V Mohelnici se již počtvrté konal festival Fingers Up. Letos se však poprvé naprosto vyhnul festivalovému stereotypu.
Tento festival není nějak moc známý ani velký, ale přesto byl v jedné věci speciální. Byl naprosto jedinečný. Zkuste zavzpomínat, na kterém festivalu jste měli okruh na longboard, slack line, U rampu, lidský stolní fotbálek, ping pong s paralympiky,rugby nebo dokonce bazén?
PÁTEK
První den plný očekávání nedopadl úplně podle mých představ, přijel jsem asi o pět hodin později než jsem měl, protože jsem zaspal. Do kempu v Mohelnici jsem dorazil zhruba 10 minut před začátkem koncertu dánské zpěvačky MØ, kde jsem se přímo u stage seznámil s mým doprovodem na další tři dny. Můj pozdní příchod mě docela mrzel protože jsem přišel o kapely jako Frequency, O5&Radeček, Claire a Fickle Friends. Po MØ vystupovali na Siemens stage Prago Union, na kterých jsme ale nebyli, protože jsme se seznámili s kluky z kapely Frequency a čas jsme s nimi trávili v backstagi. Backstage byla naštěstí hned vedle Morava Camp stage kde okolo 23. hodiny vystupovala kapela The Wombats. Já Wombats vlastně vůbec neznal, ale velmi příjemně mě překvapili. The Wombats tuto stage uzavírali a čekalo nás poslední vystoupení dne, Matamar. Ale i jejich show jsme strávili v backstagi, ze které jsme odcházeli až na afterparty. Afterparty alespoň mě hodně zklamala. Jsou asi dvě hodiny ráno, vy přijdete ke stanu, kde se hrají 142 BPM tracky. Tohle všechno zní dobře, kámen úrazu byl v hlasitosti hudby, která hrála fakt potichu.
SOBOTA
Fingers Up byl docela jedinečný v aktivitách, které jste mohli dělat dopoledne, protože ležet ve stanu nebo chatce, do které svítí slunce, není moc příjemný. Mohli jste se projet na longboardu, jít se podívat na workshopy a nebo prostě flausit u bazénu. Sportovních aktivit tam bylo víc, ale ve třiceti pěti stupních nebyly moc vhodný. První hudební vystoupení začínalo kolem půl třetí, to bylo ale pořád moc vedro. Dorazili jsme až na No Distance Paradise, takže jsme přišli o VKV a Holden Caufield, místo Calm season jsme šli fotit náávštěvníky a vystupující. Vrátili jsme se na kapelu Pool. Jejich hudbu jsem slyšel na festivalu poprvé a strašně mě chytla. S jejich kytaristou jsme následně tancovali na show Vypsané Fixy. Vypsaná Fixa předvadla velmi dobré vystoupení včetně tří přídavků a sešel se na ně skoro celý festival. Po nich přišlo největší překvapení celého večera – kapela Bilderbuch. Vsadím se s vámi, že jste o téhle skupině z Vídně ještě neslyšli, ale zkuste si jejich hudbu najít a nebudete moct přestat. Zbytek večera jsme strávili na Urban Wave, což byla stage u bazénu, kde hrál DJ, živý saxofon a tancovalo se na písku.
Celý festival se naprosto vymanil z festivalového stereotypu, tak jak slibovali organizátoři. Byl nový a neotřelý, měl však jednu kolosální chybu. Přes poměrně slušné promo a velmi levný vstup přišla asi jedna třetina očekávaných lidí. I přes tento “neúspěch” festival doporučuji a doufám, že v něm organizátoři budou pokračovat i nadále a ještě úspěšněji.
V Mohelnici proběhl 7. a 8. srpna festival plný hudby, sportu, umění a dobré nálady. Příští rok to bude ovšem ještě lepší a my se tam znovu uvidíme!
foto: Tereza Jednička
