V sobotu v Praze proběhla demonstrace proti rasismu, která navazuje na největší protesty v USA za poslední dekády. Většina českého internetu se účastníkům ale vysmála. Stejně tak těm, co si přidali černé čtverce k #BlackoutTuesday na své profily nebo o hnutí Black Lives Matter začali pravidelně přispívat na sociální sítě. Proč se nás ale situace v USA týká víc, než si myslíme?
Amerika je nám kulturně mnohem blíž, než si dokážeme přiznat. Posloucháme americkou hudbu, koukáme na hollywoodské filmy a třeba minulé prezidentské volby jsme někteří z nás (autora článku nevyjímaje) probrečeli či oslavovali. Naopak, přiznejme si, známe jen tak jménem třeba nějakého polského umělce? Ve chvíli, kdy vidíme video, jak člen policejního sboru v USA klečí černochovi přes osm minut kolenem na krku i poté, co už nemá puls, tak nás to zkrátka zasáhne. A ty empatičtější z nás i dost naštve.
Jsme členy globalizovaného světa a nejde jen tak ignorovat, co se děje i v několik tisíc kilometrů vzdáleném městě, o kterém většina nikdy ani neslyšela. Stejně nás to bolí. Představa, že by se něco podobného mohlo stát i našim černošským kamarádům, je děsivá. A obří protesty, které se konají nejen proti policejnímu násilí, ale i proti systematickému rasismu nahlodávají naši představu spokojeného světa, kde si myslíme, že máme všichni stejné příležitosti a nemusíme osobně řešit už i tak zraňující pojmenování jako čmoud, n*gr a další, jenž jsou pro naše kamarády denním chlebem.
Na druhou stranu naštěstí v Evropě nejsme svědky extrémních rozdílů, jako tomu je za oceánem. O to víc bychom se ale mohli soustředit, jak o černoších, Asiatech nebo i speciálně Romech u nás mluvíme, jednáme s nimi, a následně se soustředit na způsob, jak to zlepšit. Zda vtipy o rase už někdy nejsou přes čáru, jestli vůbec lidi s jinou barvou kůže házet do jedné skupiny nebo jestli svým kamarádům, s jinou než bílou barvou kůže, říkat „ty jsi ale pro mě normální“. Je to zraňující a zbytečné. Demonstrace hnutí Black Lives Matter či černé čtverce na profilech nám tak mohou pomoct i tady v Česku se víc zamyslet a rozvířit debatu, jak o jiné rase než bílé smýšlíme a co bychom s tím mohli dělat.
foto: Bára Nosková, Barča Matějková
