Zpěvačka M.I.A., známá v našich končinách především hitem Paper Planes, vydala svoje další studiové album s názvem AIM (v překladu Cíl), které sice v porovnání s minulými alby pokulhává po hudební stránce, ale v textech výrazně pojednává o tématech, kterých se ostatní hudebnící bojí, o migrační krizi.
Nejsou to ale extremistické skladby typu kapely Ortel nebo hrůza posledních týdnů, Evropo, dýchej Olívie Žižkové. Jsou to písně z pohledu srílanské uprchlice, která ve svých textech ukazuje život na útěku, snahy integrovat se do společnosti a pozitivní názor na rostoucí globalizaci.
Zpěvačka, která s rodinou uprchla z nepokoji zmítané Srí Lanky do Británie, se na scéně prosadila s hudebně ikonickou tvorbu, ve které se mísí asijské prvky s britským hip hopem a trapem, který zasahoval spíš do alternativních vod hudební scény. I tak se jí dostalo popularity s pomocí Timbalanda a Dipla, kteří její tvorbu posunuli do nejvyššího levelu popové sféry, odkud ale v posledních letech spadla až na pomyslné dno.
Svými názory provokovala už tak dlouho, že si nadělala hodně nepřátel na všech frontách a její společné vystoupení s Madonnou v roce 2012 na nejsledovanější americké události celého roku, poločasu Superbowlu, kde vztyčila prostředníček přímo do kamery v živém vysílacím čase, jí v podstatě podtrhl doposud stabilní půdu pod nohama, ze které se už jen těžko vzpamatuje.
Odnesla to jak její popularita, tak i její tvorba, protože novému albu AIM chybí originálnější hudební pojetí a celou dobu si spíš posluchač bude říkat, že tohle už někde slyšel. I přes to zní nahrávka celkem chytlavě, svěže a při jejím poslechu se osobně neubráním chuti si jít zatancovat.
Jenže na téhle desce jde zábava stranou. Což dokazuje už úvodní singl Borders (Your values, what’s up with that?), který zároveň patří i k tomu nejlepšímu, co na albu najdete, společně s Foreign Friend nebo Talk (I talk and talk, until I piss em off). Silné texty, které nutí k zamyšlení nad současnou migrační krizí a dalšími současnými problémy. Jenže v kontrastu k těmto skvělým skladbám je i řada těch, které jen vyplňují stopáž a místo originality přináší spíše opakující se nudu.
