek plně využit.
VERDIKT: Jaden přichází s deskou ERYS, kterou se rozhodl pojmout ve velice originálním a nápaditém reversním pojetí svého debutového releasu SYRE. K tomu přivedl na svět charakter, který opět zaujímá hlavní roli v novém příběhu, který je nyní psán v rapovějších, daleko hrubších a tísnivějších kulisách. Autor opět prokazuje svoje jedinečné tvůrčí schopnosti, které dokázal přenést na plátno úplně nového prostřed,í a opět tak vytvořit vysoce nadstandardní umělecký zážitek. Nicméně i přes svoji snahu bohužel narazil na žánrové mantinely, jelikož rapový charakter desky mu neumožnil vytvořit koncept, který by po celou dobu poslechu oplýval originalitou. Tuto skutečnost neovlivní ani pár mimo žánrových vsuvek či relativně povedené featuringy. Ty však i přes svoji kvalitu vzbuzují dojem, že by se s jejich přítomností dalo daleko lépe pracovat. Naopak maximum Jaden těží z hudebních podkladů, které jsou originální a dokáží i dnes již zaběhlé trapové vody rozvířit dávkou nápaditosti. Ve výsledku je tak škoda, že se Jadenovi nepovedlo celou konceptuální myšlenku uchopit tak, aby byl výsledek komplexním uspokojením. I tak se však jedná o povedené progresivní pokračování příběhu desky SYRE, které se nyní odehrává v reversním pojetí, s mnoha novými neotřelými nápady, které se však postupem času vytrácí. Proto se tak fanoušci tohoto ultratalentovaného mladého umělce dočkají daleko méně pamětihodných highlightů, než tomu bylo v případě SYRE.
HODNOCENÍ: 7,5 / 10
Nejlepší skladby: P, I, N, K, Got It, Summertime In Paris, Chateau
