I letos se nám poštěstilo zavítat na jeden z největších festivalů Evropy – Balaton Sound. Letošní ročník byl opravdu speciální, jelikož dokonce překonal rekord v návštěvnosti z roku 2016. Během pěti dnů se zde vystřídalo neuvěřitelných 165 000 lidí – jen o pár tisíc méně, než je například celé obyvatelstvo Plzně. Nejvíce lidí v jeden den pak přišlo v sobotu, a to 40 000.
Středa
Není se čemu divit. Line-up byl nabitější než kdy dříve, a proto se naše výprava nemohla dočkat hned prvního dne, kde byli největším tahákem belgičtí DJs Dimitri Vegas & Like Mike. Nejdřív nás ale čekala náročná osmihodinová cesta autem přes Slovensko, která však díky poslechu umělců, kteří na nás později na stagích čekali, uběhla jako voda. Oceňujeme i absenci kolon či zdlouhavého čekání u pokladen, páska nám byla vydána v rámci deseti minut a my se mohli kvapem ubytovat a sprintovat směr stage, kde dav zrovna rozehříval miláček nejen švédských fanynek Alesso. Ten se svou show nezklamal, dokonce nás příjemně překvapil, jelikož jsme s jeho sety nebyli tolik obeznámeni. Po něm již nastoupili Dmitri Vegas & Like Mike s impozantní show. Nejvíce se nám vryla do paměti čerstvá hitovka, kde jim hostuje Wiz Khalifa – When I Grow Up. Všichni zuřivě tančili a křičeli do rytmu tónů vycházejících z reproduktorů – asi jim nedošlo, že si mají uschovat nějakou energii na další večery. My na to mysleli až do chvíle, když jsme o hodinu a něco později došli do Jägemeister arény (stage v obřím, ale opravdu obřím stanu), kde za pulty nastoupil Američan Carnage. Ten se s námi opravdu nemazlil a modřiny, které nám po zuřivém moshpitu zbyly po celém těle, už snad nikdy nezmizí…
Čtvrtek
Co je na Balatonu velmi příjemné, že když se vracíte z prohýřené noci už za světla a nechce se vám do prohřátého stanu, můžete si vzít deku na pláž a celý den zde hibernovat, koupat se a rozdýchávat divočinu předešlé noci. To jsme také přesně udělali, a proto nám druhý den uběhl jako voda. Večerní program okořenil dávkou rapu matador ze stáje Taylor Gang – Ty Dolla Sign. Jeho show byla energická a diváci se rozhodně nenudili. Po něm nastupoval Jonas Blue, kterého jsme bohužel neznali, a tak jsme využili čas na rychlé alkoholické posílení v podobě všemi milované i nenáviděné lahve tuzemského Božkova aka Boženky aka Bóži. To se nám ale vyplatilo, jelikož v deset hodin na stage nastupovali miláčkové davů, The Chainsmokers. Jelikož jsme věděli, že budou hlavně útočit na dívčí srdce, čekali jsme mírnější, ne tak divoký set. Byli jsme ovšem rychle vyvedeni z omylu, jelikož nastoupili s tvrdšími, zvučnějšími písněmi, než normálně hrají, a dav z toho byl naprosto ve varu. Po jejich setu, ostatně jako pokaždé, když daný den dohraje headliner, následoval monumentální ohňostroj, což je dle našeho názoru stále asi jedna z nejkrásnějších věcí, které lidstvo kdy vymyslelo. Hned po bidetech. V noci nás pak potěšil svojí úžasnou show Eric Prydz, který roztančil celý Jägemeister stan a jeho okolí. Hle… ono už je ráno, tak vzhůru dospávat směr pláž.
Pátek
Balaton má jednu speciální vlastnost, v této zaslíbené krajině neexistuje kocovina. Když pocítíte jen náznak bolehlavu, skočíte do vody a všechny strasti a bolesti jsou ty tam. Proto jsme i další festivalový den strávili u jezera koupáním, válením se na ručníku a hlavně pozorováním pohledných návštěvnic, kterých zde opravdu není pomálu. Ještě jsem si ani pořádně nepromnul oči a už mne kolega nahání, že musíme opět k autu na alkoobčerstvení, protože jsme měli na půl devátou domluvené rande s velmi jedinečnou ženou. Někteří účastníci naší výpravy ji později označovali jmény jako kočička, bohyně či “kámo, mně už ty trenky nikdy neuschnou”. Jednalo se samozřejmě o anglickou zpěvačku jménem Rita Ora. Ta nechala pánské publikum stát s otevřenou pusou a to dámské kričejíc. Když zatančila svůj, dle jejích vlastních slov, “sexy dance”, tak každý ztratil kontrolu nad svým tělem a jen se kochal a pohyboval se do rytmů její hudby. Žerty však stranou, Rita předvedla velmi slušný koncert a my ji dáváme palec nahoru, nejen za její vzhled.
Po ní přišel na řadu další matador DJské světové scény, řekl bych snad i jedno z nejvýraznějších jmen poslední doby, nikdo jiný než mlaďoučký Holanďan Martin Garrix. Ten se blýskl přesně takovou show, jakou od něj každý očekával – skvělou. Nic méně, nic více. Energie sršela vzduchem a celý areál kolem stage byl beznadějně zaplněný. My se takticky vzdálili na blízké obří ruské kolo, abychom si celou scenérii mohli prohlédnout z ptačího pohledu a musím vám říci, ten pohled byl nezapomenutelný. Několik desítek tisíc tancujících hlav, všechny namířené na jednoho člověka na pódiu. Byl to opravdu silný zážitek. Z toho jsme se ale ani nestihli oklepat a těsně před koncem Martinovy show jsme běželi do Jäger stanu na legendu meme scény, člověka, který by mohl založit vysokou školu grimu, člověka, jehož angličtina je tak precizní, že se Shakespeare v hrobě stydí. Je tomu tak, přišli jsme na show Big Shaqa.
Ta měla mít dle programu 45 minut, proto jsem si během dne hledal na YouTube 45 minutovou verzi jeho hitu Man’s Not Hot a přemítal, jak bude show vlastně vypadat. Nakonec nás více než překvapil, jelikož zazpíval hned dvě nové písně z jeho repertoáru, pokusil se o lehkou stand-up show (bohužel mu absolutně nebylo rozumět, ale to byla spíše chyba mikrofonu), zandal novinku Man Don’t Dance a celou show zakončil za masivního skandování právě svou nejpopulárnější písničkou, Man’s Not Hot. Bohužel mu dost docházel dech a občas bylo poznat, že jede na playback, to ale plný stan publika neodradilo od naprostého šílenství. Po tomto zážitku jsme věděli, že nic kulturnějšího už dnes nezažijeme, tak jsme se šli pořádně sundat na Finlandia Stage, která byla přímo na jezeře a poskytovala velmi dobrou vypínací muziku do brzkých ranních hodin.
Sobota
Kromě kola tu byly přítomny i další atrakce – vystřelovací koule a bungee jumping. Nám se bohužel nepodařilo dostat ani na jednu z nich, jeden z mimoredakčních členů naší výpravy však bungee vyzkoušel a říkal, že to bylo podobné, jako kdyby se znovu narodil. Ten večer i poprvé vyzkoušel extázi a tím pádem se tedy prý narodil znovu rovnou dvakrát za jeden den. Čtvrtou noc už jsme byli poměrně rozlámaní, neklopili jsme však hlavu a vyrazili do víru festivalového areálu. Timmyho Trumpeta jsme bohužel zaspali, ale z ověřených zdrojů jsme doslechli, že prý byla jeho show skvělá. Následovaly Australanky Nervo, které zahrály kvalitní tvrdou hudbu, která většinou hrála až v pozdních hodinách v Jäger stanu. Poté nastupovalo duo W&W, jež předvedlo povedený set, nepřišel nám však nijak moc tolik speciální. Pro rozehřátí to ale stačilo víc než dost, jelikož další na řadě byl stařík světového DJingu, padesátiletá legenda David Guetta. Na toho se přišlo podívat nejvíce lidí a díky masivnímu davu bylo naměřeno dokonce lehké zemětřesení. Slyšet hity jako Memories, Without You nebo Titanium byl pro nás splněný sen z našich adolescentních let.
Neděle
Ani jsme se nenadáli a už nás opět zahřály první ranní paprsky. Alou na pláž a spát, poslední noc je před námi a my si ji nenecháme ujít kvůli nedostatku energie. Odpoledne jsme ještě stihli udělat několik rozhovorů s návštěvníky tohoto festivalu, které si budete moci přečíst v samostatném článku. Naposledy jsme se pak vykoupali v osvěžující, balatonské vodě a hurá do sprchy a vyparádit se na večer. Z důvodu nedostatku alko osvěžení jsme ještě museli dojít do obchodu, vzdáleného cca. 20 minut chůze. Po návratu nám přišlo, že už asi nikdy nikam nedojdeme, rychle jsme však nabrali energii a běželi k hlavní stage, kde už na nás na pódiu čekalo slavné duo Axwell & Ingrosso. I z toho důvodu, že milujeme Swedish House Mafia, byla pro nás tato show nezapomenutelná. Když pustili track Don’t You Worry Child a hned na to Wake Me Up od Aviiciho, srdce všech diváků jako by se spojila do jednoho velkého souznění. Po nich naběhl na stage DJ Snake, kterého já osobně až tolik neposlouchám, show jsem si však užil a myslím, že to bylo velmi povedené zakončení headlinerů na hlavní stagi. Za zmínku stojí i Martin Solveig, který těsně před druhou hodinou ranní předvedl velmi energickou a svým způsobem vtipnou show v Jäger stanu.
Ufff, to by bylo, pět dní nonstop party se na vás podepíše, to vám můžeme osobně dosvědčit. Byl to pro nás úžasný zážitek, na který (teda alespoň ty části, které si pamatujeme), budeme vzpomínat ještě dlouho, ne-li do konce života. Po prospané cestě autem domů jsme dorazili do Prahy a byl to pro nás jiný svět. Jak se máme po tak intenzivním zážitku vrátit do normálního života? Některé zkazky však tvrdí, že kdo jednou odjede na Balaton, už se nikdy opravdu nevrátí zpět, takže kdo ví?
foto: Zoran Zwaan
