Tak přeci jen nastal zlom a červenec se stal tím měsícem, který letos ojediněle přináší minimum nových projektů. Na rozdíl od nabitého června jsem se tak, vzhledem k okolnostem, rozhodl sepsat pouze trojici těch nejlepších projektů uplynulého měsíce.

Denzel Curry – TA13OO

Až s nečekaně velkou lehkostí servíruje Denzel Curry album, kterým dokazuje, že jeho tvorba není stereotypní záležitostí. Za jeho dredama se totiž skrývá mnoho autorské kreativity a osobitého přístupu, kterým dokáže zaujmout.

Věčně nedoceněný Denzel Curry vydává po 2 letech další plnohodnotné studiové album, nazvané TA13OO aka TABOO. Po velmi vydařeném Imperial z roku 2016 tak přichází další autorův počin, který vychází poměrně neohlášeně a nepromovaně. Právě po předloňském releasu jeho desky se Denzel stáhl mírně do ústraní, aby započal práce na nové desce. Fanoušky potěšil vydáním krátkého experimentálního EP “13“, které sloužilo jako most mezi oběma hlavními projekty. A mimochodem, na tomto albu jsme mohli zastihnout českého beatmakera z Hypno 808, tedy Vae Corteze. Zpět k albu, autorovi se skutečně podařilo celý projekt udržet relativně pod pokličkou a vše pořádně nastartoval až minulý měsíc úvodní track k albu, s názvem Clout Cobain. Ten se nesl v duchu celého alba, kdy se fanoušci nevidomě dočkali i nástinu černobílého klaunského coveru a víceméně i konceptu celého alba, včetně velkého autorova progresu.

TA13OO je velmi originálně rozděleno do tří aktů. První akt: “Light” (4 skladby), druhý akt: “Gray” (5 skladeb) a třetí “Dark” (4 skladby). Velmi neotřelý koncept tří aktů doprovází dokonce i vlastní grafická tématika, která vždy prezentuje jeho povahu. Nicméně během poslechu si moc těchto rozdělení všímat nebudete, každopádně snaha o ozvláštnění se cení. Hostů je na albu pomálu, což ovšem vůbec nevadí, jelikož Denzel chce na této desce prezentovat především sám sebe. A ta nová podoba doznala opravdu velkých progresivních změn. Autor se daleko více pouští do zpívaných poloh a refrénů, jemnějších melodií a osobitějších textů, než tomu bylo dříve. I zvuková složka doznala značných změn a posluchači se tak mohou těšit z mnoha melodických a neagresivních skladeb. Ve výsledku tak Denzel Curry vytvořil bezesporu nejlepší album kariéry. Na něm jsou daleko více upozaděná stará schémata, album srší novými prvky, pohlcujícími atmosferickými beaty a zajímavým konceptem. Každopádně zachována je i ta autorova striktnost, která ho doprovází po čas své kariéry. Musím říci, že možná až nečekaně důrazně a s velkou lehkostí všem Denzel ukázal, že není jen tím dalším trendovým “rave” autorem. Poslech tohoto alba by neměl nikdo minout!


Future – BEASTMODE 2

Future si připsal do sbírky další povedený projekt. Ten navazuje na 3 roky starou spolupráci se zaytovenem a opět dokazuje, jak si tohle duo náramně rozumí.

Po mnoha a mnoha projektech se opět dává dohromady dynamické duo Future x Zaytoven, aby navázali na svůj první společný mixtape z roku 2015. Spojení těchto dvou jmen vždy fungovalo výborně a bez jakýchkoliv problémů. Zaytovenovi jemné pianové trapové beaty, v doprovodu hutných bas, dokáží z Futurea vytáhnout maximum a vytvořit velmi melodické a příjemné skladby. Future tak dokazuje, že už víceméně experimentuje se svojí kariérou a snaží se ji nějak ozvláštnit, jelikož sólovek má tento trapový král na kontě opravdu nespočet. Ty poslední dvě, FUTURE a HNDRXX jsou z roku 2017 a sklidily (tradičně) pozitivní ohlasy. Autor tak pro tento rok nevygeneroval další solo projekt, naopak, střihl si po vzoru Kendricka Lamara režii soundtracku k filmové novince Superfly (viz .červnový rap month).

Asi nemá cenu nějak dlouze album představovat. Beastmode 2 obsahuje celkem 9 skladeb s jediným featuringem, o který se postaral Young ScooterDeska tak ve finálním součtu minut poskytuje příjemnou půlhodinku. A samozřejmě po vzoru mnoha svých předchůdců, je B2 zkrátka ztělesněním tvorby obou autorů. Melodické skladby, spojení jemných pianových tónů a důrazných bas a mnoha dalších prvků, typických pro tohle trapové odvětví. Skladby na sebe příjemně navazují a poslouží jako vhodný prostředek pro uklidnění. Možná by neuškodila trocha ozvláštnění, jelikož se skladby nesou v podobných tóninách. Nakonec je ta půlhodina vlastně dostačující. Pokud se chystáte na dlouhou cestu autem, Beastmode 2 je ideální volbou. Poslouží jako podklad pro příjemnou klidnou cestu, u které chcete vypnout a užít si Zaytovenovy barvité melodie piána a Fjůčrův typický chraplák.


Wiz Khalifa – Rolling Papers 2

Wiz se v moderních trendech vůbec neztrácí jen už zkrátka do svých projektů nepřináší tolik energie a působí dojmem, že jeho rukávy už žádná esa neobsahují.

Wizovu kariéru by bylo snad nemožné zmapovat, vzhledem k jeho rozmanitosti a četné tvořivosti. Osobně si ani netroufám tvrdit, kolik projektů už tento, kouřovou mlhou, zahalený autor vydal. Jeho sólovky ovšem v poslední době poněkud ztrácí šťávu, právě možná už vzhledem k jeho téměř veteránskému statusu. Proto byl Wiz v posledních letech viditelný především díky povedeným kolaboracím, především těch filmových, které mu tu ujmutou megapozornost opět přinesly. Adaptace na trapový sound se Wizovi povedla na jedničku, o tom hovořilo již album Laugh Now, Fly Later. Nicméně ani tohle album neposlalo do světa žádné velké bangery, které by album upevnilo ve vzpomínkách. Reputaci svých nepříliš výrazných projektů se tak rozhodl, tento marihuaně oddaný autor, napravit vydáním nového alba.

Rolling Papers 2 vás zabaví na dlouhou hodinu a půl, díky rozsáhlému tracklistu, který čítá 25 skladeb. Do této rozsáhlé stopáže nacpal autor mnoho hostů, ze kterých zmíním některé nejzajímavější. Jsou to např. Gucci Mane, Swae Lee, Lil Skies nebo Snoop Dog, jakožto zástupci té rapové vlny a pak zmíním několik účastí v podobě autorů jako jsou THEMXXNLIGHT, PARTYNEXDOOR nebo Ty Dolla Sign. Album se nese na rozličných vlnách tvrdého trapu, občasného oldschoolu a zpívaných skladeb. Různorodosti si na albu dopřejete skutečně do maxima i když se koncept snaží přiklánět spíše k těm trapovým moderním vodám. Zmíněný rozsáhlý tracklist je klasicky problémový a pokud si budete chtít pustit album na jeden dlouhý poslech, pravděpodobně vás přestane v polovině bavit. Tedy pokud nejste ti skalní fanoušci. Nicméně si zde svoje oblíbené skladby najdou i občasní posluchači, kteří se chtějí přesvědči o tom, že i přes nesporně bohatou kariéru je Wiz stále dobrým raperem. Jeho album ho totiž prezentuje v té nejlepší podobě, bohužel ta lehkost, se kterou dokáže autor vydat album se začíná trošku projevovat jako docházející šťáva v autorově repertoáru.

Jak jsem nastínil na začátku, tohle je z měsíce červenec pro zahraniční alba vše. Subtropické podmínky zužující naše podnebí by mi stejně asi nedovolilo více napsat… Uvidíme, zda se srpen vrátí do starých kolejí. Začínat se bude na Astroworldu od Travise Scotta. See ya!