Samurajové – japonská bojová elitní jednotka, pro kterou byla čest a loajalita vším. Do dějin se vepsali jako neohrožení válečníci, kteří rozsévali strach v srdcích nepřátel. Kdo však ve skutečnosti byli? A jaká tajemství skrývali za svou zdobenou zbrojí?
Historie
Slovo samuraj ve volném překladu znamená „sloužit“. A přesně to také samurajové dělali. Služba pánům ve feudální společnosti středověkého Japonskabyla hlavní náplní jejich života. Zpočátku byli samurajové pouze provinčními válečníky, které si najímali bohatí vlastníci půdy, aby chránili jejich rodiny i majetek. Čím vlivnější a movitější páni byli, tím větší armádu si mohli dovolit.
Postupem času se dva vojenské klany – Minamotoa Taira, staly natolik silnými, že začali ovládat téměř celé Japonsko. Začali mezi sebou bojovat o absolutní nadvládu a z tohoto konfliktu vyšel vítězně klan Minamoto. Japonsko se tak začátkem 12. století ocitlo pod vojenskou diktaturou, známou jako šógunát, kterou vedl šógún Minamoto Yoritomo.
Vyobrazení šogúna Minamoto Yoritomo, zdroj: esacademic.com
Ten hned ze začátku definoval výsadní postavení samurajůa utvořil z nich svou osobní armádu. Drželi tehdy v rukou skutečnou politickou moc. Jejich vliv pokračoval i o dvě století později, kdy bylo Japonsko díky neustálým bojům územních klanů v konstantním válečném stavu. Úkolem samurajů bylo udržovat zákon a pořádek. Období válek skončilo v roce 1615 sjednocením JaponskaTokugawem leyasuem. Ten nastolil mír a během něj samurajové přestali ovlivňovat politiku. V pozdějších letech se výrazně začala snižovat velikost armád a mnoho samurajů se stalo róniny. Oficiálně zanikli v období reforem Meidžina konci 19. století.
Vyobrazení Iejasu Tokugawa, zdroj: wikimedia.org
Co znamená být samuraj?
Samurajem se nikdo nemohl stát ze dne na den.Být jedním z obávaných válečníků, byla totiž velká výsada a čest. Tomu předcházely dlouhé roky cvičení a vzdělávání. Výcvik začínal již v raném věku, ale bojovník se učil po celý svůj život. Samurajská kultura byla výrazně ovlivněna buddhismem a konfuciánstvím. Schopnost ukáznit svou mysl, odpoutat se od krutosti a být naprosto oddaný svému pánovibyly klíčovými vlastnostmi každého příkladného samuraje. Zásady chování samurajů byly definovány až v 17. století, kdy vznikl samurajský morální kodex Bušidó. Ten shrnoval základní zásady, kterými se musel každý bojovník řídit. Mezi nejvýznamnější patřila věrnost pánovi, čestné jednání, odvaha, úcta a pravdomluvnost. Pokud samuraj porušil jakoukoliv zásadu, trestem byla seppuka neboli sebevražda, která se považovala za čestnou smrt.
Kodex Bušidó, zdroj: victorguerra.net
Jak vypadali povinnosti samuraje?
Obecně lze říci, že samurajové vedli velmi spořádaný život. Podle některých pramenů vstávali již ve 4 hodiny ráno, úzkostlivě dbali na hygienu a chodili spávat ihned po setmění. Často se věnovali vzdělávání a osobnímu rozvoji. Každý den také trávili v předem určený čas bojovými cvičeními – v kodexu bušidó je konkrétně zmíněna lukostřelba, jízda na koni a cvičení s mečem. Jejich každodenní činnosti se však hlavně odvíjeli od jejich statusu a také od toho, jaké povinnosti jim vyčlenil jejich lenní pán. Také záleželo, zda se zrovna nacházeli v období míru či panovala válka. Pokud si samuraj chtěl odpočinout, mohl se věnovat sokolnictví, zápasům nebo lovu.
Samurajský meč Katana, zdroj: pixabay.com
Zbroj a vzhled samuraje
Jelikož byli samurajové elita mezi bojovými silami, očekávalo se, že půjdou příkladem všem ostatním. A to nejenom v chování, ale také svým zevnějškem. Úzkostlivě se tedy dbalo na čistotu a upravenost. Historické prameny hovoří o častých koupelích, natírání pokožky vonnými oleji či o vyholování čela. Pokud se samuraj zrovna nacházel mimo službu, oblékal se do kvalitních šatů. V šatníku tak nechybělo kimononebo kamišimo(kombinace kalhot hakama a kabátu haori). Oblečení na sobě mělo erb lenního pána a symbolem jeho postavení byly také dva samurajské meče za opaskem.
Jiná situace nastala, pokud se chystal do války. Japonská zbroj byla tvořena převážně z kovových destiček, které se pojily dohromady šňůrami z kůže a hedvábí. Ruce byly chráněné vyztuženými rukavicemi (kote) a o bezpečnost ramen se staraly chrániče (sode). Tradiční helma kabuto byla doplněna o obličejovou masku mempó, která byla charakteristická hrozivým výrazem ve snaze zastrašit protivníka. Přilba mohla být také doplněna různými dekoracemi. Mezi nejčastější patřily zlaté rohy, vrstvy peří, parohy apod. Chybět nesměl také plášť (horo), který byl vyhrazen pro osobní strážce lenního pána nebo pro významné posly.
Samurajská zbroj, zdroj: pixabay.com
Zbraně samurajů
Pokud se hovoří o zbraních, se kterými samurajové bojovali, první myšlenka jistě patří ostré a přesné japonské kataně. Tento šikovný meč však zdaleka není jediným nástrojem, kterým se samurajové uměli ohánět. Mezi často používané zbraně patřili speciální luky yumi, jejichž dřevěné tělo se obkládalo bambusem. Doplňovaly se o tětivu z konopí nebo ramie, která byla potřená voskem pro hladší a pevnější povrch. Luk měřil dva metry a umožňoval obrovskou palebnou sílu. Další zbraní byl oštěp yari, který však na rozdíl od evropského byl kratší, lehčí a měl velmi ostrou čepel. Příliš se však nehodilo pro boj zblízka, protože se s ním daly způsobit pouze bodné rány.
Katsumoto Katana od John Lee, zdroj: www.outfit4events.cz
K sečným atakům samurajové používali nodachi, což je velmi dlouhý meč se silnou rukojetí. Posledním typem zbraně je potom výše zmiňovaná katana. Plochou jejího meče se snadno vykrývaly rány protivníka, zatímco kalené ostří čepele zasazovalo smrtelné údery. Katana byla ostrá jako břitva, ale zároveň pružná. Samurajové dokonce věřili, že je tak účinná proto, že obsahuje samotnou samurajskou duši.
– advertorial –
