Kde domov můj. Seriál o cizincích žijících v České republice, jasně, stručně a upřímně.
Bylo, nebylo. Za sedmero horami a sedmero řekami ležela stověžatá Praha. I tak, by se nadneseně dal nazvat příběh Any Kulić. Ana je jedna z mnoha lidí, jejichž rodina musela díky válce opustit svou rodnou zemi a nalézt nový domov v České republice. Jaký je hlavní rozdíl mezi Čechy a Chorvaty? A co je dobré v Chorvatsku navštívit?
Jak by ses nám představila?
Jmenuji se Ana Kulić. Je mi 16 let a studuji fotografii v Praze. Ráda fotím architekturu a lidi. Narodila jsem se tu, ale mám po rodičích chorvatské občanství.
Z Chorvatska do Česka? Kdy, jak a proč?
Moje rodina žila v Sarajevu a když v roce 1992 začala občanská válka, můj táta i strejda museli nastoupit na vojnu. Máma a moji dva bratři se z obklíčeného Sarajeva dostali díky humanitární organizaci letadlem do Bělehradu. Zařídili si doklady a autobusem se dostali do Slovinska kde máme příbuzné. Zůstali tam 3 měsíce, poté odjeli do Makarsky, kde máme dodnes dům. Máma chtěla v Makarsky počkat, než se tátovi a strejdovi podaří za nimi přijet. Strejda se dostal do vojenské nemocnice ve Splitu, kvůli zranění. Setkal se s mojí mámou úplnou náhodou. V tu dobu pracovala u humanitární organizace, starala se o bratry a strejdu skoro rok. Když skončila válka, setkali se po 4 letech znovu s tátou. Rozhodli se že odjedou, vzhledem k politické situaci. Táta kvůli vízu nemohl odjet s nimi, proto musel zůstat v Srbsku ještě týden. V březnu 1997 odcestovali vlakem do Česka. Začínali od nuly. Za jeden den si máma sehnala práci a byt. Po týdnu přijel táta. Bráchové začali chodit na českou základní školu, bylo jim tehdy 9 a 10 let, máma si postupem času sehnala lepší práci jako účetní. Kdybych se jí na to, co se stalo zeptala dnes, řekla by mi že by nic nezměnila. Jsme v Česku šťastní a je to náš domov už 20 let.
V čem máš raději Česko a v čem Chorvatsko?
Přijde mi, že v Česku jsou lepší lidi. Hlavně v Praze je hodně typů lidí, jsou individuální. A Chorvatsko? jednoznačně moře.
Co ti vadí na Češích a co na Chorvatech?
Neznám všechny, ale většina Čechů mi připadá negativních, ale poznala jsem tu i lidi, který mi vším sedli a jsou super. Chorvati a celkově lidi z jihu jsou strašně hluční, to mi trochu vadí.
Jak bys charakterizovala typického Čecha?
Takový otázky nemám ráda, protože nerada házím lidi do jednoho pytle, ale když bych měla říct co si představím pod tím, když mi někdo řekne slovo Čech, tak si představím řízky na cestu a koblihy, to vše nejlépe v igelitce.
A Chorvata?
Temperamentní a dost urážliví. Jak už jsem řekla tak i hluční. Hodně.
Setkala ses s narážkami na svoji národnost?
Jelikož se bavím s lidma, který tohle nedělaj, se to nestává moc často. Co si pamatuji, že mi bylo nepříjemný, byl první stupeň na základce. Měla jsem třídní učitelku, který hrozně vadilo, že jsem jako jediná ze třídy neuměla perfektně česky (moji rodiče neuměli ještě plynule česky, proto jsem doma byla zvyklá spíš na chorvatštinu). Zhoršovala mi známky a když jsem měla s někým nebo s něčím problém, odmítala to řešit. Nejdřív jsem si to brala hodně osobně, ale čím jsem byla starší, tím víc mi byla jedno. Občas mě někdo nazval imigrantkou nebo něco podobnýho, ale to jsem nikdy nebrala vážně.
Proč by měli jet Češi do Chorvatska? Co by tam měli vidět/zkusit?
Už tam vůbec nejezděte, Čechů tam máme dost. Měli by vidět větší města v Chorvatsku, přesněji spíš centrum (přístavy a pláže). Radila bych zkusit hlavně jídlo (mé oblíbené) čevabčiči a balkánský sýr.
foto & rozhovor:
Kristýna Mergeščíková
