Vítám vás u prvního letošního vydání Rap Month, jediného rapového seriálu v ČR, který důkladně mapuje dění ve světovém epicentru rapového průmyslu. Nový rok a vstup do nové dekády nám začal pěkně zostra, jelikož jsme se dočkali mnoha zajímavých projektů, které rozhodně nenechaly žádného fanouška rap music ani na minutu v klidu. Jak zjistíte v článku, leden se nesl v duchu Memphiského overtaku, releasů legend a několika dalších povedených kousků. Pojďme si tedy společně připomenout zásadní rapové releasy americké scény uplynulého měsíce, ke kterým tradičně přikládám moji pečlivě sestavenou selekci 50 nejlepších skladeb.
SPOTIFY PLAYLIST ~ TOP 50 MĚSÍCE LEDEN
Lil Wayne – Funeral
Asi o největší překvapení tohoto měsíce se zasloužil Lil Wayne se svojí rozsáhlou deskou Funeral. Nejen, že má Weezy fanouškům stále co říci, ale prokazatelně mu není cizí ani práce s mladými artists. Z autora na jeho novince srší energie a chuť pracovat s moderním pojetím rapu, proto je deska oblečena do přijatelně moderního hávu a rozhodně dokáže zabavit i mladší publikum. 13. release kariéry a stále s přehledem, tomu se říká mamba mentality a Weezyho lucky 13.
Abych správně odstartoval první vydání Rap Month v novém roce, začnu hned jedním z největších a nejpodařenějších releasů tohoto měsíce. Řeč je o desce Funeral od Lil Waynea, který si tak do své diskografie připisuje již svůj 13. studiový počin. Stalo se tak po veliké vlně očekávání, jelikož tento autor v posledních měsících nabral druhý, možná že i třetí dech a nebojí se po své nedávné delší pauze opět zásobit hru novými projekty. Pětinásobný držitel Grammy tak po úspěšném projektu The Carter V z roku 2018, jenž dokonce debutoval v Billboard 200 na první příčce, servíruje další počin, jenž má dokázat, že Weezy krok s moderní podobou rapu rozhodně neztrácí. Props zaslouží autor také za to, že se nesnažil fanoušky násilně masírovat silným promováním desky a jen ji zkrátka nedávno oznámil a pár posty připomenul její release.
Autor si na počest Kobeho Bryanta přichystal 24 skladeb, se zajímavým seznamem hostujících jmen. Potěší přítomnost mladých interpretů, jimiž jsou například XXX, Lil Baby a i když se to nezdá, tak vlastně i Takeoff. Ty doplňují rapová esa 2 Chainz, Big Sean a Jay Rock. O různorodost desky se zasluhují například hvězdný Adam Levine, dále The–Dream a guest list uzavírají živí mrtví O.T. Genasis nebo Lil Twist. Na první pohled zajímavý výčet jmen a co víc, tito hosté na desce skvěle účinkují a přispívají k její celkové kvalitě. Upřímně, asi málo kdo by od 13. projektu autorovy kariéry očekával nějaké zázraky, ale skutečnost je nakonec taková, že Weezy rapuje, jako by mu bylo 25. Energie, nekompromisní flow a fitující moderní produkce. Až trochu překvapivě se téměř celý koncept desky spoléhá na trapové produkce, jenže v tomto ohledu si nejde na nic stěžovat, jelikož autorovi není moderní sound vůbec cizí, podobně jako některé moderní přístupy. Výhodou autora je, že se nemusí na desku snažit protlačit autotune nebo mumble rap, jelikož jeho hlasový fond autotunem disponuje už od narození. Snažím se na desce najít slabiny, může to být asi (očekávaně vzhledem k rozsahu desky) její delší tracklist, kterému by slušelo snížení o pár méně výrazných kousků, ale ve výsledku? Ve výsledku je Funeral mega zábavnou záležitostí rappera, který ve svých 37 letech nemá potřebu podléhat nějakým veřejným potřebám dalšího sofistikovaného počinu, za který byl Carter V považován. Weezy zkrátka vytvořil projekt, který vychází z jeho přirozené chuti tvořit moderní hudbu a bavit dál publikum svým rapem, true GOAT.
Eminem – Music To Be Murdered By
Eminemova novinka svým konceptem tak trochu vzbuzuje rozpaky. Je to z toho důvodu, že se autor očividně snaží do své tvorby přinést oživení, jenže dělá tak pouze na půl plynu. Pomáhá tomu například přítomná čerstvá krev či některé modernější beaty, nicméně i přes tyto úspěšné tahy zůstává Eminem stále zajatcem své komfortní zóny. MTBMB je tak, i přes svůj originálně inspirovaný koncept, menším zklamáním, jelikož kvalitních náznaků posunu vpřed je dost, ale jeho realizace už několik let vázne.
Rapová legenda z Detroitu se opět rozhodla vydat v tichosti novou desku, a tak se všichni fanoušci, stejně jako já, mohli po ránu těšit z velikého překvapení, kterým byla Marshallova studiová deska. Ta navazuje na autorův povedený reparát desky Revival, tedy Kamikaze, jenž přistál na všechny streamovací platformy na konci letních prázdnin roku 2018. Eminem tak v nevídaně krátkém časovém sledu vydává další projekt a startuje novou dekádu svým jedenáctým studiovým albem. Tato skutečnost, je vzhledem k jeho ohlášenému “retirement in 2019” poměrně překvapující, nicméně přesto dokazující, že i ve neskutečných 47 letech má rap god stále chuť tvořit. Podobně, jako se autor inspiroval u coveru desky Kamikaze, jejíž předlohou byl obal desky legendárních Beastie Boys, i zde najdeme jasně patrný odkaz. Ten tentokrát putuje za legendárním filmovým producentem Alfredem Hitchcockem, jehož stejnojmenný počin z roku 1958 se stal předlohou pro cover této novinky i konceptu desky jako takové.
Na úvod je důležité zmínit, že se Eminem snažil skrze Hitchcockův odkaz vštěpit desce osobitý charakter, což se mu celkem povedlo. Výsledný tracklist tak včetně interludes a outra přináší celkem 20 skladeb, s relativně velkým počtem hostů. Obsazení skladeb nabízí osvědčená jména, mezi něž můžeme zařadit například Marshallova dlouholetého parťáka a druhou polovinu Bad Meets Evil – Royce Da 5´9″, také Skylar Grey, či Eda Sheerana. Potěšující je také přítomnost členů Slaughterhouse, či překvapení v podobě mladých artists, rapperky Young M.A., Dona Tolivera, Andersona .Paaka či dokonce Juice WRLDa. Z hlediska autorova přednesu a lyriky nelze mluvit jinak, než o osvědčené kvalitě, která se projevuje především na “You Gon’ Learn”, “Darkness”, “Godzilla” nebo “Lock It Up”. Je však ale škoda, že se Eminem nerozhodl pro přímočařejší postup kupředu. Deska totiž nabízí několik povedených skladeb, které lze zařadit do kolonky “moderní” a jsou jasným důkazem toho, že autor zkrátka umí s aktuální formou hudby pracovat. Stejně tak dokáže sledovat aktuální stav na scéně a vhodně vyselektovat talentované umělce. Je proto škoda, že některé skladby působí až moc monotónně, až nezábavně, jelikož prostě refrén od Skylar Grey bude zkrátka jen dalším refrénem od Skylar Grey. Desku si tak naplno užijí především skalní fans, kteří již tak určitě učinili, ale i ti podle mého budou s případným dalším projektem očekávat více progresu.
Moneybagg Yo – Time Served
Moneybaggova jižanská formule nepřináší vesměs nic nového, nicméně stále obsahuje vše potřebné pro to, aby se fanoušek ryzího street trapu dokázal zabavit. Výsledkem je tak vybalancovaná deska s několika hosty, která nabízí očekávanou Memphiskou náturu plnou tvrdosti a údernosti. Ve finále tak tento počin upevňuje autorův status kvalitního trapového mc, který si stabilně drží svoji linii a tempo.
Další early 2020 projekt si připravil Moneybagg Yo, trapové stálice z Memphisu, jehož seznam projektů se dávno může pyšnit dvouciferným číslem. Moneybagg tak otevírá nový rok aktivně, novým počinem “Time Served”, který navazuje na předchozí projekt 43VA HEARTLESS z května předchozího roku, který žebříčkově patřil k autorovým nejúspěšnějším releasům. Od tohoto počinu se autor trochu odchýlil od tvoření music a více se soustředil na svůj milostný život a nahánění rapperky Megan Thee Stalion, aby ji pak nakonec stejně nahradil někým jiným. Takže se autor rozhodl radši opět tvořit music a nakonec se i Megan vešla na desku a zároveň její spolupráce s Baggem tvořila pilotní singl nové desky.
Moneybagg si pro účely desky připravil celkem 15 skladeb, přičemž na 7 z nich se ukázaly trapové akvizice jako např. všudepřítomný Lil Baby, samozřejmě také Future, dále DaBaby, Blac Youngsta, Fredo Bang, zpěvačka Summer Walker nebo ex přítelkyně Megan Thee Stallion. Krom těchto účastí je samozřejmostí také přítomnost kvalitních trapových producers, ať už se jedná o T-Keitha nebo zástupce z gangů Ear Drummers či 808 Mafia. Deska očekávaně nabízí kompilaci tvrdých a hutných beatů, do kterých autor sází svoje bars. Nešlo samozřejmě očekávat žádný převratný krok či lyrické obrození, Bagg zkrátka připravil další reprezentativní počin jeho dosavadní kariéry, s typickými egotripy, pouličními tématy a klubovou povahou skladeb. Škoda, že se nepovedlo z feauturingů vytáhnout o něco více šťávy, někteří hosté totiž působí mírně utopeně, ale to je jen taková kosmetická chybička.
Key Glock – Yellow Tape
Autorův nový počin jasně dokazuje, že Atlanta není jediným rodištěm kvalitních talentů. Memphis totiž v posledních letech nespí a Key Glock je důkazem toho, že si tohle city úspěšně udržuje laťku kvalitní trapové líhně. Key Glock opět dokáže zabavit bez jediného hosta a jako držitel Memphiské štafety prokazuje, že už dávno není žádným nováčkem, ale pomalu si buduje svoje místo na vrcholu pouličního řetězce.
Další zářez z Memphisu si v lednovém Rap Month připravil také Key Glock, se svým žlutým tejpem. Teprve 23 letý hood nigg nepolevuje ve svých ordinačních hodinách a opět zásobuje svoje pacienty zbrusu novým projektem. Glock naskočil na trapovou vlnu teprve před cca 3 lety, každopádně se velice pevně chytl hlavního proudu americké rapové game, která jej přijala s otevřenou náručí. Jistým zadostiučiněním byla pro autora loňská společná deska se sousedskou hood legendou Young Dolphem, nesoucí název Dum and Dummer. Nejen, že Ký dokázal, že zvládne naprosto zdatně sekundovat svému mentorovi, ale také, že je jedním z nejprogresivnějších streetových autorů současnosti, čehož si jsou jeho rodilí kolegové dobře vědomi. Další sympatickým faktem je Glockova soběstačnost a to, že si na svých projektech plně vystačí sám a po Memphisku si nepotřebujesi boostovat tracky zbytečnými featuringy.
Teď už ale k samotné desce. Yellow Tape přistál společně s projekty od Weezyho a Gottiho v poslední lednový den, nicméně i přes tento fakt si svoji pozornost autor vzít nenechal. Jeho 16 skladeb je klasicky jeho ryzím selfmade počinem, při pominutí klasicky kvalitních a maximálně hard trapových produkcí. Výsledek tak dle očekávání zaručuje zábavnost snad na každém tracku. Autor se nesnaží o žádné experimenty, žádné emocionální výlevy, prostě klasicky servíruje svojí chytlavou flow a to do tvrdých kopavých beatů, plných trapových snares a hajtek. Tématicky se deska dle očekávání pohybuje okolo autorovy vysoké sebejistoty a důvěry v sebe sama. Zároveň nesmí chybět hrátky s egotripy, flexem, bitches a přítomnost punchlines na ostatní wack autory. U Glocka je super, že tyto projevy zní maximálně upřímně a real, za což může zmíněná sebejistota a taky jeho nabytý street kredit. Asi nemá cenu k desce víc psát, samozřejmě se najde pár hlušších míst, ale jako celek funguje Yellow Tape na výbornou a Glockův růst se nezadržitelně blíží maximu. Na druhou stranu se ale také dostává pomalu do bodu, kde bude muset svoji tvorbu nějakými novými přístupy obohacovat.
Mac Miller – Circles
Circles je povedeným epilogem Mac Millerovy, více než bohaté, a úspěšné kariéry. Tento posmrtný počin tak vzhledem ke své povaze tvoří jistý dodatek k předchozí úspěšné desce a nabízí typologicky obdobný materiál. Nicméně uvědomění, že je Mac Miller již rok a půl po smrti, očekávaně dodává desce skutečně mrazivou atmosféru.
Bohužel, posmrtné desky umělců se v posledních měsících až letech stávají nepříjemnou stálicí na americké rapové scéně. Pravidelných posmrtných projektů od Peepa či XXXe jsme si již užili do syta, nyní přichází na řadu “Circles” od zesnulého Mac Millera, který se v září roku 2018 předávkoval léky a opustil tento svět v pouhých 26 letech. Circles je tak takovým datadiskem k poslednímu releasu kariéry, kterým byla povedená, melancholicky sebe-reflexní deska Swimming, která sklidila velký úspěch jak u fanoušků, tak i u kritiků. Na tvorbě tohoto projektu se totiž do velké míry podepsala i přítomnost Jona Briona, amerického zpěváka a producenta, který si spolupráci s Mac Millerem náramně pochvaloval. Této novince možná trochu uškodil datum releasu, resp. shoda okolností, jelikož se ve stejný den rozhodl vydat projekt i Eminem a Dreamville, ale jsem si jist, že Circles se řádné pozornosti dostalo i tak.
Jak jsem zmínil výše, Circles je takovým dodatkovým materiálem pro Swimming, jelikož se nese v obdobném duchu tehdejšího projektu. Všech 12 skladeb bez přítomnosti jediného hosta tak opět strhne posluchače do kontrastních vln pohody a smutku. Sebe-reflexivní myšlenky autora jsou opět přítomny ve stejně kvalitním měřítku, a proto byl by skoro až hřích si desku poslechnout bez přiložených lyrics. Autorovy mind talks, plné emocí opět dokáží probudit hluboké zamyšlení nad životem a vedou k mrazivému porozumění autorovy mysli, samozřejmě jen pokud jste dobrými naslouchači. I když na druhou stranu, atmosféra na Circles je tak hutná, že i samotný poslech dokáže navodit mráz po zádech, takže tak. Samozřejmě, poslech je nutností především pro fanoušky, kteří si jistě přijdou na své, zbytek obecenstva by však neměl otálet a měl by alespoň jedním poslechem desky uctít památku legendárního umělce.
Svojí povedenou labelovou kompilaci Revenge of The Dreamers III z roku 2019 rozšiřuje label Dreamville, a to o přídomek Director´s Cut. Dreamville gang pod vedením J. Colea však vzal tuto deluxe verzi skutečně poctivě, jelikož se na této novince objevuje hned 12 nových skladeb, čímž vzniká obsáhlá záležitost s celkovým počtem 30 skladeb a finální minutáží 1h 45 minut. Rozšíření svojí formou perfektně zapadá do originálního projektu, jelikož startuje tvrdým heavy bassovým beatem s JIDm a postupně proplouvá ke konci prostřednictvím multi-žánrových hudebních podkresů, plných moderního i oldschool rapu či r&b žánru. Nakonec je tak i těchto 12 tracků velice zábavným rozšířením a vzhledem k početnému zastoupení labelových hostů a několika dalších featuringů, by si klidně tento dodatek vystačil i jako samostatný menší projekt. Dreamville opět dokazuje, že si jde svojí vlastní cestou a stále velice úspěšně.
Příjemnou trapovou jednohubku, bez nějakého většího proma, si pro Leden připravil také ManMan Savage, se svým kratším tejpem No Cosign. Na tomto projektu kryje autorovi záda další Zone 6 hood artist a to aktuálně nejvíc hot trap producer ve hře, Pyrex Whippa. Ten protkal všech 9 položek na No Cosign seznamu prvotřídními šťavnatými produkcemi a zasloužil se tak o to, že deska po hudební stránce skvěle šlape. Pokud přičteme i kvalitní příspěvek ManMan Savage, výsledkem jest zábavných 9 tracků, které potěší každého fanouška moderní tvorby.
Stunna 4 Vegas se teď těší poměrně slušné pozornosti. Aby také ne, loni tento talentovaný MC debutoval se svojí deskou BIG 4x a zasloužil se o poměrně kvalitní představení svého stylu. Samozřejmě autorovi hraje do karet fakt, že je svěřencem DaBabyho labelu Billion Dollar Baby. Rich Youngin je tak autorovým druhým počinem, jenž se nese na vlně houpavých beats a důrazných bas. Všech 12 skladeb však citelně bojuje s monotónností, jelikož možná až moc schématicky nabízí podobnou strukturu. Nicméně nic není ztraceno, Stunna si přivedl na desku také pár hostů, a ne leda jakých, patří mezi ně samozřejmě DaBaby, dále také jak jinak, než Lil Baby, potom Offset a Blac Youngsta. Stunna pak asi nejvíce doplatil na silný přechod mezi 16. a 17. lednem, kdy vyšly projekty od Eminema, Dreamvile a Mac Millera. Pokud si tedy někdo chce vyslechnout, jak fajn je nechutně zbohatnout za půl roku od vydání debutové desky, s chutí do toho, jen se připravte na citelnější podobnost skladeb.
Již 38 letý Yo Gotti se do důchodu rozhodně nechystá. Naopak, po tom, co jsme o autorovi relativně dlouho neslyšeli, se tento DALŠÍ ZÁSTUPCE MEMPHISU hlásí zpět do služby. Untrapped je jeho nejnovějším releasem, který nabízí patnáctku skladeb, na kterých se objevili někteří zajímaví hosté, jako např. Lil Uzi, Blac Youngsta, po 57x Lil Baby, Megan Thee Stallion, A Boogie WDH nebo stálice Rick Ross, Ty Dolla či Moneybagg Yo. Od Gottiho již nelze očekávat nic jiného, než projekt plný poctivého rapu, kterou zásobuje scénu již dlouhé roky. Tento tape již podle názvu pojednává o svobodě a o tom, dostat se konečně ze sevření ulic, která si v životě Yo Gottiho hodně vzala. Konceptuálně je tak ve výsledku tento projekt maximálně autobiografickým obrazem autorova pouličního přežívání. Gotti tak i po 20 letech od vydání svých prvních projektů stále dokáže zaujmout svojí autentičností a i přes občasné nudnější skladby stále umí tvořit kvalitní music, do které se nebojí přizvat rappery z moderní vlny.
Sada Baby je jedním z prvních autorů, kteří se podepsali pod první releasy roku 2020. Babyho produkt se jmenuje Brolik a může se pyšnit rovnou 16 tracky, na kterých hostují kupříkladu street players BlocBoy JB, Hoodrich Pablo Juan, G Herbo, Fredo Bang a další. I přes občasnou podobnost s tamním kolegou Tee Grizzleym, se snaží S-Baby prostřílet scénou prostřednictvím jeho upřímnosti a především skrze naprostou uvolněnost a přirozenost. Už Bartier Bounty z loňska napovídal, že se Baby chystá k trochu ráznějšímu vyjádření, že patří mezi kvalitní umělce. Brolik je relativně přesvědčivým důkazem. Trochu mě mrzí, že se nesnaží autor o lepší selekci beatů, protože pokud by tak učinil, jeho skladby by dostaly daleko vyšší úroveň. Takhle totiž některé beats působí trochu low costově a nezabaví tak jak zbytek. Nicméně ve finální podobě Brolik vypovídá o tom, že Sada jednoznačně patří k jedněm z nejkvalitnějších Detroitských MCs. PS… Babyho track s Lil Yachtym “SB5”, který se na desku nevešel, je asi nejlepším kouskem, který jsem v tomto roce slyšel.
Quando Rondo je v zámořských končinách považován za velice atraktivní zboží. Jeho novinka QPac je autorovým odkazem k rapové legendě, ať už se jedná o název desky či názvy několika skladeb, které nepřímo na Tupaca odkazují. Quando však není typickým rapperem, jedná se o trochu více zpívající výtvor americké scény, který si libuje v emočně melodických skladbách, kde vyniká moderní směsice rapu a zpěvu. I přes to, že se u těchto umělců často setkáváme s monotónností, je tato forma tvorby hodně populární a v kruzích okolo Lil Durka, Pola G a dalších i relativně vysoce uznávaná. Tyhle dvě jména mě při poslechu desky napadly hned jako první a asi není náhoda, že oba autory na QPac najdete. Takže doporučení zní následovně. Pokud jste fanoušky nedávno vzniknuvší odlehlejší rapové koleje, která se točí kolem melodických trapových beats plných emocí, je QPac jako stvořený pro vás. Pro zbytek však půjde o průměrný počin, na němž se velice rychle dostaví stereotyp.
Prvním z trojice, který obohatil měsíc menším projektem je, dost možná jeden z nejaktivnějších players americké scény, Joey Trap. Loni se tomuto charismatickému borci povedlo releasnout hned 4 projekty. Letošní první věc přistává hned v Lednu, takže to vypadá, že se můžeme těšit na podobnou nadílku. Wild West však na rozdíl od svých předchůdců mírně vybočuje, jelikož krom 8 skladeb přináší konečně také hosta (Mikey100k) a také tématický koncept. O jeho zpracování napovídá název desky i pilotní klip, nesoucí název po slavném westernovém herci, Johnu Waynovi. Tématika se deskou rozléhá i v podobě barvitých trapových beats či se promítá i v lyrické složce. Jelikož se jedná o velice nápaditý koncept, zamrzí trochu jeho zpracování, jelikož výsledkem je pár skladeb, které svým originálním zpracováním zabaví a zbytek spadá do chabého nezábavného průměru. Ale jako relativně přijatelné, 20 minutové rozšíření pro váš přehrávač, poslouží Wild West určitě.
Famous Dex startuje new year svým krátkým EP 2031, jež zhruba mapuje Dexterův nedávný přerod. Ten se však koná reverzně, jelikož Dexter se pomalu ale jistě vrací zpět ke svému původnímu já, což má za výsledek maximální swag a ujetost v tvorbě. Dexter totiž vždycky bavil svojí bláznivou povahou a originálním pojetím skladeb a přesně tak se prezentuje na tomhle EP. Na konci roku vydal Dexter taky pár povedených klipů na channelu “Smiley films”, které jasně dokazují, že je Dex back in the game, tedy back in drug addiction. Upřímně, Dexterův lifestyle je docela tikající bomba, za náznak můžeme brát jeho listopadový záchvat uprostřed koncertu. Snad se dá Dex dohromady a bude dál servírovat zábavnou hudbu, jenže ta přichází zpravidla jen s drogami, takže snad se brzy najde nějaký kompromis, aby se autor nestal další obětí drogové závislosti.
S další menší záležitostí se hlásí Kid Buu. Jeho Blind For Love 3 je takovou ochutnávkou o 7 chodech, která má ukázat autorovu aktuální experimentální formuli. Tento projekt je totiž od těch předchozích o něco odlišnější a to díky autorově zemitější flow a zpívanějším polohám. Po hlubším poslechu pak z desky vychází taková menší slátanina Peepa, Uziho a Cartiho. O příklonu ke druhému zmíněnému například vypovídá cover projektu nebo skladby “Rockstar Life” a “Chicken Soup”. Proto bych Blind For Love 3 doporučil spíše jako takovou připomínku toho, že přeci jen je třeba někdy dát za pravdu kritikům, kteří přisuzují některým umělcům přílišnou podobnost a generičnost tvorby. Snad se bude autor příště snažit o kreativnější dílo.
DALŠÍ LEDNOVÉ NOVINKY:
Krom výše zmíněných novinek si svoje první počiny tohoto roku odbylo mnoho dalších umělců. Patří mezi ně například Cartiho bratranec Uno The Activist a jeho podařený projekt Lost Files. Z deliria se po svém ostrém vstupu na scénu probouzí také OG Maco, který po loňském předkrmu podává hlavní chod v podobě projektu Maco Got That Flame. Finální podoba tohoto projektu nabízí lehce nadprůměrné dojmy, ale také přislib toho, že by snad dříve velice populární MC mohl opět začít aktivně vydávat. Zástupce nově příchozí vlny “scam rapu” Teejayx6 vydal krátké soundcloudové EP 2020, talentovaný pěvec / rapper Yung Pinch vypustil do světa svůj projekt Back 2 The Beach, který nedopadl vůbec zle, podobně jako počin Don Quillion, člena Gucciho 1017 Lil Quilla. Povinné britské zastoupení má na starost J Hus, kterým svým kvalitně zpracovaným albem Big Conspiracy jasně prokazuje svůj talent, podobně jako Bankroll Freddie, jehož prvním uceleným projektem je tvrdá trapová záležitost From Trap To Rap. Johnny Cinco vydává další, ze série nespočtu releasů, tentokrát nesoucí název Hood Drake, který obsahuje pár zajímavých kousků. Na podobné vlně se nese i kolabo mezi producerem Sonny Digitalem a Black Boem, které se zasloužilo o vznik krátké záležitosti Black Goat 2. A jelikož obsáhlých rychlotejpů není nikdy dost, tak si legendary Lil B připravil další dlouhý počin, pojmenovaný 30 Wit A Hammer (30 skladeb). Naopak svá krátká EPs vypustili do éteru Pouya & Boobie Lootaveli (Greatest Hits, Vol. 1), Tech N9ne (ENTERFEAR Level 2) nebo třeba Redman (3 Joints). Nick Cannon se snaží využít své pozornosti, kterou získal dissováním Eminema, tím, že vypouští svůj kratší projekt s dlouhým názvem The Miseducation Of The Negro You Love To Hate, který ale příliš zábavnosti nenabízí. Oldschoolové okénko na závěr nabízí releasy zámořských poctivců, kterými jsou Hit-Boy, Uncle Murda, Russ, či Westside Gun.
