Po roce a půl se Praha dočkala další show švédského interpreta Yung Leana. Ten se českému publiku představil již po třetí, tentokrát si s sebou přivezl žhavou novinku, album Stranger. Fanoušci se mohli těšit z nových skladeb a stejně tak i z navýšené kapacity, kterou Velký sál v Lucerně nabízí, jak si švédský génius vedl tentokrát?

Další zastávkou z právě probíhající “Stranger World Tour 2017” se stala už tradičně Praha. V důsledku loňské, beznadějně vyprodané show v Roxy, se konalo přesunutí do větších prostor, a tak se stal Velký sál v Lucerně dějištěm představení nového alba Stranger. Yung Lean se tentokrát představil se svými kolegy z labelu sad boys, předskokanem Woesumem a pořádnou dávkou mlhy v doprovodu světelných efektů.

foto: Martin Tomáš

Hned po otevření vstupu do Lucerny se začala místní koncertní síň slušně zaplňovat. Prvním vystupujícím se stal mladý švédský producent a DJ Woesum, který se v poslední době podílel na několika povedených spoluprácích s Yung Leanem. Mezi oběma vznikla citelná chemie, a proto se Woesum objevil hned na několika Leanových skladbách. Pro ty, kteří se už s atypickými zvukovými podkresy tohoto producenta setkali, nemohl být jeho hodinový set žádným zklamáním. Ovšem pokud druhá neznalá strana očekávala nabytý energický sound, který by je dostal do varu, musel dojít k velkému zklamání. Zvolení Woesuma jako supportera jde podle mého ruku v ruce s poklidnější zvukovou stránkou alba Stranger, a proto se není čemu divit, že se publikum nedočkalo žádných strhávajících pecek. Každopádně mi asi každý dá za pravdu, že hodinový výběr hudby podle Woesuma nikoho neurazil.

Teď už k samotnému koncertu. Yung Lean bez nějakého výraznější zpoždění nastoupil v oblaku dýmu a doprovodu svých kolegů Guda a Shermana. Symbolicky byla zahrána hned první skladba z alba a to moje oblíbená skladba Muddy sea, která dokázala dav pořádně odvázat. V nastolené atmosféře pokračovala i následující desetiminutovka, která zahrnovala energické tracky jako Skimask, Afghanistan nebo Fantasy, mezi které se ještě vešla klidnější zpívaná pecka Drop it / Scooter. Atmosféra byla už od začátku skvělá a Lean servíroval jeden track za druhým, jelikož jich má na kontě už pěkných pár desítek, publikum se často dočkalo jen zkrácených verzí. Postupně se atmosféra uklidňovala a ke konci se hrálo více atmosferických a pomalejších skladeb. Samozřejmě nás autor nepřipravil o nutné koncertovky nově také o jednu z Leanových prvotin Oreomilkshake! Potěšující byla i ta skutečnost, že Lean zahrál téměř všechny tracky z alba, včetně zpívaných skladeb Red bottom sky nebo Agony, které za doprovodu publika vytvořili elektrizující atmosféru. Autor tak dokázal představit v plné kráse svojí studiovou novinku a do toho zakombinovat skladby z ostatních alb. Posledním hraným trackem byl Yellowman, který tak uzavřel celkový koncept koncertu Stranger, stejně jako na albu.

První zaznamenanou novinkou od loňska byla větší míra komunikace s publikem, která se projevila například před skladbou Fantasy, kdy Lean vyzval dav ke skákání. Další, výrazné navýšení zahraných skladeb, které se projevilo i ve výsledném trvání koncertu (něco málo přes hodinu). Stejně tak bych rád vyzdvihl světelnou složku koncertu, která byla famózní. Určitě se nic pro epileptiky, ale světla skvěle doplňovala skladby a v některých momentech se jednalo opravdu o šílené projekce. Zvukovou stránku asi nemá cenu hodnotit, Lucerna nabízí excelentní kvalitu zvuku. Dokonce takovou, že i na horním balkoně naproti stage se třásl kelímek s pivem.

Výsledný dojem z koncertu trošku kazil kouřový oblak, který se po celou dobu koncertu vznášel na podiu. A to do takové míry, že i v předních řadách bylo hodně obtížné Yung Leana vidět, natož jeho kolegy. Nicméně autoři vizuálních prvků, jako je právě zmíněný kouř a světelná projekce, byla v režii Leanova týmu. A samozřejmě nesmím opomenout už klasický problém na koncertech zahraničních autorů, zvláště Yung Leana. Jak už je zvykem, mladší část publika se snažila za každou cenu udělat co největší moshpit a to někdy na úkor rozumu a logiky. Často tak do vás naráželi náctiletí, kteří si “užívali” koncert zády k podiu. Takže kdo se chtěl dostat do předních řad, musel se na to psychicky hodně připravit, protože se nejednalo ani tak o moshpit uprostřed davu, jako spíš davové přelévání ze strany na stranu.

Celkové dojmy z koncertu jsou velice pozitivní. Troufám si říci, že show překonala menší rozpaky na začátku, které se týkaly obav z klidnějšího konceptu alba Stranger, protože neobsahuje vyloženě koncertový banger. Lean svoji show natáhl na více jak hodinu a v doprovodu skvělé světelné projekce, bezchybného zvuku a trošku přehnané kouřové clony předvedl skutečně elektrizující show, která podle mě překonala tu v Roxy. Otázkou je, zda bylo nutné přesouvat vystoupení do Lucerny, protože ta se ani zdaleka (očekávaně) nevyprodala. Názor si udělejte sami. Nám tedy nezbývá nic než se těšit na další Leanovy budoucí projekty a na den, kdy opět zavítá do Prahy.

foto: Martin Tomáš