Synestezie
Líbezný zvuk v krajině,
promítá se před očima,
zbarven do krásné vůně,
jak romance beze slova.
Když půlnoc odhalí měsíc,
jako šev odhalí nit,
jde mi laskavě vstříc,
jeho hedvábný svit.
Září hnědě se tváří,
když přichází jeho čas,
leden zas modře září,
má krapet ledový hlas.
Srpen je trochu do zelena,
a voní jako láska,
uprostřed týdne středa,
to je červánková kráska.
Vánoce chutnají bíle,
hřejí mě na zádech,
jako nejkrásnější chvíle,
berou mi můj dech.
– Adéla Pavelková
První padající hvězda
Letní láska je jako,
tvoje první padající hvězda.
Nečekaná.
Rychlá.
Pomíjivá.
A než si stačíš něco přát,
přidá se k těm dalším milionům pohaslých nadějí.
A já tu sedím ve skrytu,
bundy jedné z mých padlých hvězd.
Odevzdaná,
plynutí letní noci,
čekám na příchod krůpějí,
slunečního svitu,
které mě konečně vrátí zpět na klidnou noční oblohu.
– Šárka Vlasáková
Kraje ráj
Jarní vánek hřeje vroucně,
a stín hvozdu dopadá mocně,
na široširou lučinu,
květu plnou planinu.
Tu nahoře po stráni,
něžná laň si uhání.
Cítit svěží jarní kvítí,
co víc si přát, než zde býti.
Lehký šelest u potoka,
pohled naň jen koutkem ucha.
Kdo šplouchá se tam v revíru?
Jen pstruh plave si ve víru.
A popěvky v dubových vrších,
jež zní tak blaze ve všech uších.
Tak i šum borovic na holé skále,
rozsévá svou píseň dále.
V obklopení těchto krás,
vzpomínka je v srdci zas.
Tak skvostně vypadá ten ráj,
můj Kokořínský háj.
– G. M.
Půjdeme plavat,
pod tím krásným lehkým jarním mrakem,
budeme lítat,
a dopadat kluzce,
až se odrazíme v obraze lesklém a modrém a
hezkém,
plesk a svízel,
rudý sklízel,
a já ti k tomu slova pletla,
a víš co,
až knihy nám dojdou v tu chvíli dlouhou,
pořád ty svoje zvučný šepoty budem mít,
bez osušek a slov v bublinách,
krásně bude,
předtím než tehdy jenom,
v dané chvíli u patníku se zastavili,
pod třešní,
u silnice,
a v tom žili,
bez kmitů svíce,
v peckách od těch rudejch plodů.
Miloval ji na tisíce,
ona jeho navždy více.
– Áňa
