Švédský génius Yung Lean oslavil nedávno 22 let a není vůbec od věci si připomenout jeho nejpovedenější díla. Konkrétně pět nejlepších klipů, které vzešly z dílny tohoto interpreta.
Kritérii pro výběr těchto klipů nejsou views na YouTube, ani oblíbenost skladeb mezi fanoušky a médii, ale nápaditost, zpracování a především originalita. Tu nám Jonatan společně se svojí crew servíroval opravdu ve velkém a díky tomu vzniklo několik jediněčných děl. Mnohdy se autorova originální tvořivost střetávala s nepochopením či nedoceněním a možná i právě díky těmto vlastnostem jsou autorovy klipy tak výjimečné. S postupem času se do autorových klipů promítala daleko více jeho osobní pojetí kreativity a fanoušci tak mohli v mnohých audiovizuálech hledat příběhy, skryté smysly apod. Sestavení pěti nejlepších klipů tak bylo velice obtížné.
5. Ghostrider
Tento audiovizuální kousek vyšel na YouTube neočekávaně ke konci roku 2015, necelý týden po úspěšném bangeru “Hoover”. Právě proto možná zůstal tak trochu ve stínu tehdejšího “lead tracku” alba Warlord. Bezesporu mohl mnoho fanoušků minout také z toho důvodu, že se nenachází na oficiálním kanálu švédského interpreta. Ghostrider je jeden, z mnoha (a)typických Sadboys počinů, které tohoto autora po čas jeho kariéry doprovází. Klip si vzal na starost Jonatanův bro Bladee a postaral se o všechny záběry, včetně jejich editace. Proto z klipu doslova srší estetické momenty, které v kombinaci s Woesumovým atmosferickým beatem vytváří hluboký zážitek. Roztřesené noční záběry Miami, palmy, pláž, neony, použití filtrů, zoomování, slow motions… To vše tento klip obsahuje a jen skalní fans ocení takové prosté záběry, jako je např. zachycení vln a v nich se prolínající odlesky světelných lamp nebo záběr na rozteklou žlutou barvu na silnici. Tohle “aesthetic streetvideo” může být pro mnoho posluchačů zvláštní, ovšem pro ryzí fans hnutí sadboys je to do jisté míry estetický skvost.
4. Hoover
Velmi atypický klip k tracku Hoover se stal zároveň prvním zveřejněným singlem k albu Warlord v roce 2015. Po předchozích Leanových počinech tak z ničeho nic přistála divoká trippy smršť, jejíž rave účinek se dokázal zarýt hluboko pod kůži. Jsem si jist, že kdyby se track nedočkal klipu, zážitek z něj bude pouze poloviční. Gudovi hutné basy a ostré snares dokáží samy o sobě vyniknout, ale celková povaha skladby je dotvořena věcně povedeným a špinavým vizuálem. Smysl klipu je klasicky po Leanovsku zahalen do mlhy a každý si v něm musí najít vysvětlení sám. Někdo si může za pointu dosadit ztvárnění autorova psychického stavu a jeho myšlenky, které se utápí v chaosu, špíně a agresi. Podobně by tento klip mohl poskytovat uvítací ceremoniál k albu Warlord, které neslo podobné charakteristiky a dovedlo autora k psychickému rozkolu jeho mysli. Tento klip by tak právě mohl abstraktně poukazovat jednak na povahu alba a taktéž vykreslovat životní kapitolu Leana a Shermana při tvorbě tohoto alba. A že se jednalo o jednu velkou šílenost a hraniční skok motocyklového závodníka, který je málem přivedl až na hřbitov.
3. Red Bottom Sky
Lead track posledního alba “Stranger”, který sklidil ihned po vydání velmi pozitivní ohlasy jak od fanoušků, tak od kritiky. Původně byla nahrána na YouTube verze bez klipu, ten byl natočen až několik týdnů poté, klip má v tento moment přes 4 a půl milionu views. Yung Lean se, podobě jako v případě Miami Ultras, rozhodl oslovit rovnou celý natáčecí štáb, jehož leaderem je režisér Marcus Söderlund. Ten má za sebou několik krátkých filmů/spotů, které se mohou pyšnit vysokou kvalitou zpracování a velmi emotivními záběry. Yung Lean se tak mohl opřít o kvalitní produkci a popustit uzdu své umělecké fantazii. Jak je zvykem, většina záběrů příliš nedává smysl a je v tom dobrém slova smyslu zvláštní. Největším tahákem klipu je bezesporu kontrast. Jonatanova vlastní obdoba zálesáctví v teplákovce značky Ellesse, s konzervou u ohně a nevysvětlitelnou motorovou pilou. Sám se bosý uzavře do truhly před sněhem, aby následně prolezl nějakým magickým kmenem k sídlu z dřívějšího, možná koloniálního, období, kde se usídlilo několik dobově oblečených jedinců. Autor opět vytvořil velmi osobní uměleckou podobu kontrastních zážitků, které jakoby připomínali jeho komplexní zaujatost napříč různými životními směry a obdobími. “I lived a thousand lives, but I’m still searchin'” je asi výstižná věta pro celý audiovizuál, který se bezesporu řadí mezi ty nejpovedenější.
2. Miami Ultras
Jednoznačně jeden z nejvíce nepochopených a umělecky nejhlubších klipů, co kdy platforma YouTube spatřila. Mnoho kontroverzních a na první pohled nesmyslných záběrů dostalo zaslouženě “weird” označení. Smysl tohoto počinu ovšem vyšel najevo až po tom, co The Fader vypustil do světa rozsáhlý rozhovor se samotným autorem o jeho albu Warlord. Až po přečtení tohoto rozhovoru mnohým fanouškům došlo (některým možná i potom ne), o čem klip je a jaké záběry to vlastně ve skutečnosti vidí. Umělecká kreativita autora a jeho smysl pro skrytou pointu tak znovu dostal úplně novou dimenzi. Klip ve stručnosti zachycuje dohru autorova životního období, které se točilo okolo drogové závislosti a momentu, kdy se Jonatanova psychika podlomila. Následně se nervově zhroutil a důsledkem toho se ocitnul v nemocnici. Po propuštění z léčebny byl následně poslán na detoxikaci na chatu v rodném Švédsku, kde byl odříznut od okolního světa, aby opět našel svojí životní rovnováhu. Audiovizuální stránka tohle všechno zachycuje a záběry jsou plné emocí, temnoty a především skrytých metafor a příběhů. Miami Ultras tak je bezesporu nejtemnějším a zároveň nejsilnějším klipem Leanovy kariéry a pro fanoušky i pro autora samotného tak má obrovskou uměleckou i existenční hodnotu.
1. Hurt
Dlouho jsem uvažoval, který z autorových klipů měl největší influence a je svojí existencí nejdůležitější. Odpověď je skladba Hurt, která dorazila na YouTube přesně měsíc před autorovými sedmnáctinami, tedy v roce 2013. K dnešnímu datu nasbírala úctyhodných 14 milionů views a z retrospektivního pohledu se stala odrazovým můstkem Leanovy kariéry. I před tím se mohli fans těšit z autorova pestrého repertoáru. Nicméně právě revoluční skladba Hurt vše nastartovala. Zároveň přišla na svět nová vlna, která oslovila celý svět a definovala nové digitální pojetí umění. Leanův klip se stal také ovšem terčem posměšků, pro svoji tvůrčí odlišnost a bláznivost. Nejsem si zcela jist, zda je vhodné použít slovo “zakladatel”, tak použiji “průkopník”, jelikož Jonatan se skutečně stal průkopníkem nových vizuálních prvků a nově nalezené lásky k Photoshopu. Nově vzniknuvší estetické “vaporwave” období, plné kolážování, glitchování, vrstvení, zrcadlení a mnoha dalších prvků odstartovalo jedno z nejkreativnějších období uplynulé dekády. To obsahovalo výtvory plné všudepřítomných soch, ledových čajů značky Arizona, pokemonů, čínských znaků, vesmírných úkazů, tekoucí vody, nelogických animací, emocionálních výjevů a dalších estetických prvků. Málo kdo si uvědomuje, že Yung Lean v této době zasadil základy mnohým světovým trendům, jako je užívání sirupu na kašel, nošení Casio hodinek nebo bucket hats, tedy těch typických kloboučků, a nebo právě vytváření těchto digitálních koláží. Jedním slovem, fenomén.
