Strávili jsme odpoledne s autorem iniciativy Lepší město Honzou Faltusem. Přičichli jsme k jeho aktivitě a společně vylepšili pár míst v okolí Petřína. O fotoreportáž se postaral Ondřej Kubeš.
S Honzou se potkáváme na Petříně. Má zde vytipovaných několik míst, které se stanou naší dnešní výzvou. Na nic nečekáme a dáváme se hned do práce. Honza ze svého batohu vytahuje gumové rukavice, škrabky, několik utěrek a hadrů, líh a čisticí prostředky.
Jan Faltus je zakladatelem iniciativy Lepší město, která zejména na sociálních sítích, ale i v médiích, v poslední době slušně rezonuje. S Lepším městem se snaží veřejnost přimět k tomu, aby se každý více koukal kolem sebe a nezdráhal se občas zvednout nevyhozený odpadek válející se na zemi, sloupnout samolepku z nevhodného místa, opravit nějakou drobnost – zkrátka nespoléhat jen na autority a jimi pověřené úklidové služby, ale jakýmkoliv způsobem zlepšit místo, kde žijeme, vlastním přičiněním.
Dnes společnými silami a v rámci stále probíhající #lepšíměstochallenge zkusíme trochu vylepšit okolí Petřína. I v úmorném vedru letního dne se vrháme na počmáranou a polepenou informační tabuli. Samolepky sloupáváme pomocí škrabek, na barvy zabírají speciální utěrky napuštěny čistícím roztokem, výsledek pak dokončujeme obyčejným lihem a hadrem. Některé barvy jsou do podkladu zažrané tolik, že holt vyčistit nejdou. I tak je po pár minutách vidět znatelný posun k lepšímu.
Posprejovaná vrata budovy střední školy jsou hned vedle, a tak se vrháme i na ně. Postup se nemění. Po několika chvílích čištění se u nás zastavuje správce budovy a my musíme vysvětlovat, že nejsme vandalové, kteří dveře posprejovali, ale že se nápis naopak snažíme sundat. Trochu se diví. Asi není zvyklý, že by někdo čistil cizí majetek jen tak, zdarma. Nakonec nám děkuje.
Po vyčištění tagu se jdeme projít dál po parku. Cestou strháváme další samolepky a pokud narazíme na nějaký nevyhozený odpadek, sbíráme ho do pytle, který jsme si vzali. Nutno podotknout, že mnoho velkých odpadků se na Petříně v době naší návštěvy nevyskytovalo – buďto je před námi vysbírali nějací jiní dobrodinci, nebo se o park někdo dobře stará. S Honzou se člověk nenudí, co krok, to vtip. Čas plyne a náš odpadkový pytel se plní.
V civilním životě, když Honza sundá svůj „superhrdinský oblek“ zlepšovače Prahy – gumové rukavice – a zrovna nečistí posprejované město, nesbírá odpadky nebo něco neopravuje, je studentem Dějin umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (stejný ročník s ním navštěvuje i Michal Horáček), rekreačním fotografem a zaměstnancem jedné pražské galerie. V návaznosti na Honzovu fotosérii „Praha Prabídná“, ve které upozorňoval na nevzhledná, často až ostudná místa vyskytující se v našem hlavním městě, si, tehdy ještě se svým kolegou a spoluzakladatelem projektu Patrikem, řekli, proč na problémy jen ukazovat, když s nimi jde i něco dělat. Tak vznikla iniciativa Lepší město.
Honza zlepšuje město sám s naprostou samozřejmostí a prostřednictvím příspěvků na sociálních sítích se k tomu snaží motivovat i ostatní. Aktivní je na Instagramu, Facebooku a před nedávnem pro svoji iniciativu založil i účet na TikToku, kde počty zhlédnutí krátkých videí, i k jeho vlastnímu údivu, naprosto předčují ostatní platformy. Nejúspěšnější příspěvky mají i 300 tisíc zhlédnutí a počet sledujících přesahuje 20 tisíc. Ke konci naší odpolední aktivity jsme s Honzou ještě poseděli, abych se ho v klidu doptal na pár otázek.
S takovými čísly, to už jsi v podstatě influncer… Vím, že jsi iniciativu nezakládal s primární motivací výdělku, ale když nyní vidíš takový zájem, přemýšlel jsi i nad nějakou komercializací svého projektu? Ozývají se ti firmy s nabídkami spolupráce?
Primární myšlenka vždycky bude zlepšovat veřejný prostor kolem sebe. Pokud rostou čísla na sociálních sítích, utvrzuje mě to v tom, že to lidi zajímá a záleží jim na zlepšení okolí. Taková energie mě pak pohání dál… Samozřejmě, že pokud se vám začne na sociálních sítích dařit, všimnou si toho i firmy a různé subjekty, které by se skrze vás rádi zviditelnily. V takovém případě je ale důležité, pokud projekt nechcete úplně zahodit, rozlišovat, kdo vám chce pomoct a kdo se chce opravdu jen zviditelnit. Pokud s nějakou firmou navazuji spolupráci, vždycky se snažím o to, aby jejich vliv směřoval ke zlepšování města.
Skrze svoji aktivitu jsi musel do problematiky pořádku ve veřejném prostoru proniknout i nějak víc. Co vnímáš jako hlavní problémy u nás v České republice?
Jasně, asi by mohly být přísnější pokuty a postihy za ničení veřejného majetku. Otázka ale je, jestli by to něco doopravdy změnilo. Přijde mi, že by to pro vandaly byla jen o něco větší výzva. Pokud jsem nějaké místo odstranil od graffiti a samolepek, většinou už se tam potom nikdy neobjevily… Možná by stačil kvalitnější antigraffiti program pro jednotlivé městské části. Bylo by skvělé, kdyby si téma veřejného prostoru a jeho kultivace vzala nějaká politická strana do programu a dělala tomu větší osvětu, ale nemyslím si, že je to úplně „žhavé“ téma pro voliče.
Na sociálních sítích se kromě nespočtu pochvalných komentářů často vyskytují i takové, které ti vyčítají, že „ničíš kulturu“. Že graffiti, samolepky a tagy k městu patří a neměl bys je likvidovat. Jaký na to máš názor?
Když jdeš po ulici a uvidíš na ceduli samolepku, která je reklamou na cokoliv, asi si neřekneš, že je to součástí kultury. To samé u graffiti nebo tagu, který je načmáraný na zdi… Taky si neřekneš, že je to věc, která by tu měla být a zanechává nějaký kulturní zážitek. A to je to, co se já snažím odstraňovat, nesmyslné samolepky, čmáranice na zastávkách a výlohách… To opravdu k městu nepatří.
Samozřejmě kvalitně ucelené graffiti, které se objevují na legálních plochách, se mi líbí a nedovolil bych si s nimi něco dělat.
A na závěr… Kde vidíš Lepší město v budoucnu? Máš s projektem nějaké další konkrétní ambice?
Konkrétní ambice je ukazovat lidem, že spousta věcí je snadných a dají se jednoduše zlepšit. A nezabere to ani tolik času a úsilí. Byl bych rád, kdyby se k iniciativě stále přidávali lidi, kterým není lhostejné jejich okolí. Lidi, kteří svůj čas věnují ke kultivaci veřejného prostoru, nejen pro sebe, ale i pro ostatní. Potěšující by pro mě také bylo, kdybych přispěl k tomu, že lidem nebude připadat divné zvednout cestou do práce odpadek.
foto: Ondřej Kubeš
