Od čtvrtka do neděle, 18. – 21. 8., se nebe nad hradem Křivoklát neprostupně zatáhlo, okolí zaplavila temnota, po nádvoří se pohyboval nespočet detektivů s prsty na spouštích svých revolverů… Dělám si srandu, pouze se počtvrté konal Noir film festival a plátna hrála více než padesáti odstíny šedi.
Měla jsem možnost navštívit čtyři projekce z celého programu a ani jedné nelituji. Selekce filmů je sice kvantitativně poněkud chudší, ale o to je vybírána pečlivěji. Jednotlivé sekce nepřesahují počet tří filmů, ale rozhodně bylo z čeho si vybírat.
I když se jedná o komornější akci, tak se festival pyšní pravděpodobně nejstylovější atmosférou v republice. Možná i trochu díky popudu jeho letošního hosta, san franciského noirového historika a teoretika Eddieho Mullera, který vznik festivalu zasvěcenému “temným filmům” v pět let starém interview se současnými dramaturgy naťukl. Hradní zákoutí mají opravdu výjimečné kouzlo, především o půlnoci, nemluvě o opakovaných návštěvách místních netopýrů na nočních projekcích.
Do festivalového vlaku jsem naskočila poměrně tvrdě a začala opravdu těžkotonážním kouskem (spíš kusem). Jedním z partnerů festivalu je stanice HBO, která promítala některé své produkce zcela zadarmo, což byl i případ seriálu Mamon. Byla možnost zhlédnout pouze první dva díly, ale proč troškařit, že? Rovnou celý maraton, šest hodin s pauzami po každých dvou epizodách. Časová náročnost a ne nutně obliba binge-watchingu způsobila, že sál byl zaplněn asi dvaceti návštěvníky, kteří však téměř bez vyjímky vydrželi až do konce. Já také a nelituji, kdybych se podívala pouze na začátek, tak už asi nedokoukám. Seriál se po divákově výdrži a pozornosti začíná odměňovat až v druhé půli, přesto si myslím, že Vladimíru Michálkovi skvělý scénář úplně nesedl a vedení některých herců je absolutně mimo. Stejně ale návrat lesem ve dvě v noci ze ztichlého hradu působil, rozhodně právě vlivem seriálu.
Druhý den jsem se již vydala cestou klasictějších noirovek. Hitchcockovo Vertigo, které na plátně působí mnohem úchvatněji než na malé obrazovce, odkud ho většina známe, patří mezi ztyčné body světové kinematografie a nikomu by nemělo uniknout. Dále snímek Tam, kde ulice končí ze sekce pocta Ottu Premingerovi, který nebyl uváděn v Karlových Varech a nakonec další z poct Temné Zrdcadlo.
I když se může zdát, že filmy noir jsou úzký pojem, opak je pravdou. Festival nejen, že se nesoustředí pouze na americkou školu, ale snaží se hledat i naskrz žánrovým spektrem. Nejen tedy klasické detektivky, ale i přímo thrillery, melodramata či romance.
