Krupobití, výpadky proudu nebo méně návštěvníků, než si asi pořadatelé představovali… I tak ale první ročník Prague Metronome Festivalu může hrdě soupeřit s už zaběhnutými českými festivaly, protože to prostě stručně a jednoduše bylo sakra dobrý!
1.den!
Celý festival začal vystoupením Barbory ”Nafrněné” Polákové, které krupobití rozbilo stage s několika nástroji, takže začala se zpožděním, s improvizovaným setem, ale hlavně s dobrou náladou, kterou přenesla i na všechny pod pódiem. Tím tak městský festival odstarovala nečekaně punkově v blátě, kterým se všichni museli prodírat k hlavnímu pódiu, kde každou chvíli měla vystoupit i pořádně energická holka z Londýna – Ella Eyre.
Ta sice vystoupila na čas, ale rovnou s dvěma výpadky proudu, což přivodilo mírné pobavení, kdy si Ella myslela, že stále zpívá, stále k tomu tančila po celém pódiu až k pádu na kolena před kytaristu, se kterým si zahrála na trochu rocku. Ella Eyre, ačkoliv hlavně tanečně popová zpěvačka (hlas z hitu Waiting All Night od Rudimental) dokázala skvěle všechny připravit na další britský hvězdy.
Těmi byla indie rocková kapela The Kooks z Brightonu, jejíž frontman vypadal pořádně sjetě (zvlášť, když ho kamery přiblížili na dvě velký obrazovky podél pódia), ale zazpíval a společně s kapelou i zahrál pořádnej hodinovej set, který byl ale jen předehrou před hvězdou večera, která v zápětí následovala – Iggy Pop.
Než ale přišel na scénu Iggy Pop, tak jste si mohli vybrat. Buď vystoupení Richarda Müllera, nějaká z klubových stagí a nebo se pořádně najíst! A že bylo z čeho vybírat. Belgický hranolky, burgry, vegan jídlo, americký hot dog nebo fish & chips a spousta dalšího jídla, které se dalo zapít velkým výběrem barů a stánků, jakým byly stánky Aperolu, Carlingu, velký stany s pivem a další… Na festival obrovská nabídka, které nešlo odolat.
To už ale po devátý začínala hvězda, na kterou všichni čekali. Celé prostranství před hlavní stagí se přeneslo do sedmdesátek, kdy tenhle chlap začínal. Nebyl jím nikdo jiný než Iggy Pop. A přišel přesně tak, jak ho znáte. Svlečený do půl těla, se zvláštními pózami, který byste u jiných hejtili, ale u Iggyho zbožňujete, nadrženou náladou, kdy ojížděl všechno, co mu padlo do ruky, a s rebélií v srdci, kdy se nebál hned u druhýho songu přijít k fanouškům pod pódium, podepsat jen tak random někomu vinyl nebo házet se stojanem k mikrofonu.
Jestli někdy zažít pořádný pogo s příchutí sedmdesátek a s legendou na pódiu, tak jedině s Iggy Popem. Ten bohužel musel skončit o dva songy dřív kvůli průtrži mračen. I tak ale odehrál pár songů i v dešti, což celému vystoupení dodalo ještě větší rozměr a bylo skvělou tečkou za prvním dnem festivalu.
No, tečkou… Jen pro ty, co nechtěli jet domů nočkou. Festival totiž probíhal až do ranních hodin, kdy překvapila česká elektroswingová kapela Mydy Rabycad se svou show, která pořádně roztančila celý prostor Moon Stage. Rada pro všechny – Mydy Rabycad si zapamutejte, jelikož o ní nejspíš ještě hodně uslyšíme. Přece jen to je kapela, která dva dny před Metronomem zahrála i na legendárním britském festivalu Glastonbury.
2.den!
S CZECHMAGEM jsme stihli jen dva interprety. Naštěstí dva interprety, kteří za to fakt stáli. O půl osmé začali Crystal Fighters. Britsko-španělská kapela, která i za denního světla roztančila tisíce lidí pod hlavním pódiem. Sice byla kapela možná až moc sluníčková, roznášející lásku do všech koutů světa, ale byla nesmírně příjemná a pobavila. A pokud jsem správně viděl, tak si i něco na pódiu zapálila. Jestli šlo o pouhý tabák nebo trávu se už nedozvíme. Ale minimálně to mělo skvělý účinek.
Po nich ale už na pódium přišli Foals. Kapela, jež hrála na hlavním pódiu festivalu v Glastonbury. Kapela, o níž všichni kolem mě říkali, že je spíš uspávací, dokázala naopak všechny pořádně rozeskákat.
Jasně, první songy z dřívější tvorby byly více melancholické, ale poté přišlo na řadu nové album a totální rockový nářez, kdy začali všichni v předních řadách šílet a frontman Yannis Phillippakis tomu dopomohl hraním před pódiem i kontaktem s diváky, kdy se nebál skočit přímo do davu. Čímž tak trochu symbolicky uzavřel letošní první ročník akce s názvem Prague Metronome Festival.
Pokud mám shrnout celé dva dny, tak jsem byl opravdu překvapený, jak moc se festival povedl i přes nepřízeň hlavně sobotního počasí. Skvělá nálada, skvělý kapely, skvělý jídlo a pití a navíc skvělá lokace, díky níž jste ze Stromovky byli hned zpátky doma. Jediný výraznější přešlap je závádějící jméno festivalu, kdy si většina (včetně mě) ze začátku myslela, že festival bude u Stalina. A pak můj menší poznatek, možná poněkud dětinský. Škoda, že se k festivalu nepřipojila horská dráha nebo ruský kolo, které stály za branami festivalu. I tak se už ale těším na další ročník a doufám, že pořadatelé přivezou stejně dobrý nebo i lepší kapely než letos.
