V jednom z našich článků jsme se zaměřili na problematiku dodržování nebo spíše nedodržování lidských práv v Rusku. To ale zdaleka není jediná země s takovým problémem. Občasnému porušování našich práv a svobod se bohužel zřejmě úplně zabránit nedá, nicméně se dají najít oblasti, kde je takové počínání denním chlebem – kromě Ruska například na nám minimálně geograficky bližším Balkánském poloostrově.
Státy Balkánského poloostrova sužuje problém porušování lidských práv dlouhodobě. Ve státech bývalé Jugoslávie jsou doteď dozvuky válek z let 1991–2001 a na různých místech stále přetrvává napětí mezi etnicky rozdílnými skupinami obyvatel. Dalším dlouhodobým problémem je příliv uprchlíků z Blízkého východu a Afriky, kteří jen stěží dostanou v prvních evropských státech na jejich cestě azyl a většinou jsou násilně zatlačováni zpět. To vše se odehrává jen kousek od nás. Přitom si to často ani nepřipouštíme nebo netušíme, že se něco takového stále děje.
Korupce ve vládě
Ve státech bývalé Jugoslávie fungují často poměrně nedemokratické vlády prorostlé korupcí. Skvělým příkladem je Srbsko. Proti tamnímu prezidentovi Aleksandaru Vučićovi se zde od roku 2018 konají masové protesty. Hlavní roznětkou těchto protestů bylo brutální napadení předáka levicové opozice Borka Stefanoviće, kterého železnými tyčemi údajně napadli právě příznivci prezidenta Vučiče. Demonstrace však nebyly zapříčiněny pouze okamžitým rozčílením, nýbrž vyvrcholením dlouhodobého napětí, které v Srbku panuje.
Aleksandar Vučić je totiž bývalý nacionalistický politik, ze kterého se stal proevropský reformátor, jenž chce udržovat dobré vztahy s Evropskou unií a zároveň s Ruskem. Od prezidenta Vladimira Putina dokonce obdržel řád přátelství.
Podle serveru Balkan Insight byl v předvolebním období údajně podpořen stovkami internetových botů, jenž sdílely veškeré pravdivé i nepravdivé informace podporující právě Vučiče a naopak bojovaly proti konkurenčním stranám. Podle serveru Open Democracy dokonce Vučičova Srbská pokroková strana (SNS) nabízela výměnou za volební hlasy práci, peníze či jídlo.
Demonstranti tak kritizovali například omezování svobody médií, Vučićův autokratický režim či zkorumpovanost v celé SNS. Prezident však všechna tato tvrzení popřel a dokonce řekl, že protestaujícím neustoupí ani kdyby se jich sešlo pět milionů. Tak vzniklo heslo demonstrací – “Jeden z pěti milionů” (1 od 5 miliona).
Imigrace i emigrace
Situace na Balkánském poloostrově je napjatá už jen kvůli své zeměpisné poloze. Jen do Řecka připlulo podle Balkan Insight loňský rok na 30 tisíc uprchlíků a aktuálně zde více jak 68 tisíc lidí žádá o azyl. To znamená, že většina z nich bude na jeho vyřízení a finální pohovory čekat roky. Podle organizace Human Rights Watch zároveň zhruba 33 tisíc z nich čeká v uprchlických táborech, již nevyhovují ani základním hygienickým podmínkám a jsou navrženy pouze pro zhruba 6 tisíc osob.
Podobná situace se zde však děje i v opačném směru. Například ze Srbska emigrovalo od roku 2012 podle webu Open Democracy přes 320 tisíc ze 7 milionů obyvatel a podle průzkumu organizace Srbija 21 chce více jak pětina Srbů zemi v budoucnu opustit. Celkem loňský rok emigrovalo ze západního Balkánu asi 230 tisíc osob – nejvíce z dodnes sporného Kosova a z etnicky rozličné Bosny a Hercegoviny.
Rasismus
Rasismus není na Balkánu nic neobvyklého. Od války v Jugoslávii v devadesátých letech se s tímto problémem vyrovnaly různé státy po svém – některé lépe, některé hůře. Patrně nejhorší přístup k menšinám praktikuje dodnes vláda v Bosně a Hercegovině. Zde se podle organizace Human Rights Watch nemůže zhruba 400 tisíc obyvatel (asi 12 % populace) účastnit prezidentských voleb nebo voleb do parlamentu kvůli jejich náboženskému vyznání, etnicitě nebo místu bydliště. Zákon, který jim to zakazuje o nich mluví jako o občanech “druhé třídy” či “ostatních”. Bosna a Hercegovina je pravděpodobně jedinou zemí na světě, která některé menšiny takto označuje a patří mezi ně například Romové, Židé nebo dokonce i Češi a Slováci.
Svoboda projevu
Většina balkánských zemí dlouhodobě tvrdí, že se snaží přibližovat evropským hodnotám a mnoho z nich usiluje i o vstup do Evropské unie. Pro to nicméně většina z nich nesplňuje základní požadavky – jedním z nich je i svoboda projevu. Ačkoliv zde není cenzura na takové úrovni jako například v Číně, tak se tu tamní vlády snaží čím dál více upevnit své pozice v hlavních informačních kanálech. Například v Albánie byl minulý rok schválen zákon “proti dezinformacím”, který tvrdě omezuje svobodu projevu v žurnalistice. Podle albánského premiéra Ediho Rama jde o boj proti dezinformacím, kdežto mnoho novinářů dalo najevo nesouhlas a strach z cenzury. “Ten zákon znamená, že když se vládě nebude líbit váš názor, tak ho může smazat a dát vám pokutu,” řekl o zákonu redaktor Enton Abilekaj. Minulý rok byli v Albánii dokonce zadrženi dva novináři, kteří upozorňovali na zemětřesení, které si následně vyžádalo více jak 50 lidských obětí a přes 3 tisíce zraněných. Podle policie tito novináři “šířili paniku a dezinformace”.
Dnešní změny
Ačkoliv nejsou lidská práva a jejich porušování na Balkáně diskutována tak často jako například v případě Číny či Ruska, tak je tato tématika aktuálnější než kdy jindy. Na začátku července letošního roku se v srbském Bělehradu odehrály několikadenní protesty zapříčiněné rozhodnutím o třídenní karanténě pro celé hlavní město kvůli druhé vlně koronaviru. Několikatisícová demonstrace se brzy přeměnila v protivládní protest, při kterém se účastníci snažili vtrhnout do budovy parlamentu, v čemž jim zabránili přítomní policisté. Ti proti účastníkům zasáhli (jak už je tu zvykem) brutálním způsobem. Demonstranti však údajně neprotestovali proti samotné karanténě, nýbrž proti chybám, které vláda v čele s prezidentem Vučićem udělala v první vlně, kdy i přes veřejné riziko nákazy povolila volby, v nichž i přes velké pochybnosti veřejnosti o jejich legitimitě drtivě vyhrála Vučićova strana. Teď se tak dle odpůrců snaží napravit chyby, které si vyžádali více jak 18 tisíc nakažených osob.
Při demonstracích bylo dle agentury Al–Džazíra zraněno 14 policistů a 71 demonstrantů bylo zadrženo. Podle některých analytiků šlo o nejbrutálnější policejní zásah od pádu režimu Slobodana Miloševiće v devadesátých letech. Pozornost o policejní brutalitě vzbudilo mimo jiné video zásahu proti třem mužům klidně sedícím na lavičce v parku.
Balkán se tak stejně jako mnoho jiných oblastí potýká s jasnými problémy v oblasti lidských práv. Je proto stejně důležité si to připomínat, protože je nám přeci jen toto území poměrně blízké. Až pojedete na dovolenou do milovaného Chorvatska, které se potýká se stejnými problémy jako výše zmíněné státy, zkuste se na tento stát podívat i jinak. Třeba zjistíte, že není všechno zlato, co se třpytí, a že pár set kilometrů od nás se možná opravdu odehrávají věci, o kterých tady možná nemáme nejmenší tušení.
