Post turistika je celkem nový fenomén, který byl definován zhruba v polovině minulého desetiletí, avšak i v dřívějších časech lidé cestovali za nekonvenčními cíli. Někdy se můžeme setkat také s termínem turistika strachu, ale v takovém případě by se dalo říci, že jde jen o součást post-turismu, který je daleko obsáhlejší.
Karlův most? Ne, děkuji
Post-turista je člověk, který se záměrně vyhýbá turisticky exponovaným cílům, hotelovým komplexům nebo jiným věhlasným místům. Zajímají jej netradičnější zážitky, bizarnosti, pouliční umění a někdy i skutečné anomálie. Rozhodně necestuje s cestovkou a není to ani influencer na Bali.
Podle francouzského novináře Joëla Henryho je post-turismus jistou formou experimentu. Turista, který se za turistu nepovažuje, v podstatě vytváří novou podobu turisty. Je to takový souboj teze a antiteze, ze kterého vzejde nový, vyšší stupeň.
Jisté je, že popularita post-turismu ještě více vzroste po koronavirové krizi. Svět se mění před našima očima a lidé budou objevovat nové cesty, jak například trávit čas během cestování více o samotě, případně začnou objevovat nová, dosud méně lákavá místa. Jak to dlouho vydrží, je však ve hvězdách.
Formy post-turismu
Post-turistika ale funguje zcela reálně i během koronakrize. V Česku i jinde na světě existuje vcelku rozsáhlá urbex komunita. Tito lidé zkoumají rozpadlé objekty, fabriky, kostely, statky nebo domy. Další skupinou jsou lidé zajímající se o městský street art nebo graffiti. Dokonce se najdou i tací, kteří vymetají městská špinavá zákoutí (a nějaký Orloj je skutečně nezajímá). Asi nejstarší formou tohoto specifického cestování jsou fandové hromadné dopravy, ti jsou schopni fotit lokomotivy nebo autobusy i na druhém konci světa.
Již zmiňovaná turistika strachu je asi nejznámější součástí post-turismu. V tomto případě je lehké si představit, kam tito cestovatelé směřují. Typickými příklady jsou Černobyl nebo Osvětim. V naší republice pak třeba rozpadlý statek Pohádka, kde žil nechvalně proslulý vrah Roubal.
Někteří dokonce považují za jistou formu post-turismu i brouzdání v online satelitních mapách nebo v Google Street View. Jak je vidět, meze se fantazii nekladou, a tak turisté nového věku ani nemusí zvednout zadek ze židle.
Článek je reklamní sdělení
