Tady Vary ~ Čekání na plnohodnotný festival

“Tady Vary” hlásila hrdě kina po celém českém území a pod značkou KVIFF uskutečnila festivalové projekce. Byl to však model, který má možnost mít nějakou budoucnost, nebo se jednalo jen o krátkodobou náplast za zrušený festival?

O víkendu ukončená přehlídka pořádaná pod hlavičkou KVIFF se snažila ukázat jednu z možných cest, jak zachránit zrušený festival v tradiční formě a možná nastínit modely, kterými by se mohla tradiční červencová akce do budoucna ubírat. V době tradičního data festivalu se v devadesátce kin po republice uskutečnilo 16 simultánních projekcí filmů, které se měly na festivalu objevit a ač přes prvotní nadšení, jednalo se o akci do velké míry polovičatou, která nemá moc velkou šanci přežít do dalších let.

Již od začátku bylo jasné, že se jedná o akci především pro věrné diváky a oblíbené baťůžkáře, ovšem překvapivě nejfunkčnější byl nakonec program Future Frames, díky jehož přesunu do online prostředí se mnoho participantů zbavilo studu, který vždy chtě nechtě provází debaty ve velkých sálech, a došlo tak k mnohem intenzivnější komunikaci.

Hlavní a nejvýraznější položkou v programu stále však byly projekce 16 snímků, které měly být za normálních okolností v Karlových Varech promítnuty. Na samotném výběru filmů celá přehlídka padala a stála. Sice se mělo jednat o divácky vstřícné filmy pro letní pokaranténní odlehčení, výběr některých snímků provázely poměrně velké otazníky. Otevřít akci vtipným dojákem Než skončí léto, ve kterém exceluje Ben Mendelsohn spolu s vycházející hvězdou Elizou Scanlen, u kterého jsem si mohutně pobrečela už loni na festivalu v Benátkách, byl chytrý tah. Australské slunce a zdánlivě odlehčený pohled na závažné téma přilákal první den spoustu diváků, kteří si po skončení nadšeně otíraly nudle a slzy a mohlo se tak zdát, že se celá přehlídka ponese ve stejném duchu. Prosluněný film velmi chytře kalkuluje s divákovými emocemi a celou dobu jej skrze dějové výpustky drží v iluzi, že se vlastně nic tak závažného neděje, aby jej následně o to tvrději mohl konfrontovat zpět s realitou. Možná že by tak mohl snímek převzít žezlo 3Bobulí a Bouráka a opravdu přilákat do kin diváky, kterým jsou sexistické a trapné vtipy cizí.

Další dny byl už výběr mnohem spornější, na jedné straně se program sestával z jasných diváckých taháků, které dokázaly přitáhnout i v parném odpoledni do kina, jako dokument o nemoderném chalanovi Meky, sázející na osobu samotného zpěváka, francouzská komedie Na palubu!, zde snad ani není nutné zdůvodňovat proč, nebo dle mého názoru z nepochopitelného důvodu divácky atraktivní Zlovolné historky z předměstí, ukazující přesnou definici italského manželství; a v těchto případech byly kinosály plné. Na druhou stranu se na programu objevila baskická dokumentární báseň Zumiriki nebo do egyptských dun zasazená romance Luxor, u které je přídomek pomalá ještě dost zveličený. Tady Vary nakonec nabídly průřez svým kompletním výběrem a dokázali tak, že ke sledování některých titulů je nesmírně důležitá atmosféra místa, ale prostá festivalová matematika prvních, druhých a třetích voleb. 

Přehlídka byla nakonec příjemným zpestřením momentální distribuční šedi, hned první den však poukázala na svou největší slabinu, roztříštěnost do regionálních kin, když organizátoři ohlásili konání listopadového 54 ½ ročníku. Nebýt dopředu ohlášené akce, na kterou všichni na podzim pojedeme, jelikož “Vary přece nikdy nejsou o filmech”, neprovázela by akci celý týden hořká nálepka výplňkového programu, ale jednalo by se důstojnou náhradu. Takhle můžeme říct, že bylo příjemné zpestřit si kino program, ale nejdůležitější je, že víme o listopadovém pokračování, jehož uplynulý týden byl pouhou předehrou.