Většina ryb má ploutve a plave. Většina lidí nemá ploutve, ale plave. Ryby nejsou lidmi a lidé nejsou rybami. Přesto plavou. Pes má čtyři nohy. Člověk jenom dvě. Pes plave, člověk plave. Plaveme v tom zkrátka všichni.
Jednoho dne si prostě někdo tam nahoře řekl, že by bylo fajn vymyslet něco, na čem by se mohl během dlouhých zimních večerů, propršených podzimních dní, vysluněných letních měsících a jarních rán slušně pobavit. A tak vzal do ruky hrudku vzduchoprázdna a začal tvarovat životy. Postupně vše vpouštěl na předem připravenou obrovskou kouli a čekal, co se bude dít. Výsledek byl velice neočekávaný. Ono to všechno fungovalo poměrně dobře, dokud ten někdo tam dole nevyzkoušel podobný experiment a nevpustil na tu předem připravenou hrudku člověka. To se totiž pak začaly dít divy.
Takový člověk, pěkně prosím, to je záhadná existence. Ono to totiž mluví. A to je někdy veliký problém. Teda takhle, řekněme si to na rovinu. Nebylo by to zas tak hrozné, kdyby se poslouchalo stejně tak, jako se mluví. Ale jakmile začnou slova viset ve vzduchu, nedá se tu dýchat. A tak se všichni pomalu dusí v cizích myšlenkách a pomalu utíkají do té vody.
To na druhou stranu, taková ryba, ta se má zlatě. Pokud to teda není zlatá rybka, protože ta taky mluví a dostává se přesně do té samé otravy slovem, jako my ostatní. Pokud to je ovšem ryba normální, takzvaná ryba nezlatá, můžeme jí začít závidět. Ve vodě totiž nenarazíte na žádné písmenko vypuštěné z úst člověka. Víte, on totiž člověk pod vodou prostě mluvit neumí. A tak tu nastává válka mezi lidstvem a rybami, kdy přesně 24. prosince všechny nezlaté ryby zapláčou, protože ten tvor lidský tak nerad prohrává.
Otázkou zůstává, jestli by se vše vyřešilo, kdybychom si vyměnili role. Kdybychom jakože hodili bílou vlajku míru do rybníka a v rámci utužování a otužování vztahů naučili ryby chodit, a ony by nás na oplátku naučily držet hubu. Co by se jedlo na Vánoce? A neutopili bychom se v té vodě, když po dechu lapáme i na suchu? A proč vlastně nemáme křídla?
