Rock Opera vypustila do světa další dílo. Tentokrát však lehce odbočila ze své typické rockové linky a pustila se přímo do heavy metalu. Divoké, silné rytmy navíc doplnila o ohňovou show, akrobacii na šálách, break dance nebo pole dance. Novinkou byl ale i žánr. Opera Vymítač je totiž hororem s duchařskou tématikou.
Vymítač je postaven na šumavské legendě vztahující se k malému kostelíku ve Velharticích. Podle místních se na tamním hřbitově konaly v minulosti pohanské rituály a mezi hroby se proháněly nadpřirozené bytosti. Jednou z obětí rituálů byla i mladá dívka, která ve válce přišla o svou lásku. Protože se však nechtěla provdat za přítele onoho zemřelého vojáka, uvrhl na ni muž za pomoci keltské kněžky kletbu a dívku tak posedl ďáblem.
Jak už je ze synopse jasné, jedná se o charizmatický, ale poměrně náročný kousek, a to zejména pro divadelní prkna. Než jsem tedy na divadelní premiéru šla, dost jsem si lámala hlavu, jak se toho autoři ujmou. Jasně, ve filmu mají tvůrci k dispozici speciální efekty, nepřeberné množství prostředí a když si to situace žádá, tak i nějaké to zelené plátno a ateliéry. Navíc co si budeme říkat, postprodukce to zkrátka jistí, takže téměř cokoli, co si vymyslíte, to máte, a tak není zas až tak složité vzkřísit pár těch levitujících oblud a mrskat s nimi čile o zeď pro nějaké to vzrůšo.
Jenže divadlo je jiné. Jedno jeviště, žádné aftery a publikum vám taky nikam nezmizí, abyste si mohli nenápadně připravit propriety na složité scény nebo změny prostředí. Všechno je víc očité a s tím se tedy také musí pracovat.
Už těsně před tím, než představení začalo, a i poslední opozdilci se svými půllitříky se usadili, bylo jasné, že tentokrát se Rock Opera trefila do černého a probudila zvědavost nejen u svých stálých příznivců. Hlediště bylo až na pár výjimek plné.
V úvodu se hudební skladatel Milan Steigerwald chopil slova a uvítal příchozí, přičemž vypíchl i pár známých jmen, mezi nimiž i Ministryni obrany, Karlu Šlechtovou, které poděkoval za podporu a věnoval jí jednu ze svých skladeb.
Pak už tedy nic nebránilo začátku a kapela hrábla do strun. Od prvních tónů bylo vidět, že tentokrát se ponese celý koncept ve tvrdších vodách. Autoři vsadili na kombinaci heavy metalových rytmů, melodického rocku, hard coru a sborového zpěvu, což vytvořilo energický podkres pro taneční choreografie i hlavní sólisty. Právě tam se objevily i známé tváře. Například ústřední postavy vymítače se chopil Kamil Střihavka, tragicky zabitého vojáka Honza Toužimský a jeho dívku si zahrála Žántí.
Hlavního protagonistu scénáristka, Pavla Forest, zajímavě využila. Neodpustila si totiž menší odkaz na Střihavkova slavného Ježíše, což zajistilo velmi sympatickou vsuvku a v podstatě svým umístěním do zhýralecké scény i trojitý vtip.
Jak už jsme avizovali v naší pozvánce, Vymítač od začátku lákal nejen na změnu hudebního stylu a divadelního žánru, ale také na nezvyklé taneční/ akrobatické doprovody.
Kdo by však čekal, že si je Irina Andreeva, jež se chopila režisérské taktovky, nechá pro nějaké takové doplnění hluchých míst, byl by asi docela zklamán. Break dance battle a pole dance kreace využila k vyjádření nejrůznějších emocí, které by se jinak složitě popisovaly.
Pro mě osobně konrétně kombinace break dance a metalu byla dosti překvapivá, ale musím přiznat, že mi to nevadilo, ba dokonce bavilo. Hlavně tedy proto, že nepůsobila uměle, ale promyšleně a s úmyslem provokativního kontrastu.
Pravidelní návštěvníci už asi ví, že pro Rock Operu je typická i ohňová show a ani tentokrát rozhodně nezklamala. Nejen že podpořila démonický feeling, postarala se i o potřebnou tematickou tečku. Metal by zkrátka bez nějakého toho plamínku nebyl metal.
V neposlední řadě nejde opomenout herecké výkony. Nejsilnějším momentem byla z mého diváckého pohledu scéna vymítání ďábla. Kombinace growlingu démona v podobě creepy holčičky, heavy metalového ječáku posedlé dívky a Vymítače byla epická, a to hlavně v zasazení do sborového doprovodu.
Takže pokud vás také hlodá zvědavost a rádi byste viděli exorcistickou operu v akci, rozhodně neváhejte zabrousit na oficiální web a zabookovat si nějaké to místečko.
autor: Kristina Klaudyová
fotografie: Martina Jurasová
