Úterní mrazivý večer rozehřál v Praze hlas skotské zpěvačky Emeli Sandé, vítězky několika cen BRITs, která během hodinu a půl dlouhého koncertu předvedla ukázky ze svých doposud dvou vydaných alb.

Přesně v osm hodin po menších problémech s mikrofonem začala zpívat předskokanka, v posledních letech největší objev české scény, zpěvačka Lenny. A nemohl se najít nikdo lepší. Lenny dokáže celou arénu zaujmout jen svým chraplákem a hrou na klavír. Když se k tomu ještě přidá zbytek kapely, tak máte chuť vstát a rovnou tančit. Bohužel aréna uzpůsobená jen na sezení po celé ploše tomu trochu bránila.

Půl hoďka uběhla jako by nic a už se čekalo jen na hlavní hvězdu. Těžko říct, kde se stala chyba. Jestli na straně pořadatelů nebo Emeli Češi prostě neznají. Nicméně hala byla plná jen z poloviny a to ani nebylo zpřístupněné horní patro. O2 Aréna tak působila chladně i s prvními songy.

Emeli Sandé začala rovnou bezchybně svojí hitovkou Hurts, ale zklamala mnohem menší výpravou, než jakou měla na svých koncertech předchozí rok. U nás pódium bylo o poznání chudší jen se světly v pozadí a nejeden člověk si říkal, zda by nebylo lepší takovou akci uspořádat raději v přívětivějším prostředí určeným pro komornější akce.

S každou další písní si ale na sebe Emeli, desetičlenná kapela s backvokalisty a publikum zvykali až se na poslední minuty celá aréna zvedla, tančila, zpívala a tleskala do hitů Next To Me nebo Highs & Lows. To už ale u zvukařů vzadu dávno několik fajnšmekrů tančilo a z plna hrdla zpívalo. Na to, že studiové verze songů jsou z většiny velmi pomalé, tak právě jejich živé verze teprve prokouknou a přidají se k nim i africké rytmy, které rozhýbou nejednoho člověka.

I když to ze začátku úplně nevypadalo, tak si nakonec Emeli Sandé pražské publikum omotala kolem prstu a vedla si ho přesně tam, kam chtěla. Ať už s méně známými písněmi nahrazovala hitovost pěveckými exhibicemi (jako tomu bylo u Give Me Something) s výraznými změnami poloh hlasu, anebo si jen sedla za klavír a rozněžnila všechny s písní Clown.

Pravděpodobně z Emeli Sandé nikdy nebude velká hvězda, jakou je třeba Adele (ke které ji všichni přirovnávají). Místo toho si ale pojede svoji alternativnější verzi rozchodových písní a nebude mít potřebu dělat velký manýry. Což dokázala už jen chybějícím typickým kovovým zábradlím, které by ji dělilo od publika.

Zanechat komentář

avatar

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.