Týdenní hudební festival v Budapešti má za sebou už 25. ročník, na kterém bylo opět přes 450 tisíc návštěvníků a stovky interpretů z více jak 50 zemí světa. Bylo opravdu těžké vybrat ty nejlepší, v podstatě skoro nemožné, ale těchto sedm mi přeci jen utkvělo v paměti nejvíc.
Wiz Khalifa
Pódium se rychle zahaluje do mlhy, ze které začíná za beatů Bake Sale vylézat postava největší hvězdy druhého večera, nejvyhulenějšího týpka v Los Angeles, Wiz Khalify. V bílé košili s postavičkou Pepka námořníka a s úsměvem od ucha k uchu rozjede jednu z největších párty celého festivalu. Hned při Roll Up na jeho povel začnou všichni zapalovat brka, zatímco z pódia se valí už několikametrový nafukovací jointy, které se proženou nad hlavami nás všech.
Všichni skákají, zpívají, užívají si, holky sundavají trička a pivo teče proudem. Wiz Khalifa poprvé ve světové premiéře předvádí Something New, ale určitě všechny překvapí zahraným samplem rockové klasiky Smells Like Teen Spirit od Nirvany, při které to v davu začne ještě víc vřít.
Rudimental
Odpoledne, slunce nad hlavou, teploměr ukazuje přes třicet a na pódium přichází devítičlenná taneční kapela Rudimental, která se pohybuje od drum and bass, přes soul až k popu, aby to vše spojila v jednu solidní letní párty.
Šérují se piva, z vodních pistolí se střílí do všech stran, nad hlavami vlají vlajky, všichni se na sebe usmívají a sborově zpívají. Zejména Feel The Love s několikaminutovým popěvkem: “I Can Feel The Love, Can You Feel It Too?” bez nástrojů, jen s tleskajícíma rukama nad hlavama. To už ale přichází na řadu Sun Comes Up a po hodině a půl dlouhé show s hity jako Waiting All Night nebo Lay It All On Me zábava končí.
Macklemore & Ryan Lewis
Od Macklemore jsem čekal nekonečnou párty, která překoná i tu od Wiz Khalify. Zmýlil jsem se. Ben Raggerty, jak se pravým jménem rapper jmenuje, totiž ukázal, že život není jen jedna velká párty a udělal tak na všechny ještě větší dojem. Devadesáti tisícový dav skandoval se vztyčenými prostředníčky “Fuck Donald Trump”, aby vzápětí sborově odzpíval Same Love na podporu LGBT práv, o kterých se Macklemore rozhovořil několik minut.
Na řadu přišel i song Drug Dealer upozorňující na braní drog, ale pak už konečně přišlo to, na co všichni čekali. Taneční párty začínající s Can’t Hold Us, pokračující přes And We Danced, Glorious a končící s Dance Off, při které si na pódium pozval i dva šťastlivce z davu, kteří celému Szigetu ukázali, jak tančí.
Macklemore & Ryan Lewis dokázali, že si své místo mezi headlinery vysloužili právoplatně. Spojení chytlavých songů, dobré nálady, vtipných projekcí s kočičkami a povídání si s fanoušky (například Macklemorovo překvapení, že si na festival bere někdo nafukovacího píchacího panáka) prostě stálo za to.
Oh Wonder
Bohužel jsem nestihl začátek a strašně mě to mrzí, protože už jen druhá polovina mě doslova dostala. Melancholické duo Oh Wonder z Londýna podpořené kapelou dokázalo navodit až vesmírnou atmosféru. Stačilo jen zavřít oči a nechat své tělo unášet rytmy hitů Technicolour Beat, Lose It nebo novinkou Ultralife, které si velký aplaus zasloužili právoplatně.
Decentně stavená scéna s pár světly a velkými neonovými iniciály OW jen podpořili prožitek hudby, které posílily i krátké promluvy mezi písněmi doprovázené úsměvy od hlavních protagonistů, kteří se za pár let můžou těšit z vedlejší kryté stage až na hlavní pódium.
Hurts
Příkladem Oh Wonder můžou být právě Hurts. Melancholické synthpopové duo, které s novým albem Surrender vystoupilo z alternativních vod, ale stále si zachovalo svou tvář. Zase stačilo jen zavřít oči a jen si užívat tu skvělou hudbu, kterou dvojice dokázala skvěle prodat. Zejména Theo Hutchcraft, který se na první pohled může zdát až slizký, aby si vás po půl hodině dokázal omotat kolem prstů svým charismatem.
Major Lazer
Celou dobu jsem čekal, kdo na hlavním pódiu předčí Wiz Khalifu a nakonec se to předposlední noc povedlo. Největší párty předvedli Major Lazer, jež ukázali, jak vypadá ta správná show. Twerkující tanečnice, plamenomety, velká dávka hitů a Diplovo hecování. Vzduchem tekla vodka, tvořily se moshpity, všichni skákali, tančili, zpívali a právě na Diplův příkaz si sundali trička, zatímco on nad hlavami běhal v zorbingové kouli.
Cashmere Cat
Cashmere Cat je pro mě největší překvapením festivalu. Melacholické rytmy se během okamžiku mění v pořádné beaty prokládané hlasy Seleny Gomez, Ariany Grande, MØ nebo The Weeknda, kteří mu zahostovali v jeho debutovém albu 9. A popravdě svůj set odehrál z většiny právě jen ze své tvorby, což se o ostatních DJs říct nedá. Do toho image stydlivého kluka, zahaleného v péřovce a kšiltovce, z něj dělá adepta na jedno z velkých budoucích jmen taneční eletronické scény. A bude tak už jen otázkou času, kdy nebude hrát jen pro pár lidí od 3h v noci.
