I přes relativně dlouhou pauzu uprostřed měsíce se nakonec stal z února neskutečně bohatý měsíc, plný mnoha významných rapových releasů. Nejen ty, ale i mnohé další, jsem se snažil důkladně projíždět, abych se mohl tradičně přihlásit se souhrnem všech zajímavých únorových novinek americké rapové scény. K tomu všemu přikládám playlist TOP 50 skladeb, který jako vždy zaručuje prvotřídní selekci toho nejlepšího, co bylo, nejen v zámoří, v uplynulém měsíci vypuštěno do éteru. Enjoy.
SPOTIFY PLAYLIST ~ TOP 50 MĚSÍCE ÚNOR
Pop Smoke ~ Meet The Woo 2
První vydání Meet The Woo prorazilo autorovi dveře ke slávě, díky naprosto jedinečné a unikátní tvorbě, kterou se Pop Smoke prezentoval. Druhé pokračování přináší vesměs stejnou hudební formuli, jenž opět sází na údernost, kterou přináší autorova tvrdá flow a beaty, říznuté britskými ulicemi. Bohužel, skladby sdílí možná až moc podobnosti a poslech brzy nasákne stereotypem. Meet The Woo 2 je tak počinem, jenž mohl být předchůdcem veliké kariéry, avšak bohužel, vzhledem k autorově smrti, se bude jednat pouze o domněnku.
Když Pop Smoke začátkem února vydával svoji novinku, každý fanoušek moderního rapu byl u vytržení. Oblíbenost tohoto rodáka z New Yorku totiž raketově rostla a každý se těšil na další přísun výrazně osobité tvorby, která má svůj vlastní swag a nemá na scéně obdoby. Smoke měl nakročeno k zářné kariéře, jelikož se mu v pouhých 20 letech dostávalo veliké oblíbenosti i mezi jeho kolegy, o čemž svědčí například i jeho účast na Travisově labelovce Jackboys. Bohužel, málo kdo tušil, že deska za pár týdnů nakonec dostane pochmurný rozměr, jelikož se stala autorovou poslední. V noci 19.2. totiž došlo v autorově domě k loupeži, při které byl Pop Smoke zastřelen maskovanými zločinci, kteří podle všeho záměrně vnikli do autorovy vily, aby jej okradli. A to jest další smutná daň, kterou si americké scéna a tamní kriminalita občas vybere, ale taková už je Amerika.
Autorův poslední počin nabízí celkem 16 skladeb, které doplnili zajímaví, někdy i překvapiví hosté. Patří mezi ně Quavo, Lil Tjay, A Boogie Wit da Hoodie, Fivio Foreign, přičemž v pozdější deluxe verzi desky se objevili také NAV, Gunna a PnB Rock. Samozřejmě, za tvrdými produkcemi, plných úderných bas a kicks, stojí dle očekávání 808 Melo a AXL, jejichž přítomnost doplňují také kupříkladu CashMoney AP nebo Dez Wright. Pop Smoke se na své novince pevně drží zaběhnutých kolejí a servíruje další tvrdou záležitost, ve které vyniká kombinace jeho hlubokého hlasu a tvrdých basových beats. Bohužel, jelikož se všechny skladby odehrávají víceméně podle stejné šablony a loopu, brzy se projevuje jejich jednotvárnost, která je nabourávána jen mírně rozdílným zvukovým zpracováním. Proto si autor připravil pár featuringů, kteří však plní roli oživení zhruba tak na půl. Možná by přišla vhod lepší selekce hostů, jelikož někteří z nich do Popova schématu příliš nezapadají. Suma sumárum, deska funguje relativně úspěšně jako celek, ale pokud by se měl člověk vrátit pro pár oblíbených skladeb, z citelné jednotvárnosti horko těžko rozpozná, které to byly.
Denzel Curry & Kenny Beats ~ Unlocked
Tento krátký projekt je důkazem toho, že i v dnešní době může vzniknout zábavné dílo, které dokáže zaujmout svojí old schoolovou náturou. Denzel Curry tak opět úspěšně dostává svému potenciálu a nadále pracuje na vzdělávání moderní generace rapových fans, kteří díky jeho poctivému příspěvku mohou najít zalíbení i v old schoolově pojatém projektu a uznat tak jeho hodnotu.
Velice zajímavou záležitost si pro tento měsíc připravil Denzel Curry, který se ve veliké formě z uplynulých releasů sešel na jedné desce s oblíbeným producerem mnoha rapperů v USA. Řeč je o Kennym, který je dobře známý pro svoje kopavé, oldschoolově laděné beaty, plné zajímavých a jedinečných samplů. Když se dá tento člověk dohromady s Denzelem Currym, asi jedním z nejprogresivnějších MCs uplynulých let, musí vzejít zkrátka něco kvalitního. Unlocked přitom přišlo z nenadání a bylo ohlášeno pouhý den před oficiálním releasem. Desku ještě k tomu doprovázel zábavný 23 minutový komiksový animák, ve kterém se oba autoři dostali do kresleného světa, ve kterém se snažili ukrást soubory, které obsahovaly všechny skladby na desce, aby tak mohlo dojít k jejich odhalení. Před vydáním ještě oba autoři sehráli fake beef na Twitteru a Instagramu, kde v přímém přenosu Curry Kennethovi zdělil, že s ním jde urovnat spor do studia a přesně tam začíná celý animák. Takže o tom, že si oba autoři proces tvorby užívali, není vůbec pochyb.
Výsledkem jest tracklist o 8 skladbách, který těsně přesahuje rozměr EP a nabízí o něco rozsáhlejší koncept. O tom, že se oba umělci snažili vytvořit maximálně reprezentativní počin, svědčí i absence jakýchkoliv featuringů. O soudržnosti obou autorů a neskutečně pevné chemii mezi nimi svědčí každá skladba na albu. Mnohé z nich jsou přitom doslova napěchované k prasknutí energií, jinak se mohou pyšnit nesmírně kvalitním rapem a chytlavými hudebními podmazy. Unlocked díky Denzelově variabilitě a Kennnyho soundu posbíral notnou dávkou old school feelingu, který je v dnešní době téměř nemožné kvalitně ztvárnit tak, aby zabavil i (ne)náročné moderní fanoušky. Nicméně zde se to daří a z desky sálá obrovská dávka zábavnosti a lehkosti. Asi nemá cenu tento počin detailněji rozebírat, zkrátka se jedná o vysoce kvalitní kolaboraci dvou umělců, jejichž práce se prostě musela někdy střetnout. Výsledkem je zábavná komiksová záležitost s nádechem old schoolu, ve které skvěle vyniká Denzelův charismatický a úderný rap, jenž výborně souzní s Kennyho vytříbenými produkcemi.
Lil Baby ~ My Turn
Lil Babyho čekala další ostrá zkouška relevance, jelikož jeho nová deska ležela pod drobnohledem všech kritiků a fanoušků, kteří po ročním tichu netrpělivě očekávali, s čím se atlantská superstar vytasí. Výsledek zklamání rozhodně nepřinesl a My Turn kráčí ve šlépějích svého předchůdce a opět boduje svoji věrohodností, atmosférou a kvalitním autorovým příspěvkem. Pro účely shrnutí kvality této desky si vypůjčím outro z desky, které se nazývá SOLID.
Hodně dlouho avizovaným a tedy i očekávaným počinem byla Lil Babyho deska „My Turn“, která vychází po dvou letech, od vydání autorova debutového studiového počinu „Street Gosisp“. Lil Baby by se dal, společně s jeho broskim Gunnou, považovat za nejsledovanější hráče nedávného atlantského draftu, kteří svůj potenciál, i díky Thuggerově vlivu, dokázali dotáhnout na nejvyšší příčky scény. Potěšující na tom všem je, že Baby dokáže vyprodukovat solidní věci a nepodléhá ohranému schématu amerického overhypu, který zpravidla přináší spíše budoucí zklamání. Lil Baby je však ostříleným zadákem a svoji cestu si vypracoval sám skrze svoje poctivé mixtejpy, než došlo na vydání podařeného sólo debutu. Z „My Turn“ se tak stává takový test č.2, který má prokázat, zda skutečně je Lil Babyho gigantický status superstar na místě. Zároveň je třeba zmínit autorův komentář k desce, v němž sám sebe na tomto projektu vykresluje jako zcela jiného člověka, který je na cestě k tomu, aby v budoucnu vlastnil vlastní label a My Turn je dalším krokem.
Samozřejmostí, po ročním tichu, je bohatý přísun nového materiálu, jehož minutáž činí přesně 1 hodinu. Ta je rozprostřena do 20 skladeb. Na některých z nich najdeme hned několik áčkových hostů, mezi něž patří dle očekávání Gunna, Thugger dále také Future, Uzi, Lil Wayne, Moneybagg nebo talentovaní 42 Dugg a Rylo Rodriguez. U tohoto projektu nesmím opomenout také přítomnost mnoha hvězdných producers, nejen z Atlanty. Za zvukovou kulisou najdeme namátkou top jména jako ATL Jacob, Murda Beatz, Hit-boy, Tay Keith, Weezy nebo Keanu Beats. Lil Babyho pozice pro vytváření desek je do jisté míry nezáviděníhodná, jelikož na jeho hlavu dopadá veliký tlak. Pravda je však taková, že autor se umí s očekáváním veřejnosti zdatně poprat a vytvořit desku, která bude ryzím ztělesněním jeho tvorby. My Turn nabízí maximální celistvost konceptu a dokonale vybalancovanou poslechovou linii. Po celou dobu poslechu nenajdete skladbu, která by zážitek nabourávala a nějakým způsobem znehodnocovala. Stejně kvalitní je autorův výkon, který se opírá o jeho schopnost vytvořit kvalitní zábavný počin a být při tom maximálně sám sebou a to i na sólových věcech bez hostů. Ve výsledku tak těžko hledat na desce chyby, jelikož je mimořádně ryzím ztělesněním autorovy tvorby a přístupu k music, s lehce potemnělou atmosférou a kvalitními produkcemi, popisující všechny náležitosti života.
Young Nudy ~ Anyways
Nudyho novinka je další pestrobarevnou melodickou procházkou v doprovodu nekonečného tempa houpavých beats, kterou si zamiluje každý fanoušek Playboi Cartiho a Pi’erre Bournea. Autor tak nadále pevně drží štafetu a servíruje fanouškům další zábavnou záležitost, která by konečně mohla scénu donutit dávat Nudymu daleko více props.
Na únorové rozmanitosti se podílel svým novým releasem také Young Nudy. Rodák z Atlanty a bratranec 21 Savagea se přihlásil o slovo v roce 2020 velice brzy a jeho časný release dává naději na podobně bohatý rok, jakým byl 2019. V tomto roce Nudy vydal hned 3 projekty, přičemž za nejpodařenější, lze bez chyby označit kolaborativní počin Sli’merre s bouncovým mistrem Pi’errem Bournem. Anyways je některými weby přitom označováno za „studio debut“, jinými za mixtape, ale vzhledem k rozjíždějící tour, bych se přiklonil spíše k tomu prvnímu.
Celá záležitost přináší celkem 16 skladeb s absencí jakéhokoliv featuringu. Ono přeci jen najít perfektně fitujícího hosta do takové desky, je téměř nemožné a jelikož Carti s Uzim nejsou schopni vydat ani vlastní projekty, těžko lze pro potřeby featuringů hledat další jména. Na rozdíl od trochu monotónního Sli’merre najdeme na tomto projektu daleko rozmanitější hudební složku, která snad ani nedokáže nudit. Projektem se tak rozléhá nekončící cirkus minimalistických hajtkových beats plné zábavných melodií, které sem tam doprovodí údernější záležitosti. Nudy vždy uměl perfektně sladit jeho flow s beaty a troufám si říci, že tady se mu to daří téměř dokonale. Jelikož je celý projekt hlavně o catchy bounce beatech a Nudyho flow, nemá cenu se v Anyways více pitvat. Jedná se prostě o skvěle fungují produkt Bourneovy vlny, na kterou Nudy dříve naskočil, a se kterou se dokonale ztotožnil a sám ji přijal za vlastní.
G Herbo ~ PTSD
G Herbo dokázal na své upřímné a procítěné desce efektivně zkombinovat hluboký storytelling společně se zábavností skladeb. Tu přináší jednak sám autor, ale také koncepčně skvěle fitující featuringy a samozřejmě ryzí trapové produkce, které se podílejí na upřímné a hutné atmosféře tohoto projektu. PTST je je tak jasnou real street shit záležitostí.
Pokud byl únor něčím specifickým, byl to velký počet releasů od uznávaných street artists, mezi něž patří dlouhodobě také například G Herbo. Ten má už slušný street kredit a to především za své realistické a syrové tejpy, které byly vždy maximálně věrohodným ztvárněním amerického street lifeu. Herbův nový projekt PTSD je pojmenován podle psychologického termínu posttraumatické stresové poruchy. Podle slov autora mu byla tato porucha diagnostikována na základě jeho výchovy a všech stresujících událostí, u kterých byl svědkem při svém dospívání v Chicagu. Odtud tedy Herbo nasával hlavní inspiraci pro jeho novinku, která jej vyobrazuje jako výtvor drsných podmínek, ve kterých vyrůstal a díky kterým se stal tím, kým je.
Mnoho tématicky podobných desek se často utápí v monotónnosti, té se chce Herbo vyhnout prostřednictvím ideálního počtu 14 tracků a přítomností spousty hostů. Samozřejmě svojí účast potvrdilo několik chicagských jmen, jako např. Lil Durk, Chance the Rapper, Polo G nebo BJ The Chicago Kid. Tuto skvadru doplňují ještě Lil Uzi, Juice WRLD, A Boogie WDH, 21 Savage a pár dalších. Celá sestava jasně vypovídá o tom, že Herbo chtěl do svého konceptu zabudovat podobně se prezentující umělce a tento tah se mu povedl snad dokonale. Výstižným důkazem je asi nejlepší track skladby, stejnojmenný PTSD, jenž víceméně přesně reflektuje povahu desky. Ta je utopena v melancholii a upřímnosti autorových slov, které jsou nasáklé emocemi. Samozřejmě, asi nikomu v historii se nepovedlo vytvořit desku podobné tématiky, která by dokázala celou dobu poslechu zabavit. Podobně je tomu i zde, ale pokud opomineme několik méně zábavných skladeb, dostaneme konceptuálně pevnou desku, která boduje svým realistickým charakterem, povedenými featuringy a má jasně vyhrazený okruh posluchačů, tedy milovníky pravé rapové street kultury.
Jedním z nejočekávanějších releasů února, který se nakonec přes nabitou nadílku nevešel do mých TOP 5 nejvýraznějších, je i Artist 2.0. Autorem toho počinu je A Boogie Wit Da Hoodie, který se pomalu, ale jistě dostává do popředí talentů, kteří začínají naplno zúročovat svůj potenciál. Jeho rozsáhlá novinka obsahuje celkem 20 kousků, s přispěním mnoha hvězdných jmen, což jen podtrhuje autorův rostoucí status. Najdeme zde proto například Thuggera, DaBabyho, 2x Lil Uziho, Gunnu, Khalida nebo Roddyho Ricche. Samotného autora pak nalezneme v menším progresu, kdy se daleko více pouští do zpěvů, což také koneckonců koresponduje s charakterem desky. Ten je daleko více procítěnější a melodičtější. Bohužel, na desce se nachází relativně dost hluchých míst, což je pro hodinovou desku velká porce příchozí nudy. Některé skladby by tak bylo nejlepší vynechat, protože mnoho z nich v dlouhé poslechové době zapadá do šedě. Artist 2.0 tak přináší menší zklamání, jelikož Boogie na mnoha skladbách prokazuje, že jeho nabytá popularita má logické kořeny, ale jeho přístup k tvorbě zkrátka potřebuje ještě vypilovat. Důkazem je například několik utopených featuringů (Uziho především), které by desku mohly obohatit, ale místo toho jen podléhají stereotypnímu charakteru skladeb.
NBA YoungBoy již je stálicí americké rapové scény a momentálně patří k jedněm z nejstreamovajších tamních MCs. Still Flexin, Still Steppin je autorovou novinkou, kterou otevírá tento rok a přichází tak velice brzy po tom, co se tento rodák z New Orleans v roce 2019 zmohl pouze na jeden release. Vypadá to tedy, že tahanice po soudech jsou fuč a teď už se zase Youngboy soustředí pouze na tvorbu. Ta tedy přináší nový tape, na kterém se nachází 14 skladeb s jediným hostem, tím je Quando Rondo. Je neskutečné, kolik mixtapů má již ve svých 20 letech autor na kontě, nicméně je škoda, že se za jeho projekty neskrývá větší progres. Still Flexin, Still Steppin je tak ve finále dalším typickým autorovým počinem, vykreslující jeho další životní příběhy, v podání beatů, které snad lze označit za YoungBoyvské, jelikož jejich struktura je již pěknou dobu pro tohoto autora specifická. Samotný mixtape se pak potýká s některými neduhy, mezi něž patří (z nějakého důvodu) špatná kvalita soundu nebo až moc citelná podobnost skladeb a jejich stereotypnost. I přes tyto staronové problémy se však stále jedná o dílo hodné pozornosti, ale očekávání by v tomto případě měla být na minimu.
V chaosu 28. února, kdy vyšlo více jak 5 projektů, jsem totálně missnul Scarlxrdův nový projekt, nesoucí název SCARHXURS a dostal jsem se k němu „až“ nevědomky druhý den. Ve skutečnosti dělí tuto novinku od posledního releasu Acuired Taste: Vxl. 1 zhruba dva měsíce. Poslední projekt sklidil relativní úspěch, jelikož byl daleko komornější, než dosavadní autorovy projekty, btw. loni měl Scar venku celkem projekty tři a vzhledem k brzkému releasu SCARHXURS se opět můžeme těšit na bohatý přísun materiálu. Zpět k novému projektu. Ten je daleko údernější než ten poslední a mnohem více urvanější. Scarlxrd tak 2020 začíná více než energicky a trochu se vrací ke svým kořenům, jelikož SCARHXURS je metalové a tvrdé, jako už dlouho žádný autorův release. Trochu se mi chce říci „až moc“, jelikož postupem času se začnou dostavovat bolesti hlavy a organismus jen těžko snese takovou drtivou nálož, ještě ve formě 18 skladeb. Poslech by tak neměl minout rozhodně žádný ze skálních fans, ale i ten by si měl dát po pár minutách pauzu.
Následující trojice se nese v duchu ryzího moderního trapového movementu. Prvním zástupcem tohoto hnutí je Marlo, který se konečně po dvouletém odmlčení přihlásil s novinkou 1st N 3rd. Ta obsahuje bohatý tracklist, na který se dostavili trapoví bohové: Gucci Mane, Thugger, Future, Moneybagg Yo, Young Dolph, Gunna, Lil Baby nebo Blac Youngsta. Asi nejvíce možný trapový výčet hostujících jmen desku značne obohacuje a přispívá k tomu, že je Marlova novinka nadstandardním produktem. Jinak by totiž došlo k tomu, že by se posluchač pravděpodobně po pár skladbách začal nudit. Jak jsem psal u G Herba, málo kdo dokáže vytvořit desku, která svým emočně-trapovým konceptem dokáže 100% zabavit, no, ještě že si Marlo přizval spoustu hostů, jinak by deska byla spíše průměrnou záležitostí. Doporučení opět míří k těm, kteří si libují v ryzím street trapovém vyprávění.
Lil Gotit je už zaběhlou stálicí Atlantského rodiště trapových talentů, který již má za sebou mnoho povedených releasů. Nicméně autorovo jméno stále ne a ne proniknout do vrchní sfér americké scény, kde momentálně sídlí Lil Baby, Gunna a jim podobní. Nicméně menší zlom přinesl povedený projekt Crazy But It’s True z loňského roku, na který navazoval sympatický počin The Real Goat. Superstar Creature je Gotitovou letošní brzkou vlaštovkou a rozehřívačkou. Lil Keedův pokrevní bratr svoje fanoušky potěšil 12 tracky, na kterých se zastavili Young Nudy, Polo G nebo Slimelife Shawty. Abych nezapomněl, na tu nejdůležitější účast, celou záležitost si vzal na starost producent London On Da Track. Jak jsem nastínil, tento mixtape bych považoval spíše za takový warm up, jelikož se jedná o relativně přízemní záležitost, daleko smutnější, než bychom od Gotita očekávali. Superstar Creature bych proto označil spíše za jednorázovou záležitost, která díru do světa neudělá, ale fanoušky potěší.
Projektem Cold Day In Hell se vracíme zpět do Chicaga, jelikož se jedná o release tamního trapového umělce, který si říká Montana Of 300. Ten si podobně, jako spousta jeho kolegů, připravil krátký projekt, konkrétně EP o 6 kouscích, které je vstupní branou a zdviženým ukazovákem pozornosti pro rok 2020. Montana na desku přizval pár neznámých hostů, čímž EP přidává na charakteru nepředvídatelnosti. Důležité v tomto ohledu je zmínění české účasti Vae Corteze z Hypno 808, jehož produkce se dostala na úvodní track, pojmenovaný podle letošního nejlepšího nováčka NBA, Ja Moranta. Sympatické je na tomto EP také to, že hudební složka je různorodá a dokáže svojí originalitou zaujmout, takže se jedná o relativně povedenou jednohubku.
Výčet nových releasů zakončíme rozmanitou trojící. Na úvod je třeba zmínit Baby Gravy 2, za jehož vznikem stojí duo Yung Gravy & bbno$. Tento počin patří k maximálně odlehčeným záležitostem, které se k vaším uším mohou během roku dostat. Proč? Protože Yung Gravy zkrátka bere svoji tvorbu s maximálním nadhledem a dobře si je vědom svého postavení. A právě proto se mu dostává relativně slušné pozornosti, protože fanoušci zkrátka nepotřebují nutně přemítat o těžkostech života a politice. Někdy je třeba vypnout a bezmyšlenkovitě poslouchat music. V tom případě přijde vhod právě Yung Gravy, jehož téměř bezmyšlenkovité lyrics skvěle zapadají do vesmírně cirkusových trapových beats s nádechem osmdesátek. bbno$ se nese na podobné vlně jako jeho kolega, tudíž není třeba váhat a pokud se nacházíte v moodu pro pobavení, tahle bláznivost je pro tento moment jako stvořená.
Z odlehčených vod teď skočíme zpět do pěkně seriózních a ostrých břehů. Druhá polovina Bad Meets Evil – Royce Da 5’9″ vypouští do světa novinku The Allegory. Dle očekávání, se jedná o pure old schoolovou záležitost, kterou si tentokrát vzal autor na starost daleko více důkladněji, než tomu kdy bylo. Jeho účast se nyní totiž rozšířila i do hudebních produkcí a tak nelze toto dílo označit jinak, než za 100 % selfmade produkt. Samozřejmě, najdeme zde několik featuringů, ale ve finále je celá hodina a osm minut (18 skladeb + 4 skity / interludes) především o autorovi. Ten nepochybně patří k jedněm z nejvíc real raperů současnosti, kteří si libují v poctivém old schoolovém charakteru desek. Royce tradičně servíruje nekompromisně poctivou flow a ostré lyrics, které zde hrají výraznou roli a pokud by měl někdo hledat záminku, proč si tuto desku pustit, bude to právě autorův rap. Občasně sice na desce dojde k hluchým místům a některé skladby nezaujmou, ale jinak se jedná o vysoce kvalitní dílo, jehož forma je v dnešní moderních kruzích raritní.
Třetí okénko nás zavede opět na opačný protipól, tentokrát k nejmladšímu účastníkovi únorového Rap Month. Street Bud je teprve 15ti letý mladík z labelu Huncho Records, který v tomto měsíci dropnul svůj debutový projekt Back 2 The Lab. Napůl namixovaný Swae Lee a Lil Yachty tak pod taktovkou svého mentora Quava vydává celkem 14 tracků, kde se objevuje právě Quavo nebo třeba taky Sheck Wes a Quality Control. Nevím co jsem dělal v 15 letech já, ale Street Bud si za klip s Quavem připsal necelých 500 000 views a na Spotify má tato skladba společně s „Ain’t Nuthin“ také kolem 500 000 streamů. Na druhou stranu, měli jsme už na scéně pár podobně časně debutujících interpretů, z hlavy mě napadá třeba debutovka 15 od Bhad Bhabie, která touto deskou debutovala ve svých 15 letech, dalším příkladem může být například Yung Lean nebo nedávná „senzace“ YNW BSlime. Abych se vrátil zpět ke Street Budovi, k mému překvapení, je jeho debutový počin ucházející záležitostí. Jemný 15ti letý hlásek zní v některých tvrdších trapových beatech trochu vtipně, ale ve výsledku je tento mladý debut zdatně ukočírovaným dílem i přes jeho citelnou šablonovitost. Snad si Street Bud najde svojí vlastní kariérní cestu, má totiž našlápnuto víc než dobře. Pokud si tedy chcete povzdechnout nad svým životem, dejte si check Street Budova alba ať víte, co v 15 letech dělají děti v USA.
DALŠÍ ÚNOROVÉ NOVINKY:
Za víc než důležité si považuji připomenout i následující únorové projekty, které svojí kvalitou či velikosti stojí za připomenutí. Začnu těmi povedenými, mezi něž řadím trapový Memphiský masakr 2 od tamního člena ulic, který si říká Duke Deuce. Podobně kvalitně se prezentuje také duo Lil Gnar & Germ se svým počinem Big Bad Gnar Sh*t 2, talentovaný Calboy se svým EP Long Live The Kings nebo D Smoke, se svým sofistikovaným projektem Black Habits, které místy navozuje nostalgii Kendrickových skladeb. Mezi podařené počiny bych dále zařadil také ženské produkty z dílny Princess Nokie, která vydala double kompilaci Everything is Beautiful & Everything Sucks nebo ucházející Talk That Talk od LightSkinKeishy. Po svém rozsáhlém lednovém projektu si Yung Pinch připravil ještě dodatek v podobě 4 skladeb a na podobné vlně aktivity se nese tradičně i Joey Trap, který vydal další EP, tentokrát slabší a méně výrazně STFU. Na vlně průměru se nese například 2 Chainzova kolaborace s T.R.U., Fetty Wapův mixtape Trap & B nebo rutinní záležitosti od $uicideboy$ (Stop Staring At The Shadows) nebo Wize Khalify (It’s Only Weed Bro). Zklamání pak přinesla hvězdně obsazená deska v podání Zaytovena, Lil Yachtyho, Lil Keeda & Lil Gotita, nesoucí název A Team, dále také Young Chopovo EP Young Godfather nebo YFN Lucciho HIStory, Lost Pages.
