„Co má, sakra, proti nápisům na tričkách? Ten člověk má furt s něčím problém!“… Nojo, už jsem asi takový. Nebojte, nemám problém proti všem tričkům s nápisy, jen proti některým.
Rozdělil bych je do dvou skupin podle lidí, kteří je nosí na „Wannabe rich“ a „Vtipálci“.
Wannabe rich
Tato skupina lidí si koupí triko v nějakém luxusním obchodě (v lepším případě, v tom horším si koupí fake). Nechají tam za něj půlku výplaty, a když za něj nechají v obchodě tolik peněz, tak přece musí být vidět co to je za značku, ne? Takže koupí triko s co největším nápisem či logem značky… Nebo s obojím dohromady – čím výraznější, tím lepší.
Co mě na tom štve? Ta idea hraní si na něco, na co člověk nemá. To triko totiž neříká „Podívejte se, jak jsem bohatý,“ ne, ono říká „Podívejte se, jak jsem hloupej, nechám půlku výplaty za blbý triko.“ Nejděte po značkách, jděte po kvalitě a vzhledu. Na takovém casual triku bez potisku není nic špatného.
Samozřejmě se toto nedá brát 100% obecně. Někdo je naopak bohatý a takový styl se mu líbí. Myslím si, že se chápeme.
Vtipálci
„Nejsem tlustý. Jen nejsem líný se pořádně nažrat,“ hahaha. Určitě to znáte. Trika s rádoby vtipnými hláškami. Dokud se triko drží angličtiny, tak vcelku nic proti. Nevím proč, ale zdá se mi, že jsou většinou tato trika vkusnější. Problém nastává, pokud se dostaneme k našemu krásnému rodnému jazyku. Pokud se k tomu přihodí ještě nějaká pěkná ilustrace, poslední hřebíček do rakve je zatlučen. Vkus už je nadobro pohřben a nepomůže mu ani Uma Thurman. Naštěstí jsou tyto trika privilegiem starší generace, která často na módu tolik nehledí.
[youtube https://www.youtube.com/watch?v=VkXH-RCgW4Y]
A co vy? Vymysleli byste ještě další skupinu, která vás štve? Máte stejný názor jako já? Napište do komentářů!
Pokud se vám video či článek líbily, budu rád, když je budete sdílet, moc mi tím pomůžete! Pokud vás zajímají podrobnosti a zákulisní informace z tvoření seriálu Gentleboy, můžete mu dát odběr na YouTube, sledovat ho na Facebooku nebo na Instagramu
