První prázdninový měsíc je za námi a s ním přichází i pěkně bohatá nadílka zajímavých rapových projektů, které otevírají druhou polovinu roku. Ty nejlepší a nejdůležitější jsem klasicky vyselektovat v mém tradičním měsíčním shrnutí, proto si je neváhejte připomenout. Jelikož bylo opravdu z čeho vybírat, považuji za nutnost sjet i můj spotify playlist, který jsem pečlivě sestavoval a řadím jej vzhledem k obsahu mezi možná ten nejpodařenější.

SPOTIFY PLAYLIST ~ TOP 30 MĚSÍCE ČERVENEC


MAXO KREAM ~ BRANDON BANKS

maxova autobiografická deska otevírá palčivá témata jeho “pestrého” života a přibližuje vztah s jeho otcem i ostatními rodinnými příslušníky. jedná se o jednu z nejsurověji a nejosobněji podaných desek poslední doby.

Startujeme zostra, jelikož minimálně s nejlepší deskou měsíce se vytasil Maxo, který si připravil propracovaný projekt Brandon Banks. Již 28 letý rodák z Houstonu má za sebou už několik let působnosti na americké scéně, kdy se mu nikdy nepodařilo prodrat mezi vrchol tamní scény. O to více realisticky však působí jeho tvorba, která je plná gangsterské upřímnosti, životních flashbacků a příběhů z ulice. V roce 2016 se však kariérní postup autora trochu zvrhl, když klip “Hoova” vedl k zadržení 20 mužů za nelegální držení zbraní, kterými NFL Cartel Bo  v klipu disponoval a trochu tak Maxovi znepříjemnil situaci. Jeho debutovým počinem se stal loňský produkt “Punken”, který nedopadl vůbec zle a přinesl příslib znatelné autorské vyzrálosti. Tu by měl autor zužitkovat právě na své novince Brandon Banks, která nese název po jeho otci, resp. jeho falešném jméně, pod kterým vystupoval v rámci nelegálních podvodů. Že bude hrát Maxův otec na desce značnou roli dává sám autor jasně najevo už skrze cover, který je slepen z fotky jeho otce a jeho samotného.

Tracklist desky se vyšplhal na celkový počet 15 skladeb, při čemž třetina je zastoupena featuringy, mezi než patří Travis Scott, A$AP Ferg, Schoolboy Q, Megan Thee Stalion a KCG Josh. Nejvýraznějším prvkem desky je její osobní tématika a obrovská dávka upřímnosti. Maxo popisuje jeho životní prohřešky, plné sellení drog, krádeží a vztahů s jeho rodinnými příslušníky, především s otcem, který koneckonců je ústředním motivem desky a častokrát se jeho reálné komentáře v desce objevují. Tím se tak maximálně přibližuje autorův život posluchačům a stává se tak pro ně otevřenou knihou. K tomu všemu tuto surovou špinavou tématiku prezentuje v prvotřídní rapové formě, plné chytlavé flow a tvrdých trapových beats, o které se postarali například Chasethemoney, Zaytoven, Supah Mario nebo Chuck Inglish. K tomu všemu je třeba přičíst povedené featuringy a na světě je ultra real deska z pouličního prostředí, plná osobních výpovědí a kvalitního vyspělého rapu v moderní podobě, kterou si nesmí nechat ujít žádný posluchač rapu. 


YOUNG DOLPH & KEY GLOCK ~ DUM AND DUMMER

tento povedený společný projekt naprosto maže 12 let věkového rozdílu mezi oběma autory a dokazuje, že si oba v rámci trapového soundu náramně rozumí. dolph tak v roli mentora směřuje glockovu kariéru tím správným směrem.

Hodně očekávanou desku si pro tento měsíc připravilo Memphiské duo Dolph x Key Glock, kteří svým ryzím trapovým charakterem úspěšně přispívají do rozběhlého kolotoče pravého trapovéhu usa movementu. V tomto ohledu je řeč především o trapovém patriotovi Dolphovi, který má za sebou nespočet projektů a kolaborací a je jednou z nejreálnějších trapových stálic a zastupitelem tohoto směru v zámoří. Key Glock svoji kariéru naplno odstartoval poměrně nedávno a v posledních pár letech jeho vstup do rapových kolejí zaznamenal veliký úspěch. Objevil se deskách mnoha jeho rapových kolegů a sám svými projekty dokázal svůj potenciál. Jeho podařená deska Glockoma dokázala, že je třeba s tímto autorem počítat a koneckonců, jeho oblíbenost na trhu jasně dokazuje i přijetí pod křídla značky, jakou Young Dolph prezentuje.

Dum and Dummer obsahuje nebývale rozsáhlý počet skladeb, konkrétně 22, s přesně hodinovou stopáží. Poměrně strašidelně velký počet skladeb ještě k tomu neobsahuje jediný featuring. Aby však byl koncept desky upřesněn na pravou míru, všech 22 skladeb je rozděleno úměrně mezi autory, kdy si každý z nich vzal svých 5 sólových věcí a zbylých 12 už je produktem jejich spolupráce. Sympatický koncept, který hlavně perfektně funguje. Až překvapivě je tak hodina poslechu plná zábavnosti, která se nese v duchu surového trapového soundu, plného prvotřídních chytlavých produkcí a zábavy. Tahle součinnost se zasloužila o to, že se snad po celou dobu poslechu nebudete nudit. Oba autoři si náramně rozumí a jejich chemie je i přes jejich různé kariérní postavení, věkový rozdíl a zkušenosti pevná jako skála. Souhlasil bych i s vtipným tvrzením pod klipem na skladbu “Ill”, že KG vypadá jako mladší bratr Dolpha… Výsledkem této kolaborace je tak povedený zábavný produkt, který nesmírně potěší každého fanouška amerického trapového hnutí.


YBN CORDAE ~ THE LOST BOY

“sounding like early j cole mixed with early chance”. tohle označení je pro tohoto talentovaného autora naprosto výstižné, kloubí se v něm totiž neméně kreativity a serióznosti jako ve zmíněných autorech. ve 21 letech je the lost boy perfektní debutovou premiérou slibně se rozjíždějící kariéry.

Jeden z nejperspektivnějších členů labelu Young Boss Nigg*z si pro měsíc červenec připravil očekávaný debutový počin. Cordae byl pro zatím k zastihnutí na několika předešlých mixtapech, které však svojí kvalitou nedokázaly prorazit. Zlomovým bodem bylo právě přijetí do labelu YBN, jehož zakladatelem je YBN Nahmir. V plné rapové parádě už mohli fanoušci Cordaeho zastihnout na labelové desce YBN: The Mixtape z roku 2018, který sklidil veliký úspěch. Cordae se začal od té doby dostávat daleko více do zorného pole pozornosti, jelikož byl k vidění i jako host na několika rapových počinech. Na desku si ho přizval například Logic, Aminé, Nbdy nebo jsme jej mohli zastihnout na soundtracku k filmu Spiderman. Cordaeho hodnota na trhu tak začala raketově růst.

The Lost Boy přináší 15 tracků, s velice slibným featuring listem, který obsahuje esa jako Meek Mill, Pusha T, Anderson. Paak, Chance The Rapper, Ty Dolla $ign nebo Arin Ray. I přes to, že je Cordaemu teprve 21 let, na svém debutovém počinu hýří dávkou vyzrálosti a autorské dospělosti. Trefně ho pak fanoušci popisují jako mix J. Colea a Chance ve svých začátcích. A je to tak, Cordae stejně kvalitně pracuje s beaty, umí se skvěle trefovat do jejich rytmu, pracovat s oldschoolovým zvukem i s moderním a v rámci těchto různorodostí přidávat svůj kvalitní rapový příspěvek. Přítomnost některých výše uvedených jmen jistě není náhodou, jelikož autorsky se Cordae k těmto autorům přibližuje a skvěle s nimi kooperuje. Těžko říci, co desce vytknout, možná občasnou podobnost skladeb, nicméně ve finální podobě se jedná o skvělý debutový počin autora, který ve svém  mladém věku startuje velice slibnou kariéru. Buďte u toho a debut tohoto nadějného talentu si poslechněte.


Dreamville ~ Revenge Of The Dreamers III

Extrémně nabitá a povedená záležitost je dost možná omluvou za x leté čekání, jelikož ROTD přichází po více jak 4 letech od svého druhého vydání a nabízí pořádnou dávku rapu v různorodém podání, o které se zasloužilo nespočet kvalitních produkcí a featuringů.

Předlouze očekávaný projekt labelu Dreamville Records přišel právě v tomto měsíci a přinesl s sebou řádnou dávku očekávání, jelikož avizovaný release byl poměrně dlouho protahován. Pro plně nezasvěcené, Dreamville je hudební label založený duem J. Cole a (přejato z wiki) Ibrahim Hamad. Postupem času do něj přibilo hned několik zajímavých jmen a dnes je složení tohoto nakladatelství tvořeno následujícím seznamem jmen: J. Cole, Omen, Bas, Cozz, Lute, Ari Lennox a nejnovější akvizice J.I.D a Earthgang. Třetí pokračování navazuje na již 4 roky staré druhé vydání a proto je na něj upřeno mnoho zraků a to už od února, kdy byl tento projekt Colem oznámen.

Tracklist desky je nesmírně obsáhlý, čítá 18 skladeb a přítomnost 34 hostů. Z nich bych vyjmenoval například jména jako: DaBaby, Young Nudy, Childish Gambino, Key!, Reason, Maxo Kream, Guapdad 4000, T.I., Smokepurp, Ski Mask, Vince Staples nebo Reese. Bohatý seznam hostů tedy rozšiřuje už tak bohatou sestavu Dreamville labelu a vytváří hodně komplexní dílo. Po producentské stránce není dílo o moc chudší a obsahuje akvizice jako Chasethemoney, CuBeatz, Bizness Boi, T-Minus a další. Celkově je desku těžké žánrově uchopit, jelikož se poslechově odehrává v kulisách moderních trapových počinů až směrem k retrospektivním oldschoolovým polohám. Víceméně jdou produkce ruku v ruce s obsazením na skladbě a proto je deska plná rozmanitosti. Její koncept je trochu neucelen, ale to je snad jediná výtka, kterou lze na desce najít, jinak totiž nelze, než ji doporučit všem fanouškům rapu, protože právě toho je plná a to hned v různém podání.


MGK ~ HOTEL DIABLO

Hotel Diablo je velice upřímnou a hlubokou zpovědí Kellyho života, bohužel zastíněnou očekáváním divoké rockové desky, kterou bohužel i přes očekávání mnoha fanoušků autor nepřinesl. pro věrné jedince však bude osobní charakter desky vítaný a přínosný.

Colson se po roce vrací zpět s novinkou zvanou Hotel Diablo. Čtvrtá studiová deska, která byla autorem dlouho promována, tak přichází po rok starém počinu Binge, kterým příliš autor neoslnil. Samozřejmě mnoho zraků teď pohlíží na tohoto clevelandského rodáka skrze prsty, potažmo skrze hledí odstřelovačky, pokud bych měl použít trefné označení pro události v roce 2018, vzhledem k beefu s Eminemem. MGK se z této (jeho iniciované) události otřepal a snaží se pozornost ať už svých věrných fans, či odpůrců využít. Binge tehdejší sledovanosti moc nevyužilo, ale všichni moc dobře ví, že v Kellym se potenciál vždy skrýval. Ten se teď snaží daleko více prosazovat skrze odlišný přístup k tvorbě, jejímu rockovějšímu pojetí, spojeným se změnou image.

Kellyho novinka obsahuje celkem 14 skladeb, jejichž poslech doprovází několik hostů, mezi něž patří příjemná překvapení v podobě jmen: Lil Skies a Trippie Redd v doprovodu méně rapových jmen, jako jsou Naomi Wild, Madison Love nebo duoo YUNGBLUD a Travis Barker. Kellyho deska se již před releasem prezentovala svým žánrovým odklonem, který se však projevuje v trochu neočekávané podobě. Hotel Diablo je směsicí rocku a rapu, kde hlavní roli hrají hluboké osobní příspěvky. Proto je povaha desky až překvapivě zemitá, utápějící se v melancholické atmosféře upřímnosti a temného moodu. Kellyho avizovaný přísun rockových prvků je podložen často přítomnými bicími či kytarami a piánem, směřujíc tak ke kapelovému live podání skladeb, kterým se MGK rád na koncertech prezentuje. V celkově poklidnějším konceptu alba pak mírně vystrkují růžky především skladby jako “el Diablo”, nasáklé španělskou atmosférou nebo “Floor 13”, které je opatřeno skvělými tvrdými kytarovými riffy. Poměrně neočekávaně je tak Hotel diablo spíše komornou záležitostí plnou upřímnosti, pokud se tedy někdo podobně jako já těšil na rockovou štiplavou záležitost, dojde k menšímu zklamání.


Pouya je v posledních měsících terčem poměrně slušné pozornosti, kterou si však podle mě zasloužil už dávno. Za dosti učiněním mu jest rostoucí popularita a vřelé ohlasy za jeho projektem FIVE FIVE z loňského roku. Autora jsme taky v poslední době zastihli na daleko více kolaboracích a výsledkem je tak hodně slušný aktuální rap kredit. The South Got Something To Say je tak menším vyústěním toho všeho, přinášející s sebou Pouyovu nejvyspělejší podobu, plnou několika změn. Autor přichází s mnoha hudebnějšími skladbami, četnějšími vokály a celkově rozmanitým konceptem desky. Na desce se také zastavili Juicy J, Ghostemane nebo ZillaKami, kteří příjemně celkových 15 skladeb doprovází. Pro fanoušky undergroundového nedoceněného autora z Miami povinnost, pro ostatní tape hodný tejstu.

A$AP Ant nepolevuje v tempu a servíruje již letošní 3. projekt, zvaný Addie Calipari (The Trilogy). Autor na začátku roku oznámil odchod z A$AP MOBU, ve kterém strávil mnoho let a byl jedním z jeho předních členů, jemuž se však toužené pozornosti přiliš nedostávalo. Jeho muzika však byla o to víc real a jeho tvorba měla vlastní nádech undergroundu. Trochu matoucí je pak tedy jeho přízvisko A$AP, možná si jej zkrátka nechal a nechtěl měnit jméno nebo je stále členem, nevím, přikláněl bych se k první volbě. Addie Pitino bylo lehce nadprůměrným počinem a nutno poznamenat, že nejnovější release je na tom daleko lépe. Zaujmout může už samotný povedený cover, 12 skladeb se třemi hosty a pestrý koncept desky, který vás ze zábavy téměř nevytrhne. Autor skvěle nakombinoval beaty, které mají šťávu, hýří rozmanitostí a navozují atmosféru zavánějící mafiánstvím. Povedená věc, zasluhující pozornost.

Jaden Smith si připravil pokračování svého debutového počinu SYRE, jenž se nese v reversním pojetí tohoto autorova masterpiecu. ERYS přináší daleko rapovější koncept, než tomu bylo u jejího předchůdce a také daleko temnější atmosféru, zasazenou do městských částí Los Angeles. Pokud si chcete o této desce přečíst více, nedávno jsem se jí věnoval v rámci rozsáhlé recenze.


Atlantský produkt Guap Tarantino, který je zástupcem Futureova labelu Freebandz gang vydává desku Charge Em Up, jejíž hostující část je zastoupena hosty ze stejnojmenné líhně rapových talentů. Lil Keed, Lil Gotit, Lil Wookie a Lil Duke, to jsou jména, která rozvíjí koncept už tak poměrně zábavného počinu, kterým se Tarantio prezentuje. Trapovost z desky srší a i přes několik slabších momentů ji lze doporučit snad všem trapovým fanouškům, kteří nepohrdnou mladou talentovanou krví z Atlanty, té není nikdy dost.

Yung Bans po svých 5 vydáních stejnojmenných mixtapů vydává první ucelený projekt s debutovým označením, zvaný Misunderstood. Hodně kontroverzních názorů na svoji hlavu snáší tento charismatický mladík, jelikož svojí tvorbou dokáže stejně jako zabavit i potrestat uši ortodoxního rapového fanouška. Nutno dodat, že jeho mírně stereotypní koncept skladeb doznal změn a sám autor v rámci své flow vyzrál a přitvrdil. K tomu si na desku přizval pár zajímavých jmen, jako např. YNW Melly, XXXtentacion, samozřejmě Gunna & Thugger nebo Future, NAV a Lil Durk. Neméně bohaté je i producentská složka a tak jsou skladby plné melodičnosti a typické Bansovské trippy atmosféry, která však nyní není bořena autorovým nudným kvílením. Konečně tak dal Yung Bans dohromady desku, jejíž poslech vás nebude nudit a dost možná si jej i užijete, jen zamrzí přetažený tracklist s 19 skladbami a některými hluchými místy monotónní povahy, ale za pokus deska minimálně stojí, zase takové nedorozumění to není…

Po loňském debutu Amen přichází Rich Brian s novinkou The Sailor, která se tak stává jeho 2. studiovým albem. Po tom, co autor rozjel svoji kariéru v raketovém tempu jako Rich Chigga přišel menší útlum a s ním až release debutové desky. Ta zaostala za očekáváním, které do ni byla vložena, jelikož nepřinesla na trh nic nového a dopadla tak ve finále maximálně lehce nadprůměrně. Rich Brian nemohl najít ucelenější formu skladeb a jeho signifikantní linii ne a ne rozeznat. Obrat přichází zde, na desce The Sailor. Koneckonců, od změny uměleckého jména celkově přichází s Brianovou tvorbou svěží vlna originálních prvků a především konceptu, který konečně autora určitým způsobem definuje. Na této novince je autor velmi seriózním vypravěčem a dokazuje, jak moc autorsky v krátkém časovém sledu dospěl. Je až úsměvné, že autor, který prorazil díky trapové šílenosti nyní dokáže skládat takto komplexní a seriózní hudební počiny. U této přeměny byste neměli chybět.


Čerstvý XXL Freshman pro rok 2009, teprve 21 letý Comethazine vydává již své třetí pokračování své mixtapové série “Bawskee“. V rámci XXL předvedl autor hodně zajímavý, téměř vraždu plánovací cypher, který se nesl na podobné vlně jako jeho novinka. Ta se nese na vlnách druhého vydání a nabízí obdobný obsah, v malinko kvalitnější formě, stále cílený především do klubových live shows a dj setů. každopádně doufám, že 0,5 touhu posunout se dál, protože přesně to comethazine potřebuje.

Je až neuvěřitelné, že Chance The Rapper oficiálně vydává své “debutové” album až nyní, 6 let po svém pamětihodném počinu – Acid Rap. The Big Day přináší celkem 22 skladeb, s přítomností hosta téměř na každé z nich. Z účinkujících featuringů lze zmínit především přítomnost Gucci Manea, DaBabyho, Megan Thee Stalion, Lil Durku, Nicki Minaj nebo Calboye. O tom, že se Chance vrací daleko více než kdy před tím ke svým rapovým kořenům, vypovídá krom hostů i mnoho trapově laděných skladeb v podání aktuálních producentských jmen. Ve výsledku je však The Big Day vzhledem ke své rozsáhlosti a rozmanitosti chaotickým počinem, bez pevně daného konceptu, kde skladby nesmyslně střídají žánrové polohy a naprosto rozbourávají linii poslechu. Chancova deska tak balancuje na hraně unikátnosti a zklamání a je jen na vás, ke které misce vah se přikloníte.

Plug Talk je dalším z kolaborativních projektů tohoto měsíce, obsahující rozsáhlé zastoupení mnoha rapových jmen od méně známých, až po ty hvězdné, mezi které lze zařadit Rich The Kida, Young Dolpha, Lil Babyho, Offseta, Toryho Laneze, YBNBA nebo Gunnu a Roddyho Ricche. Jack The Plug dal dohromady skutečně hvězdný seznam jmen zkombinovaný s těmi méně známými a vytvořit tak desku s rozsáhlým obsazením. Je proto škoda, že se nepovedlo z tohoto set upu vytřískat daleko více, než tomu je ve skutečnosti. The Plug nedokáže příliš kvalitně provázat méně známé artists s těmi áčkovými a stejně tak jim navolit ideální hudební návrh. Je to škoda, z desky se dalo vytěžit daleko více, poslechem neprohloupíte ani nevyhrajete.


DÁLE TAKÉ VYŠLY TYTO PROJEKTY:

Do mého výčtu se nevešel například velice povedený projekt od ostříleného Big K.R.I.T.a, zvaný K.R.I.T IZ HEREkterý dokazuje, že autor neztrácí šťávu a umí skvěle pracovat s moderní podobou rapu. Jako další si pro tento měsíc připravili release Lil Duke se svým druhým pokračováním Blue Devil, které je plné žhavých hostů a svoji povedenou trapovou formou neurazí. Rozsáhlou kompilaci si připravil Jay Critch v rámci své vlastní crew TME a společně se všemi členy nechali vzniknout nekonečnému, relativně zábavnému počinu. Svůj projekt stihl vydat i můj oblíbence Lil Reese, jenž opět přispěl velmi kvalitním kouskem do trapgame, ve které zdatně plave. V rámci ní zastihneme i českého producenta Vae Corteze z Hypno 808, který se hned 2x objevil na desce OJ Da Juiceman a jeho desce 6 Rings 4. V rámci trapových releasů není vůbec na škodu zmínit releasy těchto autorů: Senzace z Koree Jay Park a jeho Nothing MattersStrick – The Machine, vol.I., Chief Keef s dalším z mnoha mixtapů: The Leak Vol.8, své fanoušky potěšili i Landon Cube (Orange), TM88 ve spolupráci s 5AM na desce 5:88 nebo kontroverzka Iggy Azalea s věcí In My Defense. Oldschoolové fanoušky jistě potěší novinka The Lost Tapes 2 od legendárního Nase nebo moderní podání tvorby v podobě Kool Keitha na projektu Keith. Pro fanoušky rapových mimožánrových odklonů je tu očekávaný počin od Ed Sheerana – No.6 Collaborations Project, který je však plný rapových jmen, jako je např. Eminem, 50 Cent neb Travis Scott, o další experimentální záležitost se zasloužil například hudebník NF se svým Search nebo DJ Snake s párty popovou / rapovou záležitostí Carte Blanche.

To je pro další nabitý měsíc vše. Sjíždějte novou music a užívejte posledního prázdninového měsíce. See ya!

Podpořte nás!

CZECHMAG funguje již od roku 2014 jako nezávislý a neziskový projekt několika tvůrců, kteří produkcí vlastního obsahu informují o zajímavých jménech, projektech, akcích a veškerém dění (nejen) na české undergroundové a alternativní kulturní scéně. Přispěním i nepatrné částky nám vyjádříte podporu, která nás motivuje do další tvorby. Každé takové podpory si nesmírně vážíme a předem z celého srdce děkujeme!

Nejčerstvější novinky do e-mailu?

CZECHMAG STORE