Představte si, že jdete jedno nedělní odpoledne, jen tak se svou rodinou do zoologické zahrady, akorát místo zvířat se koukáte na lidi. V dnešní době nereálná představa. Hloupost. Ale kdysi dávno to bylo realitou, někdy na konci devatenáctého století totiž lidské zoo skutečně existovaly. A co hůř, vydržely až do první poloviny dvacátého století. Lidská zoo není žádný mýtus, ale tvrdá realita lidské historie.

Člověk jako exponát

U nás byste takové zoologické zahrady samozřejmě nenašli. Taková zoo se většinou vyskytovala v zemích, které měly své kolonie v Africe. Hlavní výstavy tohoto typu byly tedy v městech jako New York, Brusel, Paříž, anebo třeba v Moskvě. Otázka zní, proč a jak vůbec tyto výstavy vznikaly. Pro majitele zoologických zahrad bylo cílem ukázat lidem v Evropě, jakým jsou vyspělým kontinentem oproti jiným, a že jejich kultura je skutečně ta nejvyspělejší. Dováželi proto z rozvojových zemí různé domorodce, kteří byli podle nich doslova divoši a také je tak prezentovali. Snažili se ukázat své “exponáty” v tom nejprimitivnějším světle. A aby to vypadalo ještě více přesvědčivě, stavěli lidem z Afriky v ohradách jejich typická obydlí. Jejich úkolem byla jen jedna věc – žít. Žít denně před zrakem několika tisíců lidí, kteří stáli na výstavy dlouhé fronty. Návštěvníci se na ně chodili dívat jak na zvířata. Sledovali je téměř při každé činnosti včetně jedení, spaní, bití nebo i pouhopouhého mluvení. Nebylo žádnou výjimkou, že byli lidé v ohradách terčem veřejného posměchu a ponížení. Někteří jejich majitelé je někdy dokonce zavírali do ohrad spolu s opicemi, aby ukázali, jak moc primitivní domorodci jsou. Lidé, kteří byli považování za exponát, bývali často nuceni chodit také nazí a byli k činnosti násilně nuceni a to nejen dospělí, ale bohužel i malé děti.  Některým však bylo za toto divadlo zaplaceno, ale to skutečně jen ve výjimečných případech, kdy se jednalo pouze o výjimky a taky o pár korun.

Výstava celé vesnice

Zajímavostí bylo, že proti zahradám se nekonaly žádné protesty. Nikomu to nevadilo dokonce ba naopak. Výstavy lidí byly velmi vyhledávanou záležitostí. Většinou jste v takové zoo mohli najít pár domků nebo obydlí, kde pobíhalo “jen” několik desítek domorodců. V padesátých letech na jedné výstavě v Bruselu byla však dokonce k vidění celá vesnice. Na tehdejší bruselskou výstavu přišlo hned několik miliónů návštěvníků, ale i přesto to byla jedna z posledních výstav lidských zoo vůbec. Konečně. Lidské expozice začaly definitivně pomalu, ale jistě mizet. Celkově skončilo v zoologických zahradách přes 35 tisíc lidí z různých zemí ze všech koutů světa. Jednalo se hlavně o Afričany, Araby a Indiány, ale našli byste také například Laponce a Eskymáky. Jestli vás zajímá, co bylo s těmi všemi lidmi po uzavření těchto výstav, tak skutečně velká většina zůstala v Evropě, kde se pokoušela začít nový život. Dalších několik tisíc lidí se vrátilo ke svým rodinám do svých rodných zemí. Bohužel i pár tisíc lidí zemřelo přímo během výstavy na různé nemoci, které se u nich doma nevyskytovaly. Lidská zoo byla jen další krvavou skvrnou v historii lidí vůbec a zároveň byla důkazem lidské krutosti, která doposud nezná hranice.

Podpořte nás!

CZECHMAG funguje již od roku 2014 jako nezávislý a neziskový projekt několika tvůrců, kteří produkcí vlastního obsahu informují o zajímavých jménech, projektech, akcích a veškerém dění (nejen) na české undergroundové a alternativní kulturní scéně. Přispěním i nepatrné částky nám vyjádříte podporu, která nás motivuje do další tvorby. Každé takové podpory si nesmírně vážíme a předem z celého srdce děkujeme!

Nejčerstvější novinky do e-mailu?

CZECHMAG STORE