V poslední doba se LowCost Race těší větší a větší oblíbenosti. Závod, ve kterém má dvojice závodníků za úkol co nejrychleji procestovat několik zemí Evropy a utratit co nejméně peněz, sledují na internetu stovky lidí. Dnes vám přinášíme rozhovor se dvěma účastníky letošního ročníku, kteří se účastnili závodu poprvé v životě.
Ahoj kluci, pokud někdo nesledoval letošní Lowcost race závod, mohli byste se jim ve zkratce představit?
O: Já se jmenuju Ondra Petr a momentálně pracuju na pozici social media manažera a youtube scouta ve firmě Real Geek, což znamená, že vyhledávám nové tváře na youtube scéně. Krom toho teda taky studuju na vysoké škole v Mladé Boleslavi.
M: No, já jsem Márty a vystudoval jsem fotografa. Maturita úspěšně na první pokus, za což jsem fakt pyšnej. Jinak se živím natáčením videií a fotografováním a občas natáčím videa na youtube, kde se opíjím se svým kamarádem Kubou. Můžete nás znát pod jménem EremMovie.
Nedávno jste se zůčastnili cestovatelského závodu nesoucí název LowCost Race. O co vlastně jde a jak vás napadlo se vůbec zůčastnit?
O: Jedná se o desetidenní závod, jehož hlavní myšlenkou je cestování za co nejméně peněz, protože ty nejlepší zážitky stejně penězma nekoupíš. Člověk si musí na cestu sbalit jenom to nejnutnější. My soutěžili za jeden z týmů Metaxy, která razí heslo, že 5* zážitky můžete zažít kdykoli a kdekoli a ne jen v luxusním resortu. Což se nám teda moc nepodařilo, protože naše baťohy měly třeba asi 18 kilo jeden, což je vtipný, protože jedny holky měly baťohy, které dohromady vážily 7 kilo. Dohromady. (smích) Táhli jsme spolu strašně zbytečných věcí, no a pak taky Metaxy, protože pitnej režim je při cestování nejdůležitější. Na začátku máš 2500 korun na osobu, což jsou zároveň i body a ty se musíš dostat na co nejvíce míst po Evropě.
S tím pitným režimem se nedá nic jiného, než souhlasit. Kam jste se teda až při své desetidenní cestě dostali?
M: Hele navštívili jsme Německo, pak Švýcarsko, Francii a Monako. Jo a na zpáteční cestě Rakousko, ale to nebylo moc hezký, protože jsme museli cestovat MHD. (smích)
Jak je to vůbec se stopováním ve světe?
M: To je trochu paradox. Nejvíce jsme se totiž zasekli tady u nás. A nejlépe se nám stopovalo zase v Německu, což jsme vůbec nečekali. Ale ve výsledku není v dnešní době těžké stopovat asi nikde. Měli jsme asi i trochu štěstí, protože většina lidí, co nám zastavila, dřív taky stopovala. Takže nás chápali. Zrovna v tom Německu jsme asi měli nejlepší zážitek, protože jsme potkali partu lidí, kteří jeli z festivalu a pozvali nás na pivko domů a na jídlo a tak, bylo to prostě fajn.
Když nebudeme řešit zrovna cestování a zážitky, tak která země vás zaujala nejvíc?
O: Hele asi Monako, ale my ty země moc nezkoumali. Jediný, co máme prozkoumaný, tak jsou benzínky. Na benzínky jsme teď opravdu mistři. Dokonce jsme jednou byli i na jedný dvoupatrový, byl tam i mekáč. Takže co víc si na cestě přát?
V zahraničí je dost často zakázáno volně kempovat. Měli jste někdy problém se zákonem? A podle čeho jste vlastně vybírali kde spát?
M: No, právě, že v tom Monaku. Ondra furt říkal, že se tam nedá nikde kempovat, protože je to všude zastavěný a jedině teda spát na pláži. No, a tak jsme si ustlali a já zahrabal všechny svoje foťáky do písku do takovýho velkýho pytle po dědovi. A ráno nás vzbudili četníci a já tam musel před nima hrabat v tom písku, takže koukali dost divně, ale nakonec chtěli jenom pasy, takže jsme měli docela štěstí, prostě 5* zážitky. (smích)
O: A celkově jsme prostě spali většinou vedle benzínek někde ve křoví nebo tak. Podle mě jsme porušili hodně zákonů, ale nikdo nás teda naneštěstí nepotrestal.
Setkali jste se během závodu i s nějakým dalším týmem z Česka?
O: Soutěžili jsme s holkama z Metaxy a právě v Monaku jsme měli takovej hezkej nápad, že se všichni sejdeme a projdeme si hezky to centrum. Jenže v Monaku není nikde úschovna zavazadel kvůli terorismu, takže jsme celej den museli chodit se všema těma báglama po městě. Už nikdy víc.
Co vůbec rozhoduje o vítězi soutěže?
M: Jde o to navštívit co nejvíce těch checkpointů a plnit vedlejší úkoly. Třeba “stopni si elektrický auto, choď bos, zahraj si v Monaku v casinu” a tak dále.
Splnili jste nějaký z úkolů?
O: Jojo, to elektrický auto. Jednou jsme si stopli Teslu, což bylo naprosto šílený. A pak teda to zahrát si v Monaku v casinu, ale o tom bych nerad mluvil, protože ještě teď mi krvácí peněženka. (smích)
Co vám tedy podle vás ten závod nejvíce přinesl?
M: Určitě mi to dalo, že už nemám strach někam cestovat na blind. A hlavně spoustu zážitků, to, co jsme zažili my, prostě při normální dovolený nezažiješ. Takže i Lowcost může být nakonec pětihvězdičkový zážitek.
O: Jo, určitě souhlasím s Mártym, ale příště jedu asi raději s holkou. (smích)