Pražská kapela Wreckberries nabídla euforický večer, když v pátek 9. září křtila své nové EP v baru Underdogs’. Na něj si přizvali také Barboru Cihak, Page Turners a badfocuse. Album A View From Uncertainty Peak, na kterém kapela pracovala přes půl roku, zobrazuje současnost skrze šest tracků jako komplexní změť problémů, emocí, polopravd a lží.
Když kolem sedmé přijedu na zastávku Na Knížecí, chvíli se motám, než najdu neoznačený vchod do baru Underdogs’. V jeho prostorách nemůže být zatím víc než dvacítka lidí, kteří buďto stojí ve frontě na baru nebo posedávají na dvou dlouhých schodech vpravo od stage. Chvíli po půl osmé začíná hrát zpěvačka Barbora Cihak, bohužel počet posluchačů zůstává stejný, jako když jsem přišla, a tak je pohled na poloprázdné publikum trochu smutný. Tomu nepřidává ani špatně nazvučený začátek jejího setu, který se ale naštěstí postupně vylepší.
„Rozjíždí se to, rozjíždí,“ slyším kluka opodál a nezbývá mi než souhlasit. Změní se energičnost písní a prostor se pomalu rozhýbe. Vrcholem je cover I.P. Pavlova od Dukly, který mezi lidmi rezonuje a nutí pohybovat do rytmu. Komorní atmosféra však lidem vyhovovala. „Báry písničky tě nutí přemýšlet, protože si většinu songů můžeš spojit s nějakou událostí ze tvého života, takže mi vyhovovalo, že jsem se nemusela nikde mačkat,“ říká Eliška a doplňuje, že si písně musí hned uložit na Spotify.
Paradoxně tu dnes měl otevírat křest někdo úplně jiný. „Původně tu dnes měla hrát Karolína Beranová, která ale nakonec nemohla a nabídla mi, jestli ji nechce zaskočit,“ potvrzuje mi později Barbora Čiháková, která je s odehraným koncertem velmi spokojená.
Když vcházím dovnitř, překvapí mě, jak se prostor zaplnil a naplněné publikum napjatě čeká na počáteční tóny jakékoliv písně, se kterou se Page Turners rozhodnou začít. Po chvíli potkávám Prokopa Korba (badfocus) a zatímco hraje píseň Ema, se mi svěřuje, že je unavený a jde se nadopovat Matéčkem. Zpěvák Misha Kiristaev mezitím oznamuje, že jejich kapela se rozrostla o jednoho člena a představuje klávesáka Nicolase. Chvíli před devátou se koncert pomalu chýlí ke konci, ale mile mě překvapí energičnost vystoupení téhle česko-ruské partičky, kterou dnes slyším poprvé naživo.
S Wreckberries se známe z Tinderu
„Ideální podzimní večer,“ říká mi o něco později Misha, když stojím venku s celou kapelou Page Turners. Na otázku, jak se vůbec s Wreckberries znají, si kluci vymění pobavený pohled. „Chceš říct, jak se známe doopravdy?“ ptá se se smíchem basák Pavel Ďuriš a hledí na Mishu. „No, je to vtipná historka, protože se vlastně známe z Tinderu, kde jsem nějakou chvíli byl, a natrefil na profil Wreckberries, kteří měli na profilu tu svou figurínu, což je jejich talisman, tak jsem si řekl, hele kapela, já hraju taky v kapele a byl to match,“ vysvětluje Misha se smíchem.
Pak se konverzace stočí k samotnému A View From Uncertainty Peak. „Jejich nový EPčko je skvělý! Pracovali na něm s Vojtou Zavadilem, což je náš dlouhodobý známý a máme ho moc rádi, takže bylo příjemný překvapení vidět tuhle spolupráci, o které jsme vlastně ani původně nevěděli,“ popisuje Pavel, kterého doplní kytarista Anton Romanenko: „A těšíme se, s čím přijdou příště.“
Je půl desáté, když sejdu do podzemí a musím konstatovat, že Underdogs’ praská ve švech. „Wreckberries! Wreckberries,“ křičí nějaká slečna v první řadě, ale nemusí čekat dlouho. Čtyřčlenná kapela a jedna figurína nastoupí na stage a rozezní se úvodní melodie The Doubtscape, do které zpěvák Nicholas McLaren tiše vypráví intro. Kapela napřed odehraje celé EP. „Napřed jsme chtěli zahrát celý EPčko, protože hodně záleží na přechodech z jednotlivých písních a je důležitý si desku poslechnout chronologicky a taky nám to přišlo osobitější,“ vysvětluje mi později Nicholas.
Desku jsme chtěli pokřtít neortodoxním drinkem.
Atmosféře přidává i publikum, které tancuje a tleská do rytmu. Pobaví mě nadšení bubeníka Jáchyma Šilhy, který zpívá slova k Careless Times a ani k tomu nepotřebuje mikrofon. „To byl A View From Uncertainty Peak, jak se vám to líbilo?“ ptá se zpěvák Damián Heczko a odpovědí je mu silný potlesk. Jsme zhruba v půlce setu, když proběhne samotný křest. Kluci děkují lidem, co se na desce podíleli. „A největší dík si zaslouží Vojta, který měl na albu lví podíl,“ doplňuje kapela, zatímco jmenovaný míchá v backstagi mojita, kterými pak za hlasitého potlesku společně polijí desku.
Po křestu pokračuje druhá polovina koncertu, kterou si jdu poslechnout zpovzdálí ke stánku s merchem, protože je v přeplněném prostoru u pódia strašný vzduch. Povídám si s Mishou, když za ním přijde nějaká fanynka s úsměvnými slovy, že vypadá jako Kurt Cobain.
Kolem půl desáté se ozývá prosba hlasitých fanoušků o přídavek. „Tak ale dojděte pro ty venku! Na poslední song tu chceme všechny!“ křičí Damián na pódiu. Po dvou přídavcích se kapela i s figurínou loučí a všem děkuje, že přišli.
„Dramaturgicky vyšlo vše, jak mělo, na konci správně vygradovalo, bylo to euforický,“ popisuje mi po jejich setu Damián, když stojíme s ním, Jáchymem a Nicholasem venku před barem. Výběr kapel připravovali dlouho dopředu. Hlavní bylo, aby je spojovala jakési abstraktní pojivo a podobná estetika, i přes žánrovou rozmanitost. „Bára i Page Turners jsou vycházející hvězdy a badfocuse jsme oslovili, protože jsme nechtěli končit náš set a šlus, ale naopak aby mohl večer tak příjemně doznít,“ vysvětluje Nicholas.
Můžeme žít na Antarktidě? Cože?
A View From Uncertainty Peak je deska z imaginárního světa, ve kterém je, z různých důvodů, možné žít už pouze na Antarktidě, proto podtitulek Peut-on vivre en antarctique? quoi? Kapela se shoduje, že téma nejistoty je prominentní ve všech písních. „Už v úvodním tracku se jakýsi imaginární průvodce loučí s dystopickým světem, ve kterém jsme se mohli na něco těšit a přicházíme do nového cizího světa,“ říká Nicholas.
Chvíli se venku bavím s Antonem a Mishou na téma diet a ideálů krásy napříč stoletími, než se ve třičtvrtě na dvanáct vracím dolů, abych si poslechla Prokopa. Ten se z funkce osvětlovače stal finální tečkou dnešního vydařeného koncertu. Po vystoupení Wreckberries se sice prostor poněkud vyprázdnil (což je i s ohledem na čas pochopitelné), ale ti, co mají ještě energie na rozdávání, se energicky svíjí v tónech elektronické hudby. Přemýšlím, kolik bylo těch Matéček, že má Prokop tolik energie na skoro hodinu a půl dlouhý set. Spolu se zpěvákem StayJ, ze kterého se stal chvilkový osvětlovač a stage manažerem posloucháme zbytek koncertu od zvukařského pultíku.
