Rap Month se dostává do finiše, jelikož přináší souhrn posledních releasů roku 2019. Dle mých očekávání byla prosincová nadílka více než štědrá a na vánoční svátky bylo skutečně co poslouchat, jelikož jsme se dočkali mnoha povedených desek a očekávaných releasů. Stejnou samozřejmostí, jako jsou Vánoce bez sněhu, je i můj playlist, který opět nabízí TOP 50 skladeb uplynulého měsíce, takže čtěte, poslouchejte a užívejte.
SPOTIFY PLAYLIST ~ TOP 50 MĚSÍCE PROSINEC
Smokepurpp ~ Deadstar 2
Deadstar 2 uspokojí každého fanouška tohoto autora, stejně jako posluchače moderního trapového hnutí, který si libuje v jednoduchosti a údernosti. Smokepurpp totiž se svým debutový albem žádný převrat nevytváří, zároveň však většina skladeb dokáže svým věrným ztvárněním stále dobře bavit.
Teprve 22 letý rodák z Chicaga se letos (psáno 2019) hlásí o slovo již po druhé, přičemž v prvním případě se jednalo o kratší projekt, resp. druhé pokračování Purppovy “mixtejpové” série Lost Planet. Autorova druhá návštěva americké scény však s sebou přináší daleko více materiálu a především, pokračování jeho prvního autorského releasu Deadstar. Druhé vydání si přitom podle zahraničních zpráv z nějakého důvodu přivlastňuje přídomek “debutové album”. Možná tato informace ještě možná o něco navýšila očekávání z desky, jelikož nás Lil Pumpův spiklenec nějakým rozsáhlejším počinem nepoctil dobré dva roky.
Tracklist o délce 17 skladeb lze brát jako dobrou satisfakci a důkaz toho, že se Smoke skutečně snaží s tímto projektem prezentovat jako s plnohodnotným dílem. Obsáhlý tracklist pak doplňuje jen několik málo hostů, mezi něž patří samozřejmě Lil Pump, dalé také Trippie Red, Lil Skies, Moneybagg Yo či překvápka v podobě Denzela Curryho nebo Ty Dolla $ign. Velká porce skladeb, kde dostává prostor sám autor? To vypadá, jakoby se nám snad snažil autor skrze desku něco říci, výsledek však napoví, že ne mnoho. D2 je totiž víceméně věrným ztvárněním moderní trapové vlny v USA, mezi jejíž průkopníky se vždy po boku Lil Pumpa řadil právě Smokepurpp. Menší progres, jenž má zárodky již na Lost Planet 2.0, se nachází ve skladbách, jenž nabízí daleko více autotunového zpěvu. I tak však nejsou kluby ochuzeny o mnohé důrazné pecky plné bas, mezi něž patří například pokračování “Audi” z Deadstaru nebo tracky s Pumpem či Denzelem. Smokepurpp tak svojí deskou nepředvádí žádné autorské obrození či znatelný progres, ale přináší tradiční porci moderního trapu, jenž svojí lehkostí cílí na nenáročné posluchače.
Travis Scott & JACKBOYS ~ JACKBOYS
Překvapivě kvalitní a hluboce zpracovaná kompilace v podání členů Cactus Jack přináší velikou dávku dynamiky, nepředvídatelnosti a nádechu futurismu. Travis tak tomuto EP vštěpil kus charakteru Astroworldu a snažil se fanoušky potěšit originálním konceptem, plného hutné atmosféry a originality a světe div se, povedlo se mu to. Kvalitní povánoční jednohubka.
La Flame se stal v posledních týdnech centrem dění, jelikož byl terčem mediálních článků o rozchodu s Kylie a ukončení jejich 2 letého vztahu. Jak tak bývá zvykem, hudební interpreti po rozchodu ožívají a jejich umělecké duše začíná plodit nezapomenutelné kousky. Travis fanouškům už delší dobu sliboval přísun nové tvorby, nicméně žádného uceleného single projektu se veřejnost nedočkala. Na místo toho se Travis rozhodl mentorovat několik málo jmen pod Travisovým vydavatelstvím Cactus Jack Records, který momentálně obsahuje jména: Travis Scott, Don Toliver, Sheck Wes, Luxury Tax, a Chase B. Vzniknuvší uskupení Jackboys tak s Travisovým dohledem vytvořilo stejnojmenný projekt, jenž přistál do éteru krátce po vánočních svátcích.
Jak struktura Jackboys vypovídá, jedná se spíše o takovou kompilační prvotinu členů Cactus Jack, jenž nabízí formu EP, v podobě 7 skladeb. Na těch však nejdeme hvězdné obsazení hostů, mezi něž patří Thugger, Offset, Quavo, Pop Smoke či Lil Baby s Rosalíí, kteří se dostali na remix již starší pecky “Highest In The Room”. Travis na tomto projektu dal mnoho prostoru především talentovanému Don Toliverovi, který se už párkrát ukázal jako velice ambiciózní mladík. Nicméně nelze někoho upřednostňovat, všichni hosté totiž na desce hrají důležitou roli a přispívají svým dílem k zajímavé atmosféře a povaze EPčka. To se nese v duchu jakéhosi futurismu v podání nesmírně rozmanitého konceptu, jenž svým charakterem místy navozuje pocity z Astroworldu, či v případě bangeru “WHAT TO DO?”, i dokonce z legendárního Rodea… Pokud k tomu přičteme kvalitní příspěvky hostů (zejména Sheck Wese), také krátký doprovodný filmeček, ústící v klip k bangeru “GANG GANG”, kde se mimochodem objevuje i nedávno představený Cybertruck… tohle krátké EP navozuje pocity aktuálnosti, ba dokonce i mírného přesahu, což je na 7 skladeb slušná porce. Tak trochu ve mě vzniká pocit, že by se Travis mohl odhodlat k vydání projektu po vzoru Rodea, jelikož některé skladby z JACKBOYS nostalgické pocity tohoto počinu navozují.
Stormzy ~ Heavy Is The Head
Stormzyho novinka je důkazem autorových komplexních tvůrčích schopností, jenž dokáží vytvořit nebývale široké spektrum britských rapových podob a zároveň v sobě zanechat notnou dávku upřímnosti a autorské vyspělosti. Na konci poslechu však deska vzbuzuje nepatrné pocity nejasnosti, z hlediska budoucích kariérních kroků tohoto interpreta, který svůj vytříbený jednotný styl hledá.
Stormzy je pravděpodobně momentálně nejžhavějším zbožím v UK, jenž zraje jako víno a dost možná je leaderem aktuální světové expanze britského grimeu a tamním hlasem generace. V roce 2017 si tento ambiciózní autor odbyl svůj debut skrze projekt Gang Signs & Prayer, který byl vzhledem k autorově popularitě vysoce očekávaným počinem. Výsledek přinesl velice pozitivní pohled na to, že je třeba autora skutečně brát vážně a jeho vysoké postavení mu lze přisuzovat naprosto po právu. Stormzy totiž není jen tak ledajakým průměrným grime MCm, jedná se totiž o umělce, jenž dokáže krom britské divoké nátury předvést také skromnější tvář, plné upřímnosti a sofistikovaných názorů a pohledů na svět. Novinka z prosince je víceméně vyústěním momentální situace kolem Stormzyho, kterému se naprosto bezpečně daří vyprodávat shows po Evropě, přičemž Pražskou zastávku si můžeme již za pár měsíců odškrtnout i my.
Heavy Is The Head nabízí porci 16 skladeb, s přítomností tamních hostů, jimiž jsou Tiana Major 9, rostoucí Headie One, Burna Boy, Yebba, H.E.R. nebo pozor, Ed Sheeran. Deskou se po celou dobu poslechu rozléhá přízemní kombinace britského grime žánru, v doprovodu R&B a trapových prvků. Charakter desky je víceméně ztělesněním autorových známých skills, jenž dokáží předvést striktní kousky, stejně jako atmosferické záležitosti. Proto je celý koncept alba více než rozmanitý a Stormzy prokazuje, že je velice komplexním umělcem, schopným projevit široký cit pro tvoření hudby. Na druhou stranu, v kontrastu s tímto tvrzením lze také tvrdit a pokládat to paradoxně za důsledek rozmanitosti tvorby, že Storzmy tak trochu neví, jakým směrem se konkrétně vydat. Proto některé skladby působí jako zlaté střední cesty, jelikož si zkrátka autor nedokáže představit jednotný směr jeho tvorby a toho, čím by se chtěl konkrétně prezentovat. I tak se však jedná o velice podařené a vyspělé dílo, které však na konci vzbuzuje více otázek než odpovědí.
Roddy Ricch ~ Please Excuse Me For Being Antisocial
“I just want to let my fans know who I’ve become and why I’ve become that.” Tak zní slova samotného autora, který se se svým talentem řadí mezi špici amerických rookies. Očekávané debutové album ve výsledku právoplatně dostává své pozornosti, jelikož je kvalitním ztvárněním autora, který sází na svoji upřímnost, věrohodnost slova a veliký cit pro souznění s hudebními podkresy.
Možná největší pozornost amerického publika si pro tento měsíc uzmul můj oblíbený černý kůň scény, Roddy Ricch se svým debutovým počinem. Tento 21 letý autor totiž od začátku své kariéry jevil známky velkého talentu, který se začal v posledních měsících naplno projevovat. Výsledkem byly například povedené singly s Gunnou, Boogiem nebo Mustardem, jenž autorovi dokonce vynesla nominaci na Grammy v kategorii “skladba roku”. Aby toho nebylo málo, Roddy si dokonce odnesl nominace tři, což je na autora, který před rokem nebyl téměř znám, docela slušný výkon. Čím to je? Snad tím, že Roddy dostává svému původu, kterým je Compton. O tom, že je o autora ze strany posluchačů veliký zájem jasně vypovídají například i streamy na Spotify, jenž v průměru překračují hranici 5 milionu poslechů.
Ale teď k samotné desce. Roddy si pro účely debutu připravil celkem 16 skladeb, se zastoupením několika málo hostů. Výsledný seznam jmen obsahuje interprety jako Lil Durk, Meek Mill, Ty Dolla $ign či zmínění Gunna a Mustard. Pro mě citelnou dávku podobnosti bych Roddymu přisuzoval právě s Lil Durkem, jenž se podobně jako autor na jeho novince prezentuje pouliční rapovou tvorbou. Roddy navíc přidává jedinečnou schopnost bez problému proplouvat beaty a ještě k tomu do nich přenášet i hodnotnou dávku lyrického obsahu. Neméně kvalitní porci odvádí autor i s projevováním pocitů, jelikož na svoji desku se mu povedlo dostat několik povedených melodických beats, které dokáží vytvořit skvělou atmosféru a v nichž perfektně vyniká autorův citově zabarvený rap. K tomu je nutno přičíst i hodnotné texty a chytlavé bars. Sice trochu zamrzí občasné dávka monotónnosti, avšak i přes tohle drobné úskalí se Roddyho debut vybarvil v plné kráse a dokládá, že tento talentovaný autor by měl mít před sebou úspěšně nastartovanou kariéru.
Scarlxrd ~ Acquired Taste, Vol. 1
Tento charismatický autor s metalovou krví vydává již třetí počin roku 2019. Těžko říci, jestli se řadí k nejpodařenějším, jelikož i na tomto se nachází mnoho kvalitně zpracovaných skladeb, jen je škoda, že se počáteční zábavnost postupem času vytrácí.
Na pátek 13. se rozhodl heavy metalový rapper z Britských ostrovů vydat svůj třetí počin roku 2019, nesoucí název Acquired Taste, Vol, 1. Závěrečný projekt tohoto roku navazuje na dvojice desek: Infinity z kraje roku a na rozsáhlé Immxrtalisatixn z měsíce Října. Jak je zřetelné, autorova releasovací schopnost je úctyhodná, stejně jako dosavadní hodnota celkového počtu releasů, jenž momentálně dosahuje čísla 9. Scarlxrd jasně dokazuje, že ho zkrátka tvoření music baví, což mimo vysoký počet releasů za rok dokládá také absence jakéhokoliv featuringu na jeho projektech.
Scarlxrdova novinka přináší 18 skladeb s celkovou minutáží 48 minut. Jak jsem již zmiňoval výše, jedno z autorových specifik je také soběstačnost na svých deskách, stejně tak na jeho novince, která se tak obešla bez jakéhokoliv hosta. Scarlxrd si však vždy uměl vystačit sám a to díky svojí originální flow i díky procítěným textům, které obsahují řádky sebereflexe i hodnotných postojů. Samozřejmě, hlavním tahákem tohoto autora byla vždy jeho zběsilost a údernost jeho zvuku, ale na téhle desce se přeci jen najdou místa, která sahají po zamyšlení a dokáží svojí atmosferickou náturou pohltit. Jen je škoda, že deska postupem času slábne a spadá do šedého stereotypu. Pokud by se autorovi povedlo udržet kvalitu a zábavnost první poloviny, nejlépe také ubrat pár skladeb, byl by výsledek daleko kompaktnější.
Klasické mini souhrny otevíráme trojicí relativních zklamání, jenž otevírá svým vánočním počinem East Atlanta Santa 3 tradičně aktivní Gucci Mane. Ten se rozhodl obecenstvo překvapit svým projektem, jehož atmosféru jasně nastínil cover i první klip z desky “Jingle Bales Intro”. Předvánoční atmosféru se tak snažil Guwop navnadit prostřednictvím 16 skladeb a přítomností Quava, Rich The Kida, Asian Doll nebo Jasona Derula. Tímto počinem tak autor uzavřel svůj 2k19 hattrick a nutno dodat, že nejméně podařeně. Atlantský Santa si totiž moc podařených dárků nepřichystal, spíše mnoho stejného uhlí, ještě toho s nekvalitním masterem a sem tam nějaký příjemný dáreček. Proto bude každého posluchače čekat nevybíravá selekce toho, co přeskočí a co si nechá v přehrávači puštěno, ale za těch pár podařených kousků to asi stojí.
French Montana a jeho stejnojmenné, dvoudiskové, album Montana přichází po autorově dvouroční pauze, ve které se fanoušci rodáka z Bronxu nedočkali žádného uceleného CD. Náhradou jim budiž 20 skladeb, plných áčkových autorů americké scény, z nich jen krátce vypíchnu all star jména jako Drake, Post Malone, Swae Lee, Gunna, A$AP Rocky, Juicy J, Kevin Gates, Kodak Black a mnoho dalších. Montana tak jasně bohatostí tracklistu cílí na žebříčky a co největší komerční efekt. Po hudební stránce se asi nejedná o žádnou revoluci a výsledek tak trochu reflektuje autorovu kariéru, které se nepovedlo vyprodukovat nějaký významný projekt, jenž by dokázal svým charakterem nějak výrazně zaujmout.
XXXTENTACIONova posmrtná tvorba stále plodí nové a nové produkty a podobně jako v případě Peepa vzbuzuje podezření o tom, zda se stále vůbec jedná o autorovu vlastní tvorbu. Nicméně Bad Vibes Forever nabízí další porci nevydaného materiálu, v celkovém počtu 25 skladeb! Mezi nimi najdeme důraznější odklon od rapu a větší hrátky s hudebními nástroji. Neurazí ani kolaba se zajímavými hosty, mezi než patří například Blink 182, Lil Wayne, Rick Ross, Trippie Red, PnB Rock, Killstation, Tory Lanez, Joey Bada$$, Joyner Lucas nebo Craig Xen. I přes citelnou nedokončenost skladeb je nutné přiznat, že se v rozsáhlém a mírně chaotickém obsahu nachází i pár povedených kousků, které dokáží navodit silné emoce a pohltit svojí typickou XXXtentacionovskou charakteristikou. Proto by případné minutí poslechu měl dohnat každý fanoušek XXXe a zavzpomínat, pro ostatní se však bude jednat o neucelenou změť poskládaných skladeb.
V rámci prosincového souhrnu se mimo jiné našlo také pár projektů mladých interpretů, kteří svoje kariéry rozjíždí a potřebují dokázat, že jsou “worth it”. Jedním z nejmladších autorů na scéně NLE Choppa dropuje ve svých 17 letech debutový mixtape Cottonwood, který je pojmenován po jeho rodném hoodu. Autorova kariéra dostala boost trakcem “Shoota Flow” z loňského roku, který jej vystřelil mezi ostře sledované hráče tamní scény. Btw. tento track se také objevuje na EP v remixu s Bluefacem. Co dodat k samotnému EP… energií sršící interpret z Memphisu si pro svůj debut přichystal 10 skladeb, které jsou plné údernosti, stejně jako jeho charismatické flow a trapových beats. Blůfejse na projektu doplnil ještě Meek Mill a jinak se autor snaží prezentovat především sám sebe a i přes mírně citelnou povahu generického rapu se jedná o dílo, které vykazuje známky zábavnosti. Choppa tak ve svých 17 letech svůj krátký debut zvládl a je teď pouze na něm, jak s příležitostí naloží a jakým směrem se vydá, pozornosti má dost a talentu podle mě také, tak jsem zvědav.
Další z řady prosincových desek nepochází od autora, ale britského rapového dua, které si říká D Block Europe. Jejich novinka Street Trauma se nese v duchu velice originální formule britského melodického trapu, které se tak plně vymyká zaběhlým grimeovým konceptům UK artists. D Block Europe však nejsou žádnými nováčky, jejich kariéra sahá již do roku 2014, nicméně do podvědomí světa začali tito autoři sahat až cca rok dva zpět. Jejich obliba v poslední době závratně narostla, důkazem budiž milionové streamy na Spotify v rámci posledního projektu PTSD. Pro autory jde přitom již o třetí letošní projekt, který tak trochu působí jako bonus pro fanoušky a poděkování, po povedeném roce, které DBE vystřelil zase o něco výše.
Ve formě krátkého EP M.I.A. se prezentuje také 22 letý rodák z Chicaga – Warhol.SS. Ten se již stihl zapsat do podvědomí americké rap game, nicméně na nějaký velký boom tento autor stále čeká. Není se čemu divit, toto EP o 6 skladbách je letošním autorovým jediným počinem, na který se sice dostavili Dexter s Ugly Godem, ale malá porce skladeb moc obrazů autorova talentu neposkytuje. Nezbývá než doufat, že Warhol.SS maká na větších věcech a tohle EPčko je pouze ukázkou progresu. Ten je totiž citelný, autorovi se povedlo na desku dostat chytlavé barvité trapové produkce, jenž svým tempem i úderností dokáží zaujmout a samotný autor se v nich vůbec neztrácí. 14 minut sice moc náhledů do autorovy kreativity nenabízí, nicméně pojednává o tom, že by se v budoucnu mohlo schylovat k něčemu významnějšímu.
Lil Durk a jeho crew Only The Family se sešla na společném projektu Family Over Everything, jenž přinesla 16 skladeb s několika street players, mezi něž patří například King Von, G Herbo a Polo G, které doplňuje například Lil Tjay a NLE Choppa. Poměrně slušný seznam mladých hostů je vměstnán do tracklistu, jehož leaderem je samozřejmě Durkio. Only The Family nabízí očekávanou porci poctivého street trapu, který se nebojí zabrousit do pouličních témat, stejně jako navodit občasné emoce. Finální podoba desky tak nabízí takovou obsáhlou zpověď několika real street nigz, kteří se svým rapem snaží pravidelně probíjet ulicemi a získávat street kredit. Proto je deska určena především pro milovníky pouličních bars, příběhů a v neposlední řadě také signifikantního street-trapového piana.
Ve znění pokračování kapitoly “street trap music” se opět hlásí o slovo po krátké odmlce G Herbo se svým novým releasem, jenž nese název Sessions. Autor mluvil své novince jako o nejvíce realest projektu, který kdy vydal. I přes to, že nemám autorovu tvorbu pečlivě zmapovanou, musím říci, že prvky surovosti a striktnosti deska skutečně jeví. Nesmí proto chybět ryzí trapové produkce, například z dílny Zaytovena nebo Harry Frauda. Absence desce vůbec neškodí, naopak, všech devět skladeb tak dostává rozměr jisté vlastní kapitoly, která dokáže svým zpracováním zabavit. Pokud někdo z fanoušků hoodtrapu tenhle počin minul, může jej zařadit na svůj list poslechu.
Z ulice se přesouváme do příjemnějších prostor, konkrétně tam, kde je Wifi, haha. Wifisfuneral se nechal inspirovat podobně jako jeho mnozí kolegové v roce 2017 trojkou a i on vydává třetí projekt roku. EV3RYTHING SUCKS je však spíše takovou jednohubkou pro zakončení roku, jelikož nabízí 7 skladeb, což mě vede k uvědomění, že byl prosinec plný samých krátkých EP… No, nicméně i těchto 13 minut hudby stojí za poslech. Wifisfuneral totiž přináší počin, který nese měřítka již pomalu vymírajících soundcloudových počinů. Pokud bychom měli hledat nejlíbivější prvek, bude ním asi citelný důraz, který autor na tento projekt přidal. Proto shledávám kombinaci autorova rychlého rapu a hutných basových tónů s hajtkami velice účinnou a zábavnou.
DALŠÍ PROSINCOVÉ NOVINKY
Trapová vánoční nadílka byla skutečně bohatá, jak vypovídají projekty následujících poctivých trapových MCs, které lze shledat zábavnými. Reč je o YFN Luccim a jeho HIStory, dále také o Rich Homie Quanovi a jeho Coma či o Q Moneym a jeho desce How You Gon Hate. Podařeně dopadly také projekty od Doe Boye (Streetz Need Me 2), Lil Poppa (Almost Normal), Sauce Walky (Sauce Ghetto Gospel 2) nebo od uskupení SOB x RBE (Strictly Only Brothers). Za zmíňení stojí také projekty A Bloody Boy Bhristmas Story od CHXAPA či případně Lil Wopova temná chraplavá záležitost XVII. Svoje zastoupení v prosinci má také ženské pohlaví, konkrétně Mulatto a její (jak jinak) EP Hit The Latto či Pretty Savage se stejnojmenným počinem. Nesmí chybět ani oldshoolové okénko v podobě legendární kombinace Fat Joe & Dre na jejich Family Ties či Bossie Badazzův Goat Talk. Na závěr jsem si nechal Kanyeho novou desku Jesus Is Born, které pokud jste si doteď nevšimli, tak nevadí, protože nemá s rapem nic společného.
