Ve čtvrtek 14. 4. se v Paláci Akropolis konal další večírek ze série Euroconnections, tentokrát ve znamení českých debutů. Křtili se hned dvě desky najednou, New od Haagera a split LP These Days/Urban Foxes, o které se podělil Blacksheepboy s Pale&Coy.
Celý večer zahájili hostující norští Living, kteří předvedli příjemnou směs popu a elektroniky. Diváci/posluchači se v tu chvíli dali spočítat na prstech obou rukou, což je poměrně škoda. Tříčlenná skupina brzy dorazivší diváky příjemně naladila na zbytek večera. Jak říkal Tadeáš Haager: „Je dost možné, že se příští rok vrátí a vyprodají celou Akropoli, a vy budete moct říct, že jste byli u toho, když je ještě nikdo neznal.“ Bylo by to krásné, ale opravdu škoda, že tuto větu bude moct potenciálně říct tak málo lidí. Norské trio by si rozhdoně zasloužilo víc pozornosti.
Poté ale přišel vrchol večera, to, na co všichni čekali (ale asi jinde než v sále), a spodní část se téměř ze tří čtvrtin zaplnila. Ačkoliv jsou všichni tři sólisté, pro tyto účely se spojily v jednu „superkapelu“, kterou ještě doplnili bubeník, basák a vokalistka. Asi si myslíte, že vám jména nic neříkají, ale rozhodně spoustu lidem už jejich jiné předchozí projekty budou přinejmenším povědomé (a že jich není málo). Haager, celým jménem Tadeáš Haager, působil v seskupení Ghostmother např. s Jiřím Burianem, kterému také sekunduje jako Vodník Ámen v projektu Kapitán Demo. Nebo ho můžete znát z médií, dlouhou dobu působil jako hudební publicista a moderoval na Radiu Wave, odkud se přesunul na Radio 1, kde vysílá dodnes. Zdeněk Lichnovský aka Blacksheepboy také není žádným nováčkem. Momentálně působí v kapelách Peter Pan Complex a Apollinaire a jeho hlas můžete slyšet také na Radiu 1. Jediným opravdovým začátečníkem je tedy Eliška Míkovcová vystupující pod jménem Pale&Coy.
A to nejdůležitější, jaký byl koncert? Jedním slovem skvělý. Spojení do jedné kapely se ukázalo jako výborný nápad. Všichni tři si vzájemně na deskách hostují a v pravdě téměř nebylo poznat, čí písnička se právě hraje (snad jen podle zpěvu) a také to důrazně komentovali. Přestože, nebo možná protože, nebyl sál nijak extra natřískaný, bylo vidět, že se muzikantům hraje dobře a nijak jim to ani nevadí. Celý večer se nesl v pohodové, skoro až kamarádské a rodinné atmosféře, a navíc byl doplněn příjemným osobním výstupem muzikantů (tak mají to nacvičené z rádia, že). Je tedy podle mě pravděpodobnější, že úvodní větu o Living budeme moci spíše aplikovat na tři výše zmíněné, ale mně to rozodně vadit nebude.
