Nejeden mrzout a hnidopich by se s vámi dozajista pohádal s tvrzením, že na tvorbu kvalitních kinematografických počinů je potřeba mít vystudovanou školu, kvalitní techniku za statisíce a celkově i rozpočet v řádu milionů korun. Donekonečna byste mohli poslouchat demotivující řeči všech závistivců o tom, jak na to nemáte, že si svůj sen prorazit (ať už v jakémkoliv oboru) nikdy nesplníte. Důkazem toho, že se silnou vírou a správnou pílí jde dosáhnout všeho, je herec a režisér Pavel Dorotka, konkrétně jeho poslední audiovizuální dílo s názvem Historky ze života.

Pavel Dorotka, narozen 11. 11. 1990, vyučený kuchař, je v Telči žijící legenda a pokud ho ještě neznáte, o hodně přicházíte. Po vyučení si uvědomil, že tudy cesta nevede, a rozhodl se poslechnout své pudy, které ho vedly k herectví. Z komparzních rolí se díky tréninku a poctivé píli vypracoval až k epizodním rolím v pořadech Aféry, Soudkyně Barbara či Policie v akci. Mihl se i v seriálu Ohnivý kuře a Modrý kód, zároveň si připsal hlavní roli v krimi komedii Jsem to já a (doslova) hororovém snímku Tenebris.

Rád spolupracuje s Pavlem Šebestou a jeho společností Šebivision a pod jejich společnýma rukama vznikají obdivuhodná audiovizuální díla. Stejná spolupráce dala za vznik i seriálu Historky ze života, kterému Pavel Dorotka v posledních týdnech věnuje všechen svůj čas. Co stojí za jeho úspěšnou kariérou, na čem právě pracuje a jaké má plány do budoucna? Přinášíme vám rozhovor se samotným mistrem.

“Natáčíme v Telči, jede se bez honoráře.”

Vaše kariéra, zdá se mi, že v posledních týdnech raketově zrychluje. Máte za sebou několik epizodních rolí v televizních pořadech a seriálech, střihl jste si hlavní role v krátkých filmech, pod vlastníma rukama vzniká nový seriál… Co doposud považujete za svůj největší úspěch?

Za svůj největší dosavadní úspěch a to nechci, aby to znělo sebestředně, zatím považuji určitě seriál ze svého života, protože mě ze všech rolí zviditelnil nejvíc, když to vezmu ze všech úhlů, tak třeba film Tenebris, který sem natočil, měl taky ohlas, bylo o něm několik článků, šel do dvou kin, ale se seriálem se to nedá srovnávat, zvlášt v  době, kdy se sledovanost seriálu  dost zvýšila, za což sem pochopitelně rád.

Zmiňovaný seriál Historky ze života vypráví o skutečných situacích, které jste prožil. Scénář si tedy píšete také sám? Zasahuje vám do práce nějaký dramaturg? 

Ano, scénář si píšu sám, všechny příběhy jsou založený na příbězích, které sem prožil, většinou jsou to příběhy ještě předtím, než sem se začal věnovat herectví, pokud jde o scénář a příběh, je starý třeba 7 let, člověk si pochopitelně nemůže pamatovat vše, co řekl, takže některý věty v seriálu můžou být smyšlený, avšak příběh je vždy podle pravdy, jak se skutečně odehrál, pokud jde o dramaturga, žádného nemám, scénář si píšu sám bez cizí pomoci.

“Život není vždy jen sranda, občas přijde bolest.”

Kam byste tento seriál žánrově zařadil? Pro jaké diváky je tento seriál určen?

Od začátku se snažím, aby seriál měl co nejvíc žánrů, proto třeba jeden díl je romantický, další třeba trochu komedie a pak třeba přijde drama, je to tím, že život není vždy jen sranda, občas přijde bolest, no a jelikož to popisuje život, tak je zřejmý, že tam nemůže být jen humor, takže si myslím, že seriál je pro lidi, co mají rádi víc žánrů a nebo se prostě podívá člověk, co má rád romantiku na díl, co má tohle téma, a další se podívá třeba na díl, kde je víc humoru, a pak tu bude někdo, kdo zhlédne obojí.

Zvládl byste pro zvídavé fanoušky trochu poodhalit zákulisní informace o seriálu? S jakým operujete rozpočtem na jeden díl, kolik je členů štábu, jakou využíváte techniku, kolik natáčecích dní máte vyhrazeno pro jeden díl, kde sháníte herce a podobně?

Pokud jde o rozpočet, vystačíme si opravdu s málem, seriál je v tuto chvíli stále amaterský, takže to děláme spíš proto, že nás to opravdu baví. Pokud jde o členy, většinou to chodí tak, že na place jsou herci a kameraman a já to pak celý, jak se říká, diriguju. Díl většinou natočíme za jeden den, pokud se sejdou všichni herci, mluvíme tady tak o 4 hodinách natáčení většinou, pokud jde vše podle plánu, herce většinou sháním na stránkách castingu a dalších skupinách   na Facebooku, co se týkají filmů a seriálů, tudíž mi jezdí na natáčení i lidi z větší dálky, avšak v seriálu mi hrají i lidi z Telče a okolí. Pro mě je důležitý, aby to dělali od srdce, nemusí být vždy ten člověk zkušený skrz natáčení.

Seriál vychází v nepravidelných intervalech na YouTube. Jak jste spokojen s ohlasy a neplánujete oslovit některé české (internetové) televize, zda by neměly zájem o nákup vysílacích práv?

Seriál většinou vychází jednou měsíčně, pokud jde o ohlasy, docela mě překvapilo, jaký je zájem o seriál, je pravda, že seriál má i hodně kritiku, a spousta mi třeba píše, že už bych neměl další díly točit, ale pak se zas objeví lidi, co napíšou, kdy už bude další díl, že už se nemůžou dočkat a to člověka hodně potěší, když ví, že se  najdou lidi, který si seriál oblíbili. Pokud jde o internetovou televizi, určitě bych se nebránil, kdyby na seriál koupila vysílací práva nějaká z nich, je mi jasné, že tím by sledovanost seriálu ještě víc vzrostla.

U tohoto projektu jste režisérem a zároveň i hlavním hercem. Kdo vás do hlavní role obsadil a jak funguje taková spolupráce? Nechybí nad vámi jako hercem občas nějaká ruka, která by vás režijně trochu směrovala a říkala nějaké připomínky? V opačném případě z pohledu režiséra, jak jste spokojen se svými hereckými výkony? 

Jelikož je seriál pod mojí taktovkou, tak sem se do hlavní role obsadil sám, samozřejmě mám kolem sebe lidi, co mě upozorní, když jako herec třeba udělám něco špatně, většinou na to poukáže kameraman stylem jako: “Hele, Dory, v tomhle záběru bys měl víc být přirozený” nebo “Mluv hlasitěji, aby tě diváci slyšeli” a podobně. Pokud jde o režii, sem s herci spokojený, přistupují ke svým rolím zodpovědně a když jim řeknu, že udělali něco špatně, tak se v dalším záběru o to víc snaží, takže svým hercům můžu poděkovat, že k tomu přistupují zodpovědně a vždy připravený podat co nejlepší herecký výkon.

Jaká scéna ze seriálu pro vás byla doposud nejnáročnější natočit a s jakými problémy se celkově během natáčení nejvíce potýkáte, pokud jsou nějaké?

Asi ta v 9. díle, točilo se totiž s pravým nožem, takže jsme museli dávati pozor, aby někdo z nás nepřišel opravdu k úrazu, to byla asi zatím nejnáročnější chvíle seriálu. Pokud jde o problémy okolo natáčení, tak občas se třeba taky něco objeví, ale většinou jsou to blbůstky typu “Točte rychleji, než se vybije kamera” nebo “Počkáme, je tu randál a není slyšet vlastního slova” nebo “To slunce moc svítí, herec se u toho ksichtí, musíme počkat.” Jinak se problémy ohledně natáčení vyhýbají, takže to musím zaklepat.  

Z té scény s pravým nožem mi opravdu tuhla krev v žilách. Často spolupracujete s Pavlem Šebestou a jeho firmou Šebivision. Jak jste jeden druhého našli a jak jste s touto spoluprací spokojen?

Pan Šebesta stejně jako já pochází z Telče, takže je to tak, že se potkali dva filmový nadšenci, spolupráce mezi náma byla vždy dobrá.

“Lidi jako Sylvester Stallone jsou pro mě velkým vzorem.”

To máte štěstí, to musel být osud, aby se takoví dva filmoví nadšenci skutečně našli. Když tedy zmiňujete to nadšení pro film, jaká fáze historie kinematografie vás nejvíce ovlivnila v tvorbě a je pro vás nejinspirativnější?

Řekněme tak 60. či 70. léta, to byla hodně doba, kdy si člověk řekl “mám nápad” a i když je dost šílený, tak ho musím dostat na filmový plátno, a proto vznikl třeba film Bezstarostná jízda  nebo si vemte třeba Sylvestera Stalloneho, to byl nepříliš úspěšný herec, který se rozhodl prosadit vlastním filmem, pochopitelně mám na mysli film Rocky, a to je právě to, o čem mluvím. Právě tenhle film z něho udělal velkou hvězdu. Byla to doba, kdy měli lidi nápad a plnili si často sny, tím nechci říct, že to dnes nejde, to bych lhal, ale tenkrát, si myslím, to bylo častější, a právě proto je toto období inspirativní, neboť já si chci taky plnit svý sny a tyhle lidi jako Sylvester Stallone jsou pro mě velkým vzorem.

Jaký je tedy váš nejoblíbenější film a seriál?

Jak už bylo řečeno, film Rocky, pak třeba Smrtonosná zbraň, ze seriálů třeba Teorie velkého třesku, ten seriál mám hodně v oblibě. Samozřejmě i českou tvorbu mám hodně rád, když tam je ta snaha zaujmout diváka.

Jo, když je snaha, tak je to vždycky dobrý. Máte režijní ambice i na nějaký celovečerní film?

Nechci, aby to vyznělo namyšleně, ale já sem člověk, co vždy myslí na nejvyšší cíle – jít si za svým snem – a mezi cíli mám určitě natočit i celovečerní film a rád bych, pokud by se mi to povedlo, aby to neskončilo jen u jednoho. Rád bych se zapsal do historie jako člověk, co natočil několik filmů jako režisér a samozřejmě bych udělal vše proto, aby byly dobrý, ale to je asi samozřejmost.

Snad vám to vyjde, držím palce. V posledních letech je však české kinematografii vytýkán postupný úpadek. Už dlouhé desítky let české filmy nebodovaly na žádném významném evropském festivalu. V čem si myslíte, že je největší problém a co by tuto situaci mohlo vylepšit?

Tohle je velice zajímavá otázka, všichni víme, že když se vrátíme o několik desítek let zpátky, najdeme ve filmech lidi nebo teda herce, jako byli Vladimír Menšík, Rudolf Hrušínský, Jan Werich nebo když pojedem ještě dál, tak Vlasta Burian a spousta dalších. A to byli velcí herci, řekněme světový. Já osobně mám rád hodně herce Rudolfa Hrušínskýho a jeho roli ve filmu Spalovač mrtvol, to byl v podstatě oscarový výkon. A tohle je to, o čem mluvím, bylo to zahraný na sto procent, vynikající režie, herecký koncert hlavního herce, ale především to ty lidi dělali od srdce. Bylo by snadný říct, že dnes nemáme dobrý herce , proto ty filmy nejsou tak dobrý, to ale není pravda, herci jako Ivan Trojan, Ondřej Vetchý… Právě tyhle herci ukazují, že pořád máme dost dobrých filmařů, chce to prostě dělat víc od srdce a s radostí a pak tu bude víc herců jako právě zmíněný oba pánové a když tu bude víc zapálených filmařů, tak bude víc dobrých filmů a tím větší radost diváka a to bude jedině dobře pro český film.

To jste shrnul krásně. Jaké rady byste dal, ať už jako režisér, nebo herec, tomu, kdo je se svou kariérou teprve na začátku, chce se prosadit, ale neví jak? Kde a jak má začít?

Určitě se začínající herec nebo režisér nesmí nechat odradit kritikou, protože ta určitě přijde. Je třeba se držet svýho snu, pokud se ten člověk pro něco rozhodne, ať už jde o film nebo něco jinýho, určitě časem přijdou i překážky, ale je třeba vytrvat a držet se svýho cíle a být vytrvalý a ne se při první překážce vzdát. Jasně, je třeba poslouchat rady od zkušenějších, ale nenechat se odradit názory “už nic netoč”, každý se může zlepšit, jak se říká, žádný učený ještě z nebe nespadl, každý nějak začínal. Myslím si, že vytrvalost je důležitá, aby člověk nakonec v tom, v čem chce uspět, uspěl.

“Rád bych se zařadil po bok velkých velikánů filmu.”

Rozhovor začínal otázkou na váš dosavadní největší úspěch. Přesuňme se tedy do budoucnosti. Kde se vidíte, nebo byste se chtěl vidět za, dejme tomu, 10 let? Máte nějaké plány a cíle?

Kde se vidím za deset let? Věřím, že jako člověk, co u filmu uspěl. Kdybych měl jít ještě dál, tak jako člověk, co se do historie filmu zapsal velkým písmem a zařadil se po bok velkých velikánů filmu.

Moc děkuji za rozhovor a ať se vám daří.

Děkuju za rozhovor a pěkný zbytek dne.

Podpořte nás!

CZECHMAG funguje již od roku 2014 jako nezávislý a neziskový projekt několika tvůrců, kteří produkcí vlastního obsahu informují o zajímavých jménech, projektech, akcích a veškerém dění (nejen) na české undergroundové a alternativní kulturní scéně. Přispěním i nepatrné částky nám vyjádříte podporu, která nás motivuje do další tvorby. Každé takové podpory si nesmírně vážíme a předem z celého srdce děkujeme!

Nejčerstvější novinky do e-mailu?

CZECHMAG STORE