Rok se s rokem opět sešel a my si tak můžeme společně připomenout desítku nejlepších československých rapových počinů za rok 2019. S ohlédnutím za uplynulým rokem je nutné podotknout, že si každý fanoušek rapu musel přijít na své, jelikož tento rok byl nesmírně bohatý a plný mnoha významných rapových projektů. Vzhledem k této skutečnosti bylo sestavení ideální desítky téměř nemožné, tudíž doufám, že absenci nějakého povedeného projektu mi odpustíte. Případně můžete o svojí nejoblíbenější desku roku zabojovat v anketě na konci článku.
10. Prago Union – Perpetuum Promile
Jak už jsem nastínil v úvodu, pokud byl v něčem letošní rok specifický, je to návrat hned několika legendárních umělců a hip-hopových uskupení. Přítomnost poctivých rapových desek ještě poctivějších místních umělců je vždy vítanou událostí a příjemným nostalgickým zpestřením v záplavě moderní tvorby. Po relativně podařené desce od PSH, kterou bych umístil na symbolické 11. místo, si po tříleté odmlce zapsalo do kalendáře comeback také Prago Union, v čele s věčným sympaťákem a bravurním řečníkem, Katem. Úsměv na tváři se tak z nenadání vykouzlil nejen všem ortodoxním fanouškům tohoto legendárního pražského hnutí, ale také všem, kteří si čas od čau rádi dopřejí oddech s poctivým výtvorem z oldschoolové dílny. A takové je Perpetuum Promile, Prago se totiž nesnaží násilně aplikovat moderní postupy, dle očekávání si stále pluje po vlastním proudu signifikantního zvuku staré školy. Opět se tak mohou fanoušci těšit na bohatou slovesnou kaši, v podobě barvitých opisů životních strastí a jedinečných slovních obratů a přirovnání, jež se opřou do mnoha témat, ať už radostných, či palčivých, třeba že i politických. Tím také víceméně Kato dokazuje, že je stále v centru nejen rapového dění, a deska tak díky tomu nabírá na aktuálnosti. Recept na zábavnou formuli Prago stále má, a proto jejich novinka dokáže svojí lehkostí a upřímností potěšit jak uši, tak duši. A co víc, to vše se odehrává v poctivě naaranžovaném plátně nostalgicky znějícího soundu DJ Mara na celých 23 skladbách, se skromným příspěvkem od legendárního uskupení Chaozz. Pohoda na pět? “P R A G O”… p*čo!
9. Smack – P’s A Love 2
Český král Grime žánru a mohutných moshpitů napříč všemi festivaly a koncerty přichází s druhým vydáním, původního, andělem oceněného počinu P’s A Love. To zamířilo do rapového éteru v roce 2014 a od té doby se u Smacka hodně změnilo. Z tohoto autora se totiž stal jeden z nejvýraznějších MCs naší krajiny, jenž si dokázal vypěstovat vlastní rapovou kolej, která se těší velké oblibě. To koneckonců dokazuje série 7 vyprodaných shows v Roxy a loňské uskutečnění mejdanu “Začala Show” v holešovickém výstavišti s podporou 3 000 fanoušků. Smack tak jasně definoval svůj aktuální rozměr a konexe, když si pro účely své show přivedl i několik zahraničních boys. Ale teď zpět k desce. P’s A Love 2 je reálně zachycujícím ztvárněním autorova pětiletého progresu, jelikož nabízí jak grimeové záležitosti, tak také početné zastoupení těch trapových. Smackovi totiž v posledních měsících začala trapová tvorba chutnat, což je do jisté míry i zásluhou spolčení s Huclberrym a jeho beaty, se kterými si Smack náramně rozumí. O funkčnosti této dvojice nás víceméně přesvědčilo už EP 160 z loňského roku. Smack tak na této desce vytvořil balanc mezi oběma směry a zakomponoval do nich mezinárodní seznam hostů, společně s několika potěšujícími účastmi místních hráčů. Neméně špatně dopadl i autorův vlastní příspěvek, který nabízí jednak údernost, povinné egotripy, ale také příjemnou zemitost a upřímnost v rámci ztvárnění příběhů ze života. Pokud by mělo dojít k vzájemnému porovnání obou projektů, tak P’s A Love 2 mapuje autorovo aktuální pojetí tvorby, které se nese v duchu většího příklonu k trapu. K tomu je třeba přičíst také občasné zvolnění a ubrání plynu u pohodových skladeb. A možná právě proto deska nedosahuje mety prvního releasu, které rozhodně zanechalo silnější dojmy a laťku i pro samotného autora nastavilo hodně vysoko.
8. Gleb – Gauč Storytelling
Sidliskový pankáč z Ružinova se přesunul z Lavičky na Gauč a přinesl další rapovou kapitolu, jenž volně navazuje na autorův 2 roky starý průlomový projekt Lavička Pimpin’, který autora katapultoval mezi jednoho z nejžádanějších slovenských MCs. Glebovi se totiž povedlo vytvořit naprosto unikátní dílo, jenž v tuzemských končinách nemělo obdoby. Gauč Storytelling je hrdým následovníkem na bázi předchozího počinu, jenž nabízí vše, co si od něj lze přát. Chytlavou kombinaci grime x drum’n’bass soundu, autorův lyrický double time kulomet a poutavé historky ze života. Gleb vždy uměl dokonale přenést na plátno vlastní prožitky a to prostřednictvím chytlavých storytellingů. Děje se to i na této novince, a proto je posluchač vtažen do mnohých dějišť, ať už do časů sídlištního poflakování či koncertních radovánek se svými přáteli. Stejně tak se autor opět prokazuje jako kvalitní myslitel, jenž dokáže posluchači vštěpit nějakou myšlenku. Deskou se tak občasně rozléhají upřímné zpovědi, životní sebereflexe či vlastní pohledy na různá společenské témata. To vše se opět odehrává v kulisách zvuku, jehož ztvárnění si z valné většiny vzal na starost samozřejmě Komander a který opět boduje svojí úderností a pohlcující atmosférou. Ve výsledku je tak Gauč Storytelling úspěšným, však o něco zemitějším pokračováním začátku sídlištní kapitoly z roku 2017, jenž upevňuje Glebův žánrový monopol na Slovensku.
7. Yzomandias – Dobrá Duše Srdce Ze Zlata
Ustavičná práce na nové muzice a mnoho instagramových leaks jasně vypovídaly o tom, že se ve stáji Milion+ krátce po vydání Niktendova alba schyluje také k releasu nové desky od Yzomandiase. Mezi fans se šeptalo o pokračování veleúspěšného projektu Yzomandias z roku 2015, nicméně sebevědomé domněnky fanoušků byly chybné. Jeden z předních tahounů tuzemské scény si pro posluchače přichystal novinku nesoucí název Dobrá Duše Srdce Ze Zlata. Na rozdíl od předchozích nosičů, se podařilo autorovi téměř všechen obsah nového releasu utajit a nechat si tak většinu es v rukávu do samotného vydání. Odhalení tracklistu tak nakonec přineslo jednak osvědčená labelová jména, ale také osvěžující přítomnost mnoha zahraničních hostů, spolu s kvalitními trapovými produkcemi. Již první ochutnávka desky “Necejtim Nic” vypovídala o tom, že se tentokrát mladej vlk chystá prezentovat v daleko upřímnější podobě, společně s otevřenější duší pro svoje fanoušky a větší dávkou serióznosti. Autor se tak velice sympaticky snaží přenést na plátno svoje pocity, životní zkušenosti nebo morální a životní pohnutky, jenž ho živote provází a které jsou fans velice blízké. Samozřejmě však nejsou posluchači ochuzeni o typicky chytlavé náhledy do Jakubova rap star života, v doprovodu kvalitně ztvárněných egotripů, které zkrátka nesmí chybět. Dobrá Duše Srdce Ze Zlata tak nabízí rozmanitou všehochuť, jenž zkrátka funguje na výbornou. Zároveň je z desky cítit větší důraz, ať už hudební, či autorský, v podobě hlubšího zpracování osobních témat a větší porce serióznosti, která tak nepřináší další Holly Molly.
6. Pil C – 2086
Cesta žebříčkem nás opět zavádí na release dalšího velkého jména, tentokrát velikého oblíbence našich sousedů, jenž si pro tento rok přichystal desku 2086. Ta již od počátku oznámení byla, podobně jako nápaditý cover, zahalena v mlze nepředvídatelnosti, jelikož od posledního počinu VRHEKUT přeci jen utekla nějaká ta doba a tudíž bylo nemožné odhadnout autorův tvůrčí posun. Ve své odmlce se vrchní člen Comeback gangu soustředil daleko více na osobní záležitosti, společně s mentorováním talentovaných členů labelu, kteří pod jeho hlavičkou vydávali své první ucelené projekty. O slovo se Pil C přihlásil na přelomu září a října a to svými dvěma singly, přičemž na jednom z nich došlo k dlouho avizované kolaboraci s Ca$hanova Bulharem. Tyto rozehřívačky tak efektivně posloužily jako budíček pro autorovu fan base, která tak mohla být natěšena na drop slibované desky. Ta přinesla 14 skladeb s ověřeně funkčním seznamem hostů a producentů, v doprovodu mladých talentovaných jmen. Lukáš hovořil o své novince jako o jeho nejdepresivnějším díle a do jisté míry toto tvrzení odpovídá realitě. Deska je totiž skutečně ponořena do melancholické atmosféry, ve které se promítá spousta soubojů s vnitřními démony a bolestným konáním společnosti. Ruku v ruce pak jde tedy i autorova nepatrně vyšší nasr*nost a striktnost na některých záležitostech, společně s již osvědčenými autorovými duševními rozmluvami a odkazy na mnohé filmy, seriály, osobnosti apod. Konceptuálně se jedná o kompaktní záležitost, která je smysluplně poskládána a její hodnota vyplave na povrch při kompletním poslechu. Lukášovi se tak povedlo vytvořit velice povedené dílo, které uspokojí každého fanouška, jelikož nabízí komplexní výčet všech autorových devíz a svojí hutnou atmosférou dokáže pohltit a připoutat k poslechu.
5. Kontrafakt – Real Newz
Legendární piešťanské trio se téměř přesně po 6 letech vrátilo na scénu se svojí novou studiovou deskou nazvanou Real Newz. Ohlášení nové desky logicky přineslo enormní zájem ze strany fanoušků, o čemž jasně vypovídaly i předobjednávky, které 5 hodin od spuštění překročily neuvěřitelných 5 000 kusů. I přes minimum informací se dalo očekávat, že se KF bude snažit svojí novou deskou promlouvat k dnešní generaci, skrze moderní charakter desky. Asi nebudu daleko od pravdy, když přisoudím většinu práce na konceptu desky Egovi a jeho kreativní mysli a nekonečným tvůrčím hrátkám. Konceptuálně pak deska nabízí velkou rozmanitost a zcela nové přístupy k tvorbě. O tom, že se piešťanské rapové duo snaží cílit na mladší generaci, jasně vypovídá Dalybův cover, případně i merch, odkaz na Sameyovu skladbu z desky XYZ, či přítomnost několika vyselektovaných mladých jmen československého rybníčku. Výsledná forma desky pak obsahuje překvapivě minimum rapu, kvalitní rozbory některých společenských témat a především citelný nadhled obou autorů a lehkost projevu. Bohužel, tato lehkost místy svádí k přesvědčení o ne úplně jednotné tváři alba. Ve výsledku tak jde z Real Newz cítit, že zpracování velice rozmanitého konceptu se ne vždy shledává se zábavností a úspěchem. Samozřejmě, publikum bude hrdě hovořit o nadčasovosti díla a jedinečnosti, nicméně je důležité se nenechat namotat, a uvědomit si, že v tomto případě možná značka převyšuje výsledek. Proto by trochu více rozsáhlosti, vyváženosti či kompaktnosti tomuto dílu neuškodilo, jelikož mám tak trochu pocit, že v biografii silných desek od KF bude Real Newz zaujímat mírně slabší místo.
4. Samey – XYZ
Asi nemá smysl bůh ví jak detailně rozebírat Sameyovu novinku XYZ, které jsem se podrobně věnoval v mojí recenzi. Ta by měla plně postačit k pochopení, proč Sameyovo druhé studiové album zakotvilo v TOP pětce projektů letošního roku. Nicméně je nutno dodat, že čtvrté místo si tento projekt plně zasluhuje – a to i přes obrovskou konkurenci. Samey totiž vytvořil velice sebejisté dílo, plné srdečně upřímných bars, ze kterých si každý posluchač může odnést nějaký zážitek, zkušenost či ponaučení. Autor košické Haha Crew tak tímto projektem jasně dostál veřejnému mínění, které jej označuje za jednoho z leaderů moderní rapové školy na Slovensku. Status “hlas generace” tak již není jen pouhou domněnkou společnosti, ale potvrzeným faktem, jelikož Samey skutečně za svojí generaci promlouvá. Dělá to s lehkostí, upřímností, pokorou, nadhledem a především zábavností. Jen je škoda, že se fanoušci po dlouhé době čekání nedočkali většího počtu skladeb.
3. MC GEY – Rap Life 2
Bronzovou příčku si ode mě odnáší další ze zástupců poctivé výřečnosti a ostrého jazyka. Řeč je o MC Geyovi a jeho druhém vydání Rap Life. To nabízí další porci nekompromisních verbálních útoků, jenž jsou mezi obecenstvem tak moc oblíbené a prakticky nehledají konkurenci, podobně jako na míru ušité beaty z Krudanzovy dílny. A tak se autorův osobitě bizarní humor opět vydal na toulky po světě, stavil se tradičně u obtloustlých dívek, méně obdařených mužů, lidí s ovčí povahou a slepě převzatými moderními stereotypy, dále se dal do rozborů nechtěných početí a nově také poměrně důrazně zaklepal na dveře některým nejmenovaným tuzemským MCs, kteří generují nehodnotný rapový produkt moderní doby. Vše se odehrává v rámci vtipně zakomponované dvojky, která se promítá v náloži 22 skladeb s finální délkou většiny skladeb v podobě 2 minut a 22 sekund. Podobně originálně a umělecky si poradil sám opičí král také s coverem desky, stejně jako s vtipnými názvy skladeb. Ale pozor, záměny obsahu zkumavek ve spermabankách stranou, Gey totiž občasně dopřává svému zásobníku štiplavých a zábavných přirovnání odpočinek a pouští se do serióznějšího vyprávění, plného příjemné upřímnosti a vážnosti. Tím tak dostává Rap Life 2 zcela novou přidanou hodnotu a nabízí krom žádaných dvojsečných hrátek se slovy a štiplavých punchlines také trochu té vážné rozmluvy a serózního pojetí některých témat. Zároveň však logicky deska nenabízí takovou míru překvapení a údernosti, jako tomu bylo v případě jedničky, nicméně i tak si zachovává svoji jedinečnou tvář, kterou ji může dát pouze MC Gey, ej.
2. Viktor Sheen – Černobílej svět
První polovinu letošního roku uzavírala Viktorova novinka, nesoucí název Černobílej svět. Ta rozhodně patřila k jedněm z nejočekávanějších releasů letošního roku, pokud vezmeme v potaz úspěch posledního studiového nosiče “Jungler” a vzniknuvší obří oblíbenosti ze strany fanoušků. Viktora, coby soběstačného nezávislého umělce, jeho autorská selfmade prvotina okamžitě vystřelila na nejvyšší příčky sledovanosti v ČR. Podobný scénář se dle očekávání odehrál i v případě tohoto projektu. Jako důkaz poslouží například statistiky ze Spotify, kdy až na 3 výjimky z 15, čítá každá skladba tracklistu více jak milion uživatelských poslechů. Překročení hranice jednoho milionu zhlédnutí nečinil problém ani videoklipům a už vůbec ne klubové pecce “Až na měsíc”, na které účinkují Hasan s Calinem a která je momentálně na cestě k úctyhodným 14 milionům views na YouTube. Ale dost již bylo statistik. Viktor si pro fanoušky připravil desku na bázi jejího předchůdce, s podobným zastoupením hostů a neméně kvalitními atmosferickými beaty. Co se samotného charakteru desky týče, fanoušci se opět mohli těšit z prvotřídní melancholické atmosféry, nasáklé emocemi a upřímností. Znatelný progres přinesla deska také v rámci jejího konceptu, jelikož se Viktorovi povedlo vytvořit téměř dokonale vyrovnanou poslechovou linii, jejíž vyváženost a plynulost není ani na minutu narušena, stejně jako uchvacující ponurá atmosféra. Závěrem zbývá snad jen dodat, že se autorovi povedlo na křest desky v Roxy naprosto vyprodat kapacitu sálu a koncem roku si Viktorovu přítomnost na desce Real Newz vyžádalo samotné duo z Kontrafaktu, což asi mluví za vše…
1. Hugo Toxxx – 1000
Podvědomě jsem letos řadil k favoritům na zisk ocenění “deska roku” Toxxxe a jeho nový studiový nosič, jenž měl spatřil světlo světa po předlouhých 5 letech od vydání mixtejpu Trash Rap. Od té doby se Toxxx přesunul do ústraní, kde velice pečlivě pozoroval dění na české scéně a jak je u něj zvykem, ve své laboratoři se věnoval tvorbě nových instancím rapu. Sem tam se fanoušci dočkali občasného vydání singlu, jenž měl pojednávat o tom, s jakou formulí právě Toxxx ve své továrně na styl pracuje. Všechny události, ať už sága Toxxx vs Big Boss nebo Toxxx vs Lvcas Dope vyzněly drtivě ve prospěch vůdce holubího gangu a jasně dokázaly, že je šéf týmu X a otec dvou dětí ve 37 letech ready na to všem dokázat, kdo je králem rapové scény. Novinka 1000 vyšla v listopadu, v limitovaném počtu 1000 kusů za stejně vysokou částku. Autor tak tímto krokem jasně stanovil desce její záslužnou hodnotu, stejně jako vtipně do názvu zakomponoval svoje dosavadní hrátky s označením “1000 let napřed”. Finální produkt pak dorazil s rozsáhlým tracklistem, přítomností několika zajímavých a mladých players československé rapové game, včetně fanoušky vytouženého znovu sjednocení se Smackem. Hvězdným bonusem již pak byla přítomnost Z Moneyho, člena Gucciho labelu. Toxxx se vždy jevil jako perfekcionista, proto není žádným překvapením, že je 1000 produktem Hackerova unikátního čichu na vypilované flows a pečlivě sestavený výběr producentů, s důležitou účastí toho nejnovějšího, Tristana, jehož střet s Toxxxem lze vzhledem k jejich vzájemné chemii a výraznému příspěvku na desce považovat za osudový. Bauch tak dosáhl další mety vzájemného souznění zvuku a jeho flow, za podpory krystalicky čistého masteru ze studia Audio Garden, se kterým začal Toxxx v období procesu tvoření desky aktivně pracovat. Výsledek se tak zasloužil o to, že na rapovou scénu přistál produkt, jenž svojí délkou a kvalitou řadí mezi unikáty. Dlouho si totiž nepamatuji počin, který by dokázal v rámci 20 skladeb celou dobu poslechu bavit a nabízet tolik zajímavého materiálu a celkové vyváženosti. Toxxxův comeback se tak stal triumfálním důkazem, že král je jen jeden a bez ohledu na věk, dokáže být stále jedním z nejvíce fresh autorů u nás, jehož nadhled a cit pro akuálnost tvorby a její specifické ztvárnění je v ČR dlouholetým unikem.
Tak tohle byla finální desítka nejlepších rapových desek roku 2019! O své nejoblíbenější desce můžete hlasovat v anketě. Rozhodně se ale najde projekt, který by se mohl svojí kvalitou utkat o post ve finálním žebříčku. Tento rok totiž přinesl i spousty dalších kvalitních rapových počinů, jako například nostalgický Debut od PSH, upřímnou a hlubokou desku THÁI od Renného Danga, či nesmrtelný důkaz Delikova rapového citu, v podobě projektu Trash Talk Tape. Svoji dost možná nejlepší desku vydal také Maniak, nesoucí název Ach Ano III: Děti z Ballerbynu a svůj debutový počin si konečně odbyl Dalyb, se svým osobitě zábavným projektem TEEN(R)AGE. Niktendo potěšil svoje fanoušky svojí Fatamorganou, podobně jako Hasan se stejnojmenným, povedeným projektem, Dokkeytino svým stylovým Hakally, či Momo s jeho tvrdou deskou Out.Sdr. Azurit Kingdom se letos vydal cestou menších projektů, kdy svoje sólové projekty vydali Sergei (Medusa) i Pastor (Trapsport), aby se pak oba sešli na společném AK EP Syndikát. Velice pozitivním dojmem se letos prezentovali také mladí umělci se svými debutovými počiny, jakožto například Sensey a jeho BRATAN, Luisa s EP Relaps nebo AstralKid22 s jeho EP01.
Nahrávání ...
