Člověk jehož život spočíval hlavně v psaní knih, pití alkoholu a milování žen, napsal za svůj život nespočet děl, která dokonale vystihovala život obyčejných lidí. Řeč je pochopitelně o spisovateli, který se jmenoval Charles Bukowski. Autor, kterého můžete vidět na fotkách, kde má v jedné ruce flašku piva a v druhé cigaretu, bývá často považován za kontroverzního, právě kvůli svému stylu psaní a neslušném slovníku. A právě o tomto skromném muži, kterému ke spokojenosti stačilo málo, si můžete přečíst sedm pozoruhodných faktů a zajímavostí.
Problémy kvůli rodné zemi
Je všeobecně známo, že Henry Charles Bukowski se narodil v Německu, a to konkrétně ve městě Andernach. Když se s rodiči v roce 1923 přestěhoval do Spojených států amerických, usadili se v Baltimoru. O pár let později se však opět přestěhovali, a to tentokrát do Los Angeles, kde Charles navštěvoval i místní školu. Bohužel musel Bukowski ve škole často snášet šikanu od svých spolužáků. Ti mu dávali zabrat hlavně kvůli jeho výraznému německému přízvuku, který ho doprovázel téměř celý život. Na samotném začátku druhé světové války měl Bukowski, jako spousta dalších Němců–Američanů, problémy kvůli jejich rodné zemi. Většina z nich byla často osočována ze špionáže a neloajálnosti vůči Americe, a právě z toho byl Charles Bukowski v roce 1944 podezírán a zatčen. Naštěstí se vše vysvětlilo a Charlese brzo pustili na svobodu.
Pošťák
Bukowski pracoval několik let na poště jako obyčejný pošťák. Ostatně dost o tom napsal ve svém známém románu “Poštovní úřad”, kde často popisoval, jak svou práci nenávidí. Charles Bukowski tvrdil, že po několika letech z poštovního úřadu sám odešel, ale pravdou je, že ho z pošty jednoduše vyhodili. A to z prostého důvodu. Charles totiž několikrát do práce prostě nepřišel. Většinou se mu nechtělo a mnohem radši se opil, nebo se jen tak válel. Jeho šéf, kterého taktéž nesnášel, mu za pozdní příchody a absence uděloval důtky a občas i snížil plat. Ale to Bukowskiho nikdy nějak netrápilo.
Láska k alkoholu
“Alkohol je asi jedna z největších věcí, které se kdy na zemi zrodily – kromě mě. Alkohol mi dovoluje být tím hrdinou, který si vykračuje prostorem a časem a provádí všechno, po čem touží. Takže ho mám rád.” Jeden ze známějších citátů onoho autora jen dokazuje, jak moc měl Charles Bukowski rád alkohol. První zkušenosti s opileckými excesy měl již v útlém věku a od té doby neustále pil. On sám vždy říkal, že chlast je jeho jedinou pravou a celoživotní láskou. V jeho autobiografických dílech byl alkohol nespočetněkrát zmiňován a nejednou psal své výtvory pod vlivem. Tak se mu prý psalo ze všeho nejlíp.
“Jen nemám rád lidi.”
Existuje jakési všeobecné klišé, o tom, že většina spisovatelů či básníků byla asociálních, tedy drželi se od lidí v ústraní, co nejdál to šlo. Charles Bukowski tak trochu nebyl výjimkou. Při otázce v jednom rozhovoru, zda si o sobě on sám myslí, že je asociál, odpověděl: “Ne, asociál nejsem, jen nemám rád lidi.” Bukowski taktéž o sobě tvrdil, že se mu píše nejlíp samotnému s flaškou bourbonu nebo vína, podle něj toho víc k psaní nepotřeboval. Dovolím si zde uvést další Henryho citát, u kterého si myslím, že dokonale vystihuje jeho postoj vůči lidské rase: “Nejlepší člověk je ten, který mě obdaří svou nepřítomností.”
Milovník koček
Není rozhodně žádným tajemstvím, že Charles Bukowski byl vášnivým milovníkem koček. Sepsal o nich i knihu s názvem “O kočkách”, kde detailně popisuje svou lásku k nim. Je to snad jeden z mála jeho výtvorů, kde ukazuje svou “měkkou” stránku. Bukowski kočky vylíčil doslova jako “krásné ďábly”, kteří vzbuzují obdiv a respekt. Takže taková kniha je pro člověka, co má rád kočky, jako dělaná. I on sám měl kočku, které dal jméno Minx a za nic na světě by ji nevyměnil.
Schwarzenegger
Kromě toho, že Bukowski moc rád konzumoval alkohol, tak se taky moc rád účastnil různých večírků, kde pochopitelně musely být chlastu mraky. Charles byl na takové klasické večírky zván neustále, ale čím víc byl starší, tím se jich účastnil méně. Důležitý byl jeden večírek v létě roku 1983. Bylo to v době, kdy už byl Bukowski celkem dost slavný, takže není divu, že byl zván na party, kde jste mohli potkat skutečnou hollywoodskou smetánku.
Jak jsem již uvedl, bylo léto a psal se rok 1983, hollywoodský večírek plný filmových hvězd, scénáristů, režisérů a spisovatelů. Spisovatel pokojně seděl u stolu, rozhlížel se kolem a pil svoje již několikáté pivo. Najednou si všiml chlapíka velkého vzrůstu s krásnou ženou po svém boku. Charles se zamračil, vstal od stolu a kráčel si to směrem k chlapíkovi. Když byl u něj, podíval se mu do očí a spustil: “Ty blbečku! Co si o sobě vůbec myslíš s tím svým debilním tlustým doutníkem? Na tobě není vůbec nic výjimečnýho jenom proto, že točíš ty svoje ubohý filmečky.” Najednou všichni ztichly a soustředily pozornost na ty dva. Chlapík, kterému Bukowski právě nadával, zachoval chladnou hlavu, zašklebil se a odešel. Mužem, který si právě vyslechl tvrdou kritiku, byl Arnold Schwarzenegger.
Na sklonku života
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se začal Bukowskiho zdravotní stav výrazně zhoršovat. Někdy v roce 1988 zjistil, že má tuberkulózu, ze které se naštěstí díky antibiotikům uzdravil. Nicméně Charles už stárnul. Už nestál o večírky a vlastně už tolik netoužil ani po alkoholu. Jediné co chtěl, byl klid. Bohužel o pár let později, konkrétně v roce 1993, Charles onemocněl leukémií. Účastnil se chemoterapií, které mu dočasně pomáhaly. Ale nic netrvá věčně. Henry Charles Bukowski umírá 9. března roku 1944 ve věku 73 let. Odchází velká legenda, která se nikdy legendou necítila. Když se po jeho smrti ptala média několika tehdejších autorů, jaký Charles Bukowski skutečně byl, jeden z nich bez váhaní odpověděl: “Charlese bych popsal asi jako chlapa silné postavy s neupraveným vzhledem. Častokrát hodně arogantního a věčně opilého.”
