Dánská dívka z pera Davida Ebershoffa pojednává o dosti vyhýbavém, ale důležitém tématu. Jaké to musí být, když si po tolika letech člověk najednou uvědomí, že žije ve špatném těle?
V Kodani ve 20. století pobýval manželský pár. Einar a Greta spolu byli spokojení, celé dny malovali a své obrazy se následně pokoušeli prodat v nedaleké kodaňské galerii. Jednoho dne ovšem Greta řekne Einarovi, že potřebuje, aby jí dělal modelku pro její nový obraz. Einar si proto musí navléct punčocháče a dámské šaty. Počáteční nelibost se ovšem mění v poznání, že Einarovi se šaty, dotýkající se jeho jemné kůže, líbí. A Einar se pomaloučku mění v Lili.
Na příběhu je úžasné, že autor dokázal naprosto dokonale vykreslit mysl obou postav. Einar, sice tichý, ale typický muž, si nedokázal představit, že by si na sebe dal šaty, to je přeci nedůstojné! Nicméně, po kouzelném momentu, kdy se jemná látka šatů dotkla jeho kůže, si uvědomí, že se mu to vlastně líbí. Greta se rozhodne přistoupit na jeho hru, a vymyslí Lili. Příběh nás postupně provází dál, kde Lili sehrává hlavní úlohu a Einar se pomaličku ztrácí. Autor pomocí skvěle zvolených slov dokázal popsat změnu myšlení Einara. Nemyslí o sobě jako muž. Začíná o sobě myslet jako žena. A ví, že jeho pravé já se po dlouhá léta schovávalo v hlubokém nitru.
Mezitím se můžeme soustředit i na mysl Grety, která zpočátku všechno bere jako pouhou nevinnou hru. Je v pořádku, že Lili jde na ples. Je v pořádku, že Lili se schází s muži. Vždyť je to jen hra. Postupem času jí ale dochází, že Einar to jako pouhou hru nebere. A to mi právě na postavě Grety vadilo. Greta je sama o sobě velmi silnou postavou, která podporovala Einara v jeho pozdějších rozhodnutích, ale přeci jenom ho v jeho nové “obsesi” neměla až tak podporovat, neměla ho někdy nutit do toho, aby byl Lili. Je pak jasné, že to jeho nitru jenom napovídá o tom, že se narodil ve špatném těle. Gretu samotnou ovšem hnala touha po nových obrazech tajuplné Lili, které vydělávaly stále více peněz.
Roky postupují, a Greta si začíná uvědomovat, že to od počátku byla chyba (konečně!). Dochází jí, že se nechce vracet domů ke “kamarádce Lili”. Potřebuje svého manžela, svého tichého manžela Einara, kterého zná už tolik let. Jenže cesta zpátky už nebude tak jednoduchá.
“Jedno okno v místnosti bylo prasklé a šaty se na ramínku zlehka pohupovaly v proudu vzduchu, který pronikal dovnitř. Něčím Einara přitahovaly. Líbil se mu matný lesk hedvábné látky, krajková náprsenka a nezapnuté háčky na rukávech. Zatoužil se jich dotknout.”
Silná a poutavá kniha, která jako kdyby (i přesto, že byla vydána v roce 2000) vystoupila z období realismu. Autor David Ebershoff popisuje kodaňská zákoutí s takovými detaily, až se mi zdálo, že já sama kráčím v tomto městě, které bych jednou určitě chtěla navštívit (a nejenom kvůli tomu, že se v něm odehrává tento román). Postavy jsou skvěle vykreslené, rozvinuté, a pomocí slov jim autor dodává na živosti a lidskosti. Jak jsem již zmiňovala, moc se mi líbilo, jak dokázal popsat mysl obou hlavních hrdinů, a jak dokonale nám dokázal podat přerod muže Einara v ženu Lili. Určitě to nebylo jednoduché. Na druhou stranu mám ovšem i pár mínusových bodů. Tak především, popisných částí tam někdy bylo až moc, a i přesto, že popisy mám ráda, tak tady jsem dokonce nějaké části jen přelétávala pohledem. Myslím, že kdyby se tyto částí vyškrtly, tak by této knize chybělo už jen málo k dokonalosti a označení jedna z nejlepších knih, protože samotný příběh dokonalý je. Je promyšlený, chytrý a silný, a vy budete dychtivě otáčet stránky, abyste se dozvěděli, jak to s Lili vlastně dopadlo. Protože uvědomit si, že žijete ve špatném těle, není vůbec jednoduché. A už vůbec ne v době, kdy pojem transgender byl pojmem odmítaným.
Ovšem musím říct, že i přes mé opakované preferování knih před filmy, se mi tady film líbil o malinko víc. Vystřihly zde právě ony dlouhé části a ve filmu tak zůstaly jen ty důležité.
zdroj: náhledový obrázek
