Na první pohled zní francouzština a angličtina jako dva naprosto odlišné jazyky, přesto mají mnoho společného, zejména slovní zásobu a gramatiku. Nyní se můžete dozvědět, v jakých základních aspektech se tyto dva jazyky však nejvíce liší.
1. Pořadí přídavných jmen
Ve francouzštině přídavná jména zpravidla následují podstatné jméno, zatímco v angličtině se nacházejí před ním. Existují sice výjimky, ale těch je velmi málo, většinou se jedná o přídavná jména, která mají hodnotící charakter (například hezký, apod.). Pro příklad si můžeme uvést slovní spojení moderní město. Zatímco v angličtině jej přeložíme jako „a modern city“, ve francouzštině bude tento výraz přeložen jako „une ville moderne“
2. Členy pro ženský a mužský rod
Ve francouzském jazyce mají všechna podstatná jména stejně jako v angličtině člen určitý a neurčitý, nicméně francouzština navíc odlišuje rod ženský a mužský. Výše zmíněný výraz můžeme tedy přeložit do angličtiny v závislosti na kontextu jako „a city“ nebo „the city“ a do francouzštiny jako „une ville“ nebo „la ville“. Pokud bychom však hovořili o vesnici, která je ve francouzském jazyce mužského rodu, použili bychom výraz „unvillage“ či „le village“.
3. Tvary sloves pro jiné osoby
Zatímco v angličtině mají všechna slovesa stejný tvar a liší se pouze pro 3. osobu jednotného čísla (až na výjimky), francouzština používá pro každou osobu jiný slovesný tvar, což je také jedním z důvodů, proč je francouzština pro mnoho lidí obtížnější a také bývá příčinou častých chyb v překladech. Pro příklad si můžeme uvést sloveso přijít. V angličtině použijeme pro všechny osoby „come“ a pouze v třetí osobě (he/she) „comes“. Ve francouzštině se ale setkáme s několika tvary: „Je viens, tu viens, il vient, nous vennons, vous venez, ilsviennent“.
Tip: Pokud nejste zkušení lingvisté, raději se do cizojazyčných textů nepouštějte a přenechte práci zkušeným lingvistům, kteří si s jazykovými chytáky hravě poradí. Stejně tak můžete využít odborných služeb pro překlady francouzštiny.
4. Vyjádření záporu
Místo toho, aby francouzština pro sloveso v negativním tvaru použila pouze jedno pomocné slovíčko jako angličtina, vyjadřuje zápor hned dvěma výrazy. Vezme-li si výše uvedené sloveso „come“, zápor vytvoříme pomocným slovesem dont a dostaneme výraz například „I dont come“. Ve francouzštině stejnou větu však řekneme slovy „Je ne viens pas“.
Článek je reklamní sdělení
