Říká se, že v nejtěžších chvílích národa poznáš jeho pravou tvář. A i když to možná říkám jenom já, tak se to v současné krizi krásně potvrdilo. Jsme práskači. Češi vždy byli, jsou a budou národ práskačů a svou tvář právě ukázali.
Nejdříve bych rád podotknul, že jsem stejný člověk jako každý z vás. Sere mě koronavirus. Sere mě být zavřenej doma. Sere mě, že nemůžu jít do své oblíbené hospody na pivo. Dusím se a paří se mi ksicht v roušce tak moc, že uvažuju, že si ho začnu mazat nějakým hydratačním krémem od známé influencerky. Pokud někdo z vás prodává produkty od LR, tak ať se mi ozve.
A i když mě to všechno fakt strašně sere, tak zároveň veškerá opatření a zákazy plně chápu a respektuju. Koronavirus je nemoc zákeřná, silně infekční a moc toho o ní ještě nevíme. Navíc striktní opatření se začínají ukazovat jako správná.
Koronavirus ve světě ukázal velkou nepřipravenost států na pandemickou krizi, ale také vzbudil vysokou vlnu solidarity a schopnost lidí se semknout. No, a pak tu máme nás Čechy. Hrdý národ slovanský, který se u šicího stroje bije do prsou a přitom volá policii na své sousedy.
Pokud totiž někdy Čechům šlo něco kromě pití piva fakt skvěle, tak je to rozhodně práskání. Češi vždy byli, jsou a budou národ práskačů. Můžeme se vymlouvat, že za to může strejda Adolf a jeho parta elektrikářů. Můžeme se vymlouvat, že za to může čtyřicet let komunismu a nadvláda rudých bolševických noků. Zkrátka se můžeme vymlouvat, ale je nám to prd platný. On práská, ty praskáš, my práskáme.
K celé myšlence napsat tenhle článek mě přivedla moje osobní nedávná zkušenost. Frčel jsem si to vlakem se svou přítelkyní směrem na chalupu, protože ať chceme nebo ne, tak být zavřený nonstop v Praze na bytě je pro duševní zdraví nápor. Jelikož jsme byli v celém kupé úplně sami, tak jsme si sundali roušky, protože i když k tomu prázdné kupé vybízí, tak na doktory jsme si spolu hrát nechtěli. Trvalo to ani ne pět minut a přilítnul vlakvedoucí, ať si ty roušky prosím nasadíme, že si někdo z cestujících stěžoval. Česká nátura v celé své kráse.
Ještě ve vlaku jsem si vytáhl mobil a začal si na internetu hledat, jak je na tom teď s prací policie a jestli se tohle čecháčství projevuje i jinde, než ve vlaku Praha-západ.
Jako první na mě vyskočil článek s titulkem Policie řešila udání opalujících se nudistů bez roušek v okolí lázní Bohdaneč. Dokážete si představit, jak se asi tvářili ti nudisté, když je přišli policajti pokárat, že nemají zakrytý tváře? Samotného mě napadlo, kdyby za mnou policista takhle přišel, tak co bych si zakryl dřív, jestli intimní partie nebo ústa. Nevím. A co ten udavač? Procházel se jen tak okolo s dalekohledem a pozoroval nudisty s odkrytými ústy? Samé otázky a žádné odpovědi.
Poté hned následoval titulek Policie v Libereckém kraji kvůli koronaviru denně dostává desítky udání. Podle serveru Echo24.cz dostávají liberečtí strážníci denně několik desítek udání. Deník iDnes.cz zase informuje o tom, že důchodce v Teplicích udal skupinku malých dětí na kolech, protože neměly roušky.
Pokud si myslíte, že několik desítek udání nic neznamená, tak bych vás rád informoval, že v současné chvíli jich například pražští strážnici řeší denně kolem dvou tisíc. To už je slušný číslíčko, ne? Všichni moc dobře chápeme, že roušky by se nosit měly, a kdo toto nařízení nerespektuje, tak by měl být policií potrestán.
Každopádně všechna mnou uvedená čísla nejsou případy, které řeší policie při pochůzkách, ale zkrátka počty lidí, kteří zvednou telefon a zavolají na policii, že támhle Lojza v parku při kouření nemá roušku. To mi na tom přijde nejstrašidelnější.
Nejhorší na celém tomhle udavačství je, že právě ten stejný člověk, který na někoho zavolá policii, tak je ten stejný, který nadává, že nemůže jet v létě do Chorvatska. Koronavirus nám prostě opět ukázal, že jsme stále tím národem, kdy je schopen soused udat souseda kvůli tomu, že má červenější jablka. Není se pak čemu divit, že nám vládne STBák. Dodržujte pravidla, nepráskejte a noste roušky, čuráci.
