Zprávy o dění v USA oblétly svět. V mnoha světových metropolích se konají protesty proti rasismu a policejnímu násilí. Výjimkou není ani Česká republika. Média o události informují přehledně a podrobně. Jak se u nás ale díváme na zprávy o potlačování lidských práv na východě?
Video ukazující použití nepřiměřené síly ze strany policisty, který kolenem udusil občana jiné pleti poté, co byl zadržen za použití falešné dvacetidolarové bankovky, zasáhlo všechny. Příběh George Floyda vzbudil vlnu protestů a americká města se po incidentu ocitla doslova v plamenech. K tamním protestujícím se pak přidaly tisíce lidí po celém světě, včetně několika stovek demonstrantů na pražském Staroměstském náměstí. Lidé pak v rukou drželi transparenty s nápisy jako například #BlackLivesMatter, odkazující na mezinárodní aktivistické hnutí, nebo „My skin is not my crime“ (moje pleť není zločin) a další. Kritiku vůči USA a zvyšující se policejní brutalitě vyjádřil skoro celý svět – Ruskou federaci nevyjímaje.
Kromě ruského ministra zahraničí pak vyjádřil kritiku například i Ramzan Kadyrovm – prezident Čečenska, který je dlouhodobě kritizován za porušování lidských práv, vraždy a mučení, podporovaný Vladimirem Putinem. Už to samotné může vzbudit emoce a vlastně jde až o úsměvný paradox. Rusko má za sebou totiž v posledních letech nejednu zkušenost s porušováním lidských práv a mezinárodních dohod. Většinu se mu však díky kvalitní cenzuře dařilo před mainstreamovými médii skrýt. Níže bych rád krátce připomněl některé události a akce, které tolik diskutovány nebyly a mnoho lidí o nich nemá ani tušení.
„Zahraniční agenti“
Ruská federace v čele s Vladimirem Putinem je dlouhodobě kritizována za porušování základních demokratických a lidských práv. Ačkoliv jsou tato obvinění často zmiňována, tak si je jen málokdo schopen pod těmito pojmy představit něco konkrétního. Skvělým příkladem je zákon postihující „foreign agents“, tedy doslova „zahraniční agenty“. Tímto slovním spojením jsou ve světě pojmenovávány osoby či organizace zastupující politické zájmy jiné země než té, ve které působí – většinou pak ve spojení se špionáží. Zákony o zahraničních agentech jsou používány v mnoha zemích včetně USA, kde je zákon pojmenován jako FARA (Foreign Agents Registration Act) a byl schválen na začátku 2. světové války kvůli nacistické propagandě na území Spojených států. Dnes má již poměrně jasně daná kritéria a v konečném důsledku je jeho hlavním úkolem označení organizací zastupujících politické zájmy jiného státu, a nikoliv jejich potrestání. Zároveň se nevztahuje na nevládní organizace.
V Rusku je však zákon využíván poněkud odlišně. V poslední roční zprávě o tom informuje například nezisková organizace Human Rights Watch. Ačkoliv sám prezident Vladimir Putin tvrdí, že velká část zákonu je okopírována po vzoru amerického FARA, a tím pádem se vztahuje pouze na politické organizace financované ze zahraničí, tak byl zákon použit často v naprosto odlišných případech. Jako „zahraniční agent“ byla označena například skupina věnující se prevenci přenosu viru HIV, která tak musela ukončit provoz, protože nebyla schopná sesbírat dostatečné množství peněz na zaplacení pokuty v důsledku zákona. Mezi dalšími obviněnými organizacemi byla třeba ruská pobočka organizace Transparency International, věnující se boji proti korupci, asociace AGORA, zabývající se ochranou lidských práv, či Protikorupční nadace (FBK) opozičního politika Alexeje Navalnyje. V roce 2019 pak dokonce ruská vláda upravila zákon tak, že může kromě organizací postihovat i jednotlivce včetně blogerů a novinářů.
Utlačování a utlačovaní
Svoboda slova a vyjadřování v Rusku je dalším dlouhodobým terčem kritiky. Minulý rok byl například bloger Vladislav Sinitsa odsouzen k 5 letům odnětí svobody kvůli tweetu v diskuzi o pomstě policistům, kteří násilně rozháněli loňskou protivládní demonstraci. Té se údajně zúčastnilo na 60 tisíc protestujících, aby tak vyjádřili nesouhlas s vyřazením opozičního kandidáta Alexeje Navalnyho z prezidentských voleb v roce 2018. K napětí přidala i připomínka vraždy opozičního politika Borise Němcova z roku 2015. Pokojná demonstrace byla nakonec násilně rozehnána, několik desítek demonstrantů i kolemjdoucích bylo následně zraněno a více jak tisíc jich bylo zadrženo. Někteří byli ihned propuštěni, avšak několik desítek osob bylo odsouzeno od jednoho do pěti let ve vězení.
LGBTQ
Mezi utlačovanými jsou pak v Rusku i lidé z LGBTQ komunity, popřípadě podporovatelé za jejich rovná práva. Ačkoliv v Rusku oficiálně není zákon postihující osoby s odlišnou než heterosexuální orientací, tak zde od roku 2013 existuje zákon zakazující „propagaci netradičních sexuálních vztahů mezi mladistvými“, na jehož základě už bylo podle Amnesty International několik osob zadrženo a odsouzeno. V roce 2019 byla dokonce zavražděna aktivistka za práva pro LGBTQ osoby, Jelena Grigorjeva, jejíž jméno se objevilo na webu nabízející odměny za napadání LGTBQ osob. Protesty za práva LGBTQ jsou zde násilně potlačovány, jak ukazují desítky či stovky videí dostupných na internetu. V komentářích se pak často místo soucitu objevují názory obhajující potlačování takových akcí a odsuzující LGBTQ. Nám známé klidné komerční pridy zde tak rozhodně nenajdete a místo oslav svobody tu jde spíše o boj za ní. Čečenský prezident podporovaný Ruskou federací pak při dotazu na mučení a pronásledování sexuálních menšin dokonce označil LGBTQ osoby za „ďábly“ a řekl, že tací v Čečensku nejsou.
Svoboda médií v Rusku
Pravděpodobně největším ohrožením demokracie v Rusku je pak svoboda médií – respektive jejich nesvoboda. Největší sdělovací prostředky jsou z velké části vlastněny státem a ta nezávislá jsou často terčem kritiky a nátlaku. Jen za vládní období prezidenta Vladimíra Putina, tedy od roku 2000, zde bylo podle serveru CPJ zabito 28 novinářů. To je však číslo zahrnující pouze úmrtí na území Ruské federace. Mezinárodní rozruch pak vyvolala v roce 2018 smrt třech ruských investigativních novinářů ve Středoafrické republice. Ti zde prošetřovali podezřelé aktivity firmy Wagner Group ruského oligarchy Jevgenije Prigožina, který má údajně vazby na Kreml. Všichni tři byli zastřeleni v autě na cestě za místním kontaktem. Jejich smrt nebyla nikdy oficiálně vyšetřena.
Libye, Gruzie i Madagaskar
Deník The New York Times (TNYT) letos obdržel prestižní Pulitzerovu cenu za sérii článků mapujících režim Vladimira Putina. Převážně se pak zaměřili na jeho působení v zahraničí. Mimo jiné zmiňují důvod a způsob, jakým Rusko ovlivnilo prezidentské volby v Madagaskaru, nebo ruské angažmá v Libyii či Středoafrické republice. Zde s pomocí firem již zmíněného Jevgenije Prigožina podporuje tamní vládu, aby tu mohla legální i nelegální cestou těžit diamanty. V Libyi zase vojensky podporuje maršála Chalífa Haftara, který se pokouší dobýt hlavní město Tripolis a svrhnout tamní mezinárodně uznávanou vládu. V Gruzii vedlo Rusko zase ozbrojený konflikt v roce 2008 a doteď spolu mají tyto dva státy kvůli tomuto sporu značné neshody. Další mezinárodní rozrušení vyvolal nezdařený pokus o otravu bývalého dvojitého agenta a jeho dcery na území Velké Británie nebo vojenská anexe Krymu v roce 2014.
Závěrem
Policejní brutalita a rasová diskriminace v USA je rozhodně alarmující a je potřeba s ní vyjádřit nesouhlas. Ten však rozhodně nespočívá v hromadném rabování a chaosu. Naopak, veškeré toto chování akorát dává politikům možnost řešit protesty místo jádra problému. Klidný nesouhlas tak samozřejmě můžeme vyjádřit i u nás. Na tom přeci není nic špatného. Neměli bychom kvůli tomu ale odvracet hlavu od jiných problémů. Například od toho, jak se k menšinám chováme u nás, nebo co se děje na východě. Tento článek byl ukázkou Ruska, to však není zdaleka jedinou zemí, ve které se hromadně porušují lidská práva a ohrožuje demokracie. Čína, Írán, Severní Korea, Bělorusko, Kongo a mnoho dalších zemí jsou toho příkladem. Ano, Spojené státy nám jsou kulturně blíže a jejich vliv je zde mnohem podstatnější, ale není to právě ten důvod, proč bychom neměli zavírat oči před problémy, které se odehrávají jinde a možná i mnohem blíže? Protože přes to všechno tu přeci protestujeme proti diskriminaci a znevýhodňování.
úvodní foto: Maxim Zmeyev / AFP / Getty Images
