Na první pohled malebné městečko, ale kdo ho navštívil, byl velmi rychle vyveden z omylu. Opřete se o kovový rám a v příštích sekundách zjistíte, že to není rám, nýbrž popraviště.
Osvětim se rozkládá na západ od města Krakova poblíž polských hranic. Za druhé světové války bylo toto okresní město pod vládou Německa a byl zde postaven koncentrační tábor Auschwitz I a na opačné straně města roku 1942 vyhlazovací tábor Auschwitz II (zvaný Březinka).
Bylo zde během války zabito 1 300 000 nevinných lidí. Jednalo se především o Židy nebo Poláky, avšak z Československa sem bylo přivezeno kolem 40 000 lidí, pokud nepočítáme Židy.
Těmto lidem namluvili, že se pouze přesunou někam na východ. Proto si s sebou brali kufry s osobní hygienou a oblečením. Byli nacpání do vlaků a během několika dní (bez přísunu potravy či možnosti dojít si na záchod) dorazili do tábora. Kde jim byli kufry odebrány a věci z nich roztříděny na hromady. Například oblečení byl plný dům, brýlí celá místnost a boty musely být rozděleny, aby se vůbec vešly do budovy. Lidé byli ostřiháni a z jejich vlasů se dále vyráběly deky a oblečení. Všechno tohle si tam můžete prohlédnout dodnes (i nespotřebované vlasy, kterých je 200 kg).
V koncentračním táboře Auschwitz I byli tito lidé nuceni pracovat od rána do večera. Pokud byl dozorčí nespokojen s jejich výkonem, následoval trest. V podstatě šlo vždy (nepřímo) o trest smrti. Pověsili je za ruce (které měli svázané za zády) ke kůlu na 24 hodin, tím pádem další den nebyli schopni pracovat. Dozorčí tedy znovu nebyl spokojen s jejich výkonem, a tak následovalo buď vězení (což stejně nikdo nepřežil, jelikož bylo na prostoru 1m2 nejméně 5 lidí a to po dobu několik dní, takže měli velmi malý přísun vzduchu) nebo zavedeni do svlékací komory a poté zastřeleni u Zdi smrti, kterou tam dodnes můžete najít.
Kolem celého tábora je vysoký ostnatý plot a nejméně 6 hlídacích věží. Kdo se pokusil utéct, byl na místě zabit. Komu se s velkým štěstím povedlo, přišel o rodinu. Tu dovlekli do tábora a před zraky všech popravili. Ze všech lidí, co se pokusili uprchnout, se to povedlo 17 %.
Ve vyhlazovacím táboře Auschwitz II byli lidé většinou rovnou z vlaku směřováni i s dětmi do podzemních komor. Tam jim tvrdili, že se půjdou pouze osprchovat. Zavřeli je uvnitř a pustili ze sprchy místo vody plyn. Ten je do 15 minut všechny udusil. Velký problém dělali těla, jelikož je nestíhali pálit. Popel byl házen do velké jámy hned vedle plynových komor. Dnes je tato jáma plná vody a z komor zbyly jen ruiny.
Osvětim funguje jako muzeum a vydělává na cestovním ruchu.
(Barbora Nezpěváková)
